Foto: MossStudio / Shutterstock
Každý rok lékaři předepisují milionům lidí, kteří prodělali mrtvici, aspirin, léky na snížení cholesterolu a léky na krevní tlak, aby omezili riziko další příhody. Výzkum však naznačuje, že u lidí s běžnou lakunární mrtvicí – typem ischemické mrtvice, při níž se ucpe drobná tepna hluboko v mozku – tato léčba nemusí působit na hlavní mechanismus onemocnění.
Studie zveřejněná v časopise Circulation zjistila, že hlavní příčinou lakunárních mrtvic, které představují přibližně pětinu všech mrtvic, nemusí být ucpávání tepen, jemuž mají tyto léky předcházet. Zdá se, že tyto příhody souvisejí spíše s opačným jevem: abnormálním rozšířením a vinutostí mozkových tepen.
Podle studie měli lidé s těmito odchylkami v tepnách téměř pětinásobnou šanci na výskyt lakunární mrtvice.
„Tato práce otevírá nové směry výzkumu,“ řekl Epoch Times doktor Deepak Bhatt, kardiolog a ředitel nemocnice Mount Sinai Fuster Heart Hospital, který se na studii nepodílel.
Zjištění naznačují, že bychom o lakunární mrtvici měli uvažovat jinak – především jako o možném onemocnění samotných cévních stěn, nikoli jen jako o problému ucpaných tepen.
Co studie zjistila
Lakunární mrtvici často způsobuje onemocnění malých mozkových cév, které poškozuje drobné cévy hluboko v mozku a vede ke zhoršování poznávacích schopností, demenci, potížím s chůzí a opakovaným mrtvicím.
Vědci zkoumali 229 lidí, kteří prodělali buď lakunární mrtvici, nebo lehkou ischemickou mrtvici jiného typu. Účastníci podstoupili vyšetření poznávacích schopností a opakovaná vyšetření magnetickou rezonancí. Vědci tak mohli zkoumat odchylky a sledovat nově vznikající poškození mozku v průběhu času.
Výsledky ukázaly, že zúžení velkých tepen – odpovídající klasické představě o ucpávání cév – se častěji vyskytovalo u mrtvic jiného než lakunárního typu (28,5 procenta) než u lakunárních mrtvic (14,5 procenta). I když lékaři u pacientů s lakunární mrtvicí zúžení zjistili, postižená tepna často nezásobovala oblast mozku, v níž mrtvice vznikla. Bylo tedy méně pravděpodobné, že právě toto zúžení bylo její příčinou.
Rozšíření tepen, jejich vinutost a vychýlení z obvyklé polohy však ukázaly jiný obraz. Tyto odchylky se u pacientů s lakunární mrtvicí vyskytovaly mnohem častěji (22,1 procenta oproti 7,1 procenta). Lidé, u nichž se objevily, měli 4,7násobnou šanci na výskyt lakunární mrtvice.
Rozšíření tepen také souviselo s rozsáhlejším postižením malých mozkových cév, rychlejším zhoršováním stavu bílé hmoty a vyšší pravděpodobností vzniku nových mozkových infarktů, tedy ložisek poškození tkáně v důsledku nedokrvení.
Během jednoho roku vzniklo u 59 účastníků studie celkem 130 nových infarktů. Téměř tři čtvrtiny se objevily v hlubších oblastech mozku, které bývají typicky spojovány s onemocněním malých cév.
„[Tato zjištění] posilují důkazy, že lakunární mrtvici ani další projevy onemocnění malých cév nezpůsobují aterosklerotické pláty [tukové usazeniny],“ řekla Epoch Times Joanna Wardlawová, profesorka aplikovaných neurozobrazovacích metod na Edinburské univerzitě a spoluautorka studie.
Proč mohou být širší tepny problém
Na první pohled se toto zjištění zdá nelogické. Pokud zúžení tepny omezuje průtok krve, neměla by být širší tepna lepší?
Ne nutně.
Vědci netvrdí, že širší tepny přímo způsobují lakunární mrtvice. Jejich abnormální rozšíření však může signalizovat rozsáhlejší poruchu, která postihuje stěny cév hluboko v mozku.
„Domníváme se, že rozšíření velkých tepen, které popisujeme v naší práci, odráží dění v drobných mozkových tepénkách. Ty ochabují a ztrácejí schopnost stahovat se a rozšiřovat, a tím regulovat průtok krve,“ uvedla Wardlawová.
Zdravé cévy jsou dynamické struktury. Stahují se a rozšiřují podle měnících se potřeb mozku a pomáhají tak udržovat stálý přísun kyslíku a živin. Pokud cévní stěny ztratí svou normální strukturu a pružnost, tato regulace se může narušit.
Podle vědců může stejná základní porucha cévní stěny postihovat velké i malé tepny. U větších tepen se projevuje rozšířením a změnami tvaru, zatímco poškozuje i drobné cévy, jejichž postižení vede k lakunární mrtvici.
Zjištění jsou podle Wardlawové také v souladu s patologickými studiemi lakunární mrtvice již ze 60. let minulého století. Ty popisovaly proces nazývaný „segmentální dezorganizace arteriol“, tedy narušení struktury jednotlivých úseků drobných tepének. Při něm pronikají do stěn malých cév bílkoviny a krvinky, což vede k rozšíření cév a zesílení jejich stěn, aniž by docházelo k hromadění tukových plátů typickému pro aterosklerózu.
Proč může být současná léčba méně účinná
Zjištění by také mohla pomoci vysvětlit dlouhodobou klinickou záhadu: léčba, která dobře funguje u mnoha ischemických mrtvic, se zdá být méně účinná při prevenci opakované lakunární mrtvice.
Dlouho převládal názor, že lakunární mrtvice, stejně jako většina mrtvic, vznikají v důsledku hromadění tukových plátů. Ty zužují tepny a omezují průtok krve nebo vyvolávají tvorbu sraženin, které zablokují přívod krve do mozku.
„Pacienti s lakunární mrtvicí proto obvykle dostávají protidestičkový lék, například aspirin, léky na snížení krevního tlaku nebo krevních tuků, aby se předešlo dalším lakunárním mrtvicím a nepříznivým následkům,“ vysvětlila Wardlawová.
Pokud však mnoho lakunárních mrtvic vzniká kvůli strukturálnímu poškození drobných mozkových cév, a nikoli kvůli hromadění plátů ve větších tepnách, může prevence krevních sraženin řešit jen část problému.
Co bude následovat
Většina nových infarktů, které vědci ve studii zaznamenali na snímcích magnetické rezonance, byla drobná a nacházela se pod mozkovou kůrou. Šlo tedy o typ obvykle spojovaný s onemocněním malých cév. Podle vědců bude možná nutné, aby budoucí léčba přímočařeji cílila na samotné poškození těchto cév.
Klinické studie, například britská LACunar Intervention Trial-3 (LACI-3), nyní zkoumají, zda mohou cilostazol a isosorbid-mononitrát lépe chránit malé mozkové cévy, omezit opakování mrtvic a zpomalit zhoršování poznávacích schopností po lakunární mrtvici.
Podle Wardlawové by se lékaři měli prozatím nadále soustředit na kontrolu cévních rizikových faktorů, než výzkum přinese další odpovědi.
„Měli by nadále dbát na dobrou kontrolu krevního tlaku a krevních tuků a k prevenci další příhody používat jeden protidestičkový lék, protože to je v současnosti to nejlepší, co máme k dispozici,“ uvedla.
Širší poselství studie je však zřejmé.
„Tato práce podporuje myšlenku, že různé typy mrtvice vyžadují různou léčbu,“ řekl Bhatt. Upozornil však, že k potvrzení, zda je onemocnění malých cév hlavním mechanismem vysvětlujícím zjištěné výsledky, je zapotřebí další výzkum.
Pokud se tento model potvrdí, prevence některých z nejběžnějších typů mrtvice možná časem bude vyžadovat, abychom se vedle toho, co tepnu ucpává, více zaměřili také na zdraví samotné cévní stěny.
–ete–
Comments