Foto: Elena Popova / Getty Images
Michele Vetterová se po léta obracela na dva lékaře se stejnou otázkou: Mohla by jí hormonální léčba ulevit od návalů horka? Nakonec ji jeden z nich odkázal do lékárny, která připravuje léčivé přípravky na míru jednotlivým pacientům. Na její telefonáty však odtud nikdo neodpověděl.
Nyní má dvaapadesátiletá žena něco, co jim může předložit – doporučení dvou významných lékařských společností, podle nichž by hormonální léčba měla být první zvažovanou možností u většiny žen s návaly horka a nočním pocením.
Taková frustrace není ojedinělá. Už dvě desetiletí ženy přecházejí od jednoho lékaře k druhému a hledají informace o léčbě, o níž se mnozí lékaři zdráhali hovořit. Nová doporučení dávají pacientkám do rukou konkrétní dokument. Zabývají se však pouze jednou součástí menopauzálních obtíží a pro některé ženy z nich vyplyne, že hormonální substituční léčba (HRT) pro ně není vhodná. Podle odborníků ale existují i jiné možnosti.
Co doporučení říkají o návalech horka
Americká společnost porodníků a gynekologů (ACOG) a Americká společnost internistů (ACP) v říjnu nově přiznaly HRT postavení nejúčinnější léčby návalů horka, nočního pocení a poruch spánku.
Podle doktorky Jan Carneyové, prezidentky ACP, tyto obtíže, označované jako vazomotorické příznaky, postihují až 80 procent žen v období menopauzy.
„Ženy někdy o nočním pocení a návalech horka nemluví mimo jiné proto, že nemají dostatek informací o bezpečnosti, účinnosti a dostupnosti léčby,“ sdělila Epoch Times.
Hlavní příčinou vazomotorických příznaků je pokles estrogenu. S klesající hladinou tohoto hormonu se narušuje činnost hypotalamu, mozkového centra pro regulaci tělesné teploty. Návaly horka pak mohou být spouštěny stresem, změnami teploty, kouřením, alkoholem a kořeněnými jídly či nápoji. Projevy mohou zahrnovat pocení, zrudnutí kůže a někdy i zrychlený tep.
U žen, které mají dělohu, doporučené postupy uvádějí estrogen v kombinaci s dalším hormonem, gestagenem. Samotný estrogen totiž může zvyšovat riziko rakoviny dělohy. Ženy po hysterektomii, tedy odstranění dělohy, mohou užívat samotný estrogen. Léčba by měla začít před 60. rokem života nebo během deseti let od menopauzy a podle některých doporučení by se její délka měla omezit na tři až pět let. Rozhodnutí o ukončení léčby by však mělo být vždy individuální; pokud návaly horka přetrvávají, mohou se ženy rozhodnout v léčbě pod dohledem lékaře pokračovat.
HRT se nedoporučuje ženám s některými zdravotními potížemi, včetně těch, které prodělaly kardiovaskulární onemocnění, rakovinu prsu nebo některé typy trombózy.
Ženám, které hormony užívat nemohou nebo nechtějí, doporučení nabízejí několik nehormonálních léků. Patří mezi ně antidepresiva, u nichž mají důkazy o účinnosti proti návalům horka nejvyšší hodnocení ze všech nehormonálních možností. Jde o dvě skupiny běžně předepisované při depresi: selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Obě mohou zmírnit návaly horka, mají však také určité nežádoucí účinky.
Další nově doporučovanou skupinou nehormonálních léčiv jsou antagonisté neurokininových receptorů. Z této skupiny některé léky pomáhají regulovat tělesnou teplotu, zatímco jiné se využívají k tlumení nevolnosti.
„Tyto léky nejsou rovnocennou náhradou estrogenu,“ sdělila Epoch Times doktorka Wendy Warnerová, gynekoložka věnující se funkční medicíně.
„Přicházíte o další přínosy estrogenu pro kardiovaskulární systém a kosti, nemluvě o jeho vlivu na suchost pochvy a změny pokožky.“
Co v doporučeních chybí
Doporučení nejsou úplná. ACOG má v roce 2027 zveřejnit doporučené postupy pro urogenitální obtíže, včetně infekcí močových cest, inkontinence a suchosti, pálení či svědění pochvy. Současná doporučení se nezabývají ani dalšími otázkami spojenými s menopauzou, například využitím HRT k ochraně kostí nebo srdce.
Ve studii zveřejněné v časopise Osteoporosis International, která zahrnovala 25 389 žen po menopauze, zaznamenaly ženy užívající hormony během čtyř let o 28 procent méně zlomenin celkově a o 34 procent méně zlomenin v oblasti kyčle než ženy užívající placebo.
Pokud jde o zdraví srdce, účinky HRT zůstávají nejasné. Perorální HRT, tedy léčba užívaná ústy, souvisela s celkově vyšším rizikem srdečních onemocnění, cévní mozkové příhody a infarktu. Poznatky z observačních studií naproti tomu naznačují, že hormony podávané přes kůži – v náplastech, krémech a gelech – mohou být spojené s nižším rizikem. Při zahájení HRT brzy po menopauze může být poměr přínosů a rizik příznivější.
Ani jedna z organizací neoznámila, že by v rámci doporučení pro HRT plánovala posuzovat také zdraví kostí nebo srdce. Podle Warnerové za tím může stát široká škála hormonálních přípravků i skutečnost, že některé formy, například perorální estrogen a syntetické progestiny, mohou srdeční obtíže zhoršovat.
„Jakékoli doporučení by muselo být mimořádně konkrétní a rozlišovat mezi jednotlivými formami HRT,“ uvedla.
Lékařské organizace podle ní zatím zřejmě nejsou připravené se těmito rozdíly zabývat.
Proč hormonální léčba ztratila důvěru
Mnozí lékaři váhají s předepisováním HRT a mnohé ženy se na ni zdráhají zeptat kvůli mylným představám, uvedl v prohlášení doktor Bruce Pier, spoluautor doporučení ACOG. Tyto představy mají kořeny ve studii Women’s Health Initiative z roku 2002. Ta v praxi vedla k tomu, že lékaři přestali HRT doporučovat: u žen užívajících kombinovanou hormonální léčbu zjistila mírné zvýšení rizika rakoviny prsu. Součástí této léčby byl progestin, syntetická obdoba progesteronu, která má vlastní rizika.
Kritici tvrdí, že uspořádání studie obraz zkreslilo. Zahrnovala ženy až do věku 79 let a přibližně 83 procent účastnic bylo více než pět let po menopauze. HRT tak zkoumala u žen, které už měly výrazně za sebou období, kdy podle současných předpokladů přináší největší prospěch.
„Lidé mají z rakoviny prsu obrovský strach,“ sdělila Epoch Times doktorka Cammy Bentonová, praktická lékařka věnující se integrativní medicíně. „Všechno se prostě zastavilo. Vylili dítě i s vaničkou.“
Hormony nejsou jediným řešením
Největší problém HRT nespočívá podle Warnerové v tom, že by nefungovala, ale v tom, že nemusí být všelékem na menopauzální obtíže. To si řada žen ani lékařů neuvědomuje. Ať už žena HRT užívá, nebo ne, pravděpodobně bude potřebovat i další podporu.
„HRT předepisuji často, jak ke zmírnění příznaků, tak k prevenci zhoršování poznávacích funkcí, kardiovaskulárních onemocnění a úbytku kostní hmoty,“ uvedla. „Vždy ale ženy žádám, aby řešily také další nerovnováhy.“
Podle jejího názoru hormony neřeší základní faktory stojící v pozadí vazomotorických příznaků: poruchy regulace glykémie a nerovnováhu stresových hormonů.
Stres a nedostatek spánku mohou ovlivňovat metabolismus, způsobovat výkyvy hladiny cukru v krvi a vytvářet začarovaný kruh. Ten narušuje systém stresové reakce organismu, známý jako osa hypotalamus–hypofýza–nadledviny, a může vést k návalům horka.
Pomoci mohou také nefarmakologické přístupy. ACOG jich do svých doporučení pro návaly horka zařadila několik: kognitivně-behaviorální terapii, postupy založené na všímavosti, pohyb, klinickou hypnózu a akupunkturu. Bylinné doplňky se na seznam nedostaly, protože výsledky studií jsou nejednotné nebo nedostatečné. Někteří lékaři je však používají místo HRT nebo ještě před předepsáním léků.
Podle Bentonové nepotřebují hormonální podporu všechny ženy, zejména ty, které nejedí cukr, pravidelně se hýbou a dobře spí.
„Zkoušela jsem hormony předepsat ženám, jejichž organismus už byl ve velmi dobré rovnováze. Nesnášely je,“ uvedla. „Podle mě ale převažují ženy, které je potřebují.“
Sama Bentonová podle svých slov HRT potřebovala, přestože pro zmírnění příznaků dělala všechno ostatní, co mohla.
Zkušenost Vetterové tomuto obrazu odpovídá. Už v době, kdy se na HRT ptala, se dobře stravovala, cvičila, vyhýbala se alkoholu a používala dechová cvičení. Její příznaky se zhoršovaly po určitých potravinách a zejména při stresu. Začaly v době, kdy pečovala o nemocného otce, a zesílily po přestěhování na druhý konec země.
Ještě důsledněji proto omezila čas před obrazovkami, začala více chodit na procházky a častěji si číst Bibli.
„I to trochu pomohlo,“ uvedla.
Doplňky stravy, které vyzkoušela, nezabraly. A přestože se její životní tempo zklidnilo, příznaky se stále občas objevují.
Klíčové je podle Bentonové posuzovat každou ženu individuálně. Mnohé však od lékaře nebo prostřednictvím internetu dostanou jen standardní léčebný postup.
„Z HRT se dnes stalo celé odvětví. Můžete ji získat od internetových ‚klinik‘, které používají univerzální postupy bez ohledu na individuální situaci pacientky,“ uvedla Warnerová.
Jak získat podporu lékařů
Ženy, které chtějí HRT, možná budou muset své lékaře i nadále přesvědčovat. Ti totiž podle Bentonové někdy mění zavedené postupy pomalu.
„Předepisuje ji stále více lékařů, protože za nimi přicházejí pacientky, které o ni mají zájem, a lékaři se o ni následně sami začnou zajímat,“ uvedla.
Dodala, že před lety by HRT nepředepsala, ani kdyby ji o ni pacientky požádaly.
Část problému spočívá ve vzdělávání. Mnozí lékaři se během studia o hormonální léčbě v menopauze vůbec neučili. Celá generace podle Warnerové dostala informaci, že HRT je nebezpečná, a tuto představu předávala pacientkám.
„Dlouhou dobu jim nakonec říkali: ‚Prostě to vydržte.‘ To se naštěstí začíná měnit,“ uvedla.
Výsledkem je generace žen, které už podle nových doporučení nemusí splňovat podmínky pro HRT, ale stále mohou mít obtíže. Součástí jejich zvládání mohou být nehormonální možnosti. Právě proto by podle Warnerové mělo mít v péči ústřední místo informování žen – ideálně co nejdříve a také o tématech přesahujících HRT a další lékařské zásahy.
„Mám na mysli skutečnou osvětu o menopauze: vědecké poznatky o tom, co vazomotorické příznaky doopravdy spouští a proč je estrogen prospěšný, ale ne vždy dostačující,“ uvedla. „A také to, že riziko kardiovaskulárních onemocnění a zdraví kostí musíme řešit dlouho před poslední menstruací – zkrátka celou tuto oblast.“
Podle Carneyové je načase, aby lékaři začali otevírat témata, kterým se možná dosud vyhýbali, a hledali způsoby, jak ženám v období přechodu zlepšit kvalitu života.
„Považuji za zásadní soustředit se na to, co ženy díky těmto doporučením získají,“ uvedla.
Nová doporučení jsou také příležitostí, aby pacientky téma se svými lékaři znovu otevřely. Vetterovou nejvíce znejišťuje bezpečnost léčby. Pacientky se proto mohou lékařů zeptat:
- Je pro mě HRT vzhledem k mé zdravotní anamnéze vhodná?
- Která rizika se týkají konkrétně mě?
- Jaká forma HRT by pro mě byla nejlepší?
- Pokud mi HRT nedoporučujete, proč a jaké možnosti doporučujete místo ní?
Pro Vetterovou přišlo toto uznání hormonální léčby trochu pozdě. Několik obtížných let už má za sebou.
„Jsem vděčná, že dochází ke změnám,“ uvedla.
Zároveň doufá, že jednou bude vzdělávání lépe odpovídat aktuálním poznatkům výzkumu.
–ete–
Comments