Ilustrační foto.
Foto: olympuscat / Shutterstock
Studie z Nizozemska naznačuje, že zahájení léčby antipsychotiky u mladých lidí může zvyšovat riziko rozvoje diabetu 2. typu.
Výzkumy ukazují, že přibližně 60 až více než 80 procent předpisů antipsychotik pro nezletilé připadá právě na použití mimo schválené indikace.
Zjištění naznačují, že i krátkodobé užívání může významně zvýšit pravděpodobnost rozvoje diabetu 2. typu. Toto onemocnění ve Spojených státech postihuje více než 34 milionů dospělých a jeho výskyt roste i mezi mladými lidmi.
Riziko po zahájení léčby postupně rostlo
Studie publikovaná v červenci v časopise JAMA Network Open sledovala po několik let zdravotní údaje přibližně 90 000 dětí a dospívajících.
Vědci porovnávali výskyt farmakologicky léčeného diabetu 2. typu před zahájením léčby antipsychotiky a po něm. Zjistili, že i krátkodobé užívání souviselo s významně vyšší pravděpodobností tohoto onemocnění.
Rozdíl ve výskytu léčeného diabetu oproti roku před zahájením léčby postupně rostl: z přibližně 2,5 případu navíc na 10 000 uživatelů v prvním roce na více než devět případů navíc na 10 000 uživatelů po pěti letech. Tento rozdíl se tedy zvětšil zhruba čtyřnásobně.
U dívek a dospívajících ve věku 13 až 19 let byl dlouhodobý nárůst rizika výraznější než u chlapců a mladších dětí. Důvody těchto rozdílů mezi pohlavími a věkovými skupinami však studie nezkoumala.
Zvýšené riziko diabetu přetrvávalo i u pacientů, kteří léky užívali pouze krátce během prvního roku. To naznačuje, že se souvislost neomezuje jen na dlouhodobé uživatele. Výsledek odpovídá dřívějšímu výzkumu, podle něhož mají mladí lidé léčení antipsychotiky dvakrát až třikrát vyšší pravděpodobnost rozvoje diabetu 2. typu než jejich vrstevníci, kteří tyto léky neužívají.
Předchozí výzkumy ukazují, že riziko není u všech přípravků stejné. Jednotlivá antipsychotika se liší mírou metabolických rizik:
Olanzapin (Zyprexa) se u nezletilých opakovaně řadí k nejrizikovějším přípravkům. Způsobuje výrazný nárůst tělesného tuku, rychlé přibývání na váze a výrazné snížení citlivosti na inzulin. Klinická studie u dětí a dospívajících zaznamenala při jeho užívání větší nárůst tělesného tuku než při léčbě risperidonem nebo aripiprazolem.
Klozapin (Clozaril) se nezletilým jako léčba první volby předepisuje méně často. Nese však obdobně vysoké riziko výrazných metabolických změn, rychlého přibývání na váze a nově vzniklého diabetu.
Proč antipsychotika zvyšují riziko diabetu
K hlavním důvodům, proč antipsychotika zvyšují riziko diabetu 2. typu, patří často rychlý nárůst tělesné hmotnosti související s jejich působením na receptory v mozku a dalších tkáních.
Psychiatr Vinay Saranga, zakladatel institutu The North Carolina Institute of Advanced NeuroHealth, který se studie neúčastnil, popsal několik způsobů, jimiž mohou antipsychotika narušovat metabolismus. Některé souvisejí s přibýváním na váze, jiné jsou na něm nezávislé.
Některá antipsychotika ovlivňují receptory v hypotalamu, oblasti mozku, která řídí hlad a hospodaření s energií. Blokování těchto receptorů může vyvolávat silnou chuť k jídlu, oslabovat přirozený pocit sytosti a zpomalovat metabolismus. Tato kombinace vede k rychlému přibývání na váze, které samo o sobě představuje významný rizikový faktor diabetu.
Léky mohou také zvyšovat hladinu cukru v krvi i u pacientů, kteří nepřibrali. Blokují receptor označovaný jako M3 na buňkách slinivky břišní produkujících inzulin, čímž omezují schopnost těla uvolňovat inzulin po jídle. Mohou rovněž narušovat běžnou signalizaci v játrech, takže játra dále uvolňují uložený cukr do krevního oběhu, i když je jeho hladina v krvi již vysoká. Zároveň mohou ovlivňovat způsob, jakým svalová tkáň přijímá cukr z krve.
Kromě rizika diabetu mohou podle Sarangy některá antipsychotika zvyšovat cholesterol a krevní tlak, způsobovat únavu, sucho v ústech či zácpu a v některých případech vést k třesu a svalové ztuhlosti. Méně často se objevuje také hormonální nerovnováha.
„U dětí a dospívajících jsou tyto nežádoucí účinky obzvlášť znepokojivé, protože je potenciálně vystavujeme zdravotním rizikům, která je mohou provázet celé roky,“ řekl Saranga Epoch Times. „Vždy je třeba zvážit, zda přínosy převažují nad riziky.“
Zvažování přínosů a rizik
Saranga zdůraznil, že antipsychotika mají v léčbě mladých lidí nadále důležité místo, pokud pro jejich použití existuje skutečný klinický důvod.
„Mohou být mimořádně přínosná při léčbě psychotických poruch, závažné bipolární poruchy a některých závažných poruch chování.“
Jiná situace podle něj nastává, když se tyto léky používají na mírnější příznaky, pro něž existují bezpečnější možnosti léčby.
„Než bych vůbec uvažoval o některém z těchto léků na úzkost nebo nespavost, bylo by rozhodně nutné vyčerpat dlouhou řadu možností léčby první volby.“
U každého pacienta je podle něj nutné posoudit poměr přínosů a rizik. Pokud má mladý člověk závažné onemocnění a antipsychotikum výrazně zlepšuje jeho fungování nebo bezpečí, mohou přínosy nad riziky „jednoznačně“ převažovat.
Alternativy k užívání antipsychotik mimo schválené indikace
Než lékař sáhne po lécích, doporučuje Saranga zjistit, co příznaky způsobuje.
„Má toto dítě skutečně úzkostnou poruchu, nebo jeho úzkost může vyvolávat něco doma či ve škole? Totéž platí pro podrážděnost a nespavost,“ řekl.
Tyto obtíže mohou podle něj přímo vyplývat z okolností, které nesouvisejí s onemocněním dítěte – například prostě z nedostatku spánku. Mohou však také představovat příznaky řady psychických i tělesných zdravotních problémů.
„Nejprve je nutné provést důkladné vyšetření, abyste zjistili, s čím máte skutečně co do činění, a odhalili základní příčinu,“ uvedl.
Po vyloučení jiných příčin Saranga doporučuje osvědčené postupy léčby první volby. U nespavosti k nim patří správná spánková hygiena a behaviorální terapie. Při mírných projevech úzkosti doporučuje vyzkoušet kognitivně-behaviorální terapii (KBT), než se začne uvažovat o lécích.
U středně závažných až závažných příznaků je však podle Sarangy často zapotřebí kombinace KBT a léků, především proto, že léky mohou zvýšit účinnost psychoterapie.
Comments