Ilustrace: Epoch Times, Shutterstock
Stejné potraviny mohou mít u lidí v různém metabolickém stavu odlišné účinky.
Dr. Nicholas Norwitz píše úspěšný vědecký newsletter StayCurious Metabolism, jehož prostřednictvím se snaží čtenářům zprostředkovávat hlubší znalosti o nejnovějších poznatcích vědy o zdraví.
Co je zdravější pro vaše srdce a játra: slanina s vejci, nebo ovesná kaše a quinoa?
Může to znít jako bizarní otázka a rozhodně odporuje zažitým představám o tom, co tvoří „zdravý jídelníček“.
Rozsáhlá šestiměsíční randomizovaná kontrolovaná studie, která právě vyšla v předním vědeckém časopise, však tyto způsoby stravování přímo porovnala.
Studie srovnávala:
nízkosacharidovou ketogenní stravu s vysokým obsahem tuků (4 procenta energie ze sacharidů),
středomořskou stravu (50 procent energie ze sacharidů),
nízkotučnou stravu založenou převážně na rostlinných potravinách (70 procent energie ze sacharidů).
Na poměry výzkumů v oblasti výživy šlo o neobvykle důkladně provedenou studii.
Výzkumníci do ní zařadili účastníky s obezitou, zajišťovali jim veškerou stravu, každý jídelníček sestavili tak, aby vedl ke stejnému úbytku hmotnosti, a účastníky sledovali po dobu šesti měsíců.
Provedli také rozsáhlý soubor metabolických vyšetření, včetně magnetické rezonance, vyšetření DEXA a pokročilých metabolických zátěžových testů, s nimiž se v běžné ordinaci lékaře nesetkáte.
A vítězem se stává…
Rovnou vám prozradím pointu:
V několika důležitých ukazatelích kardiometabolického zdraví zvítězila nízkosacharidová ketogenní strava s vysokým obsahem tuků.
Všechny tři způsoby stravování vedly k podobnému úbytku hmotnosti – přibližně o 10 procent. Ketogenní dieta však vedla k výraznějšímu snížení:
množství tuku v játrech,
triglyceridů neboli tuků v krvi,
ukazatelů zánětu,
ukazatelů inzulinové rezistence.
Autoři dospěli k závěru: „Tyto výsledky ukazují, že strava s velmi nízkým obsahem sacharidů přináší větší kardiometabolické přínosy [ve srovnání se středomořskou nebo velmi nízkotučnou stravou] […] u lidí s metabolicky nezdravou obezitou.“
Podívejme se jen na jeden metabolický ukazatel. Ketogenní dieta vedla ke zlepšení indexu inzulinové rezistence lipoproteinů (LP-IR) o 21 bodů, zatímco u středomořské stravy činilo zlepšení pouze sedm bodů a u nízkotučné stravy tři body.
LP-IR je mimořádně významným ukazatelem kardiovaskulárního rizika. V jiné rozsáhlé kohortové studii byl dokonce LP-IR s kardiovaskulárním rizikem spojen přibližně čtrnáctkrát silněji než LDL cholesterol.
Zjednodušeně řečeno: Kdybyste jedli stravu s nízkým obsahem sacharidů, ale vysokým obsahem cholesterolu a nasycených tuků, a v důsledku toho se vám výrazně zlepšil LP-IR, zatímco LDL cholesterol by mírně stoupl, bylo by rozumné říci, že celkově stále zlepšujete zdraví svých jater, srdce i metabolismu.
Je však třeba dodat, že v této randomizované kontrolované studii žádný ze způsobů stravování nezlepšil hodnoty LDL ani ApoB více než ostatní.
A právě tady začíná být studie téměř komická.
Co jednotlivé skupiny ve skutečnosti jedly?
V části věnované metodice výzkumníci uvádějí:
Skupina na ketogenní dietě jedla například omelety se slaninou a klobásou, hovězí maso se sýrem, trhané vepřové maso nebo tilapii v pekanové krustě.
Středomořský jídelníček zahrnoval například těstoviny s kuřecím masem a pestem, quinou s fazolemi a kukuřicí či polévku minestrone.
Nízkotučná strava zaměřená na rostlinné potraviny obsahovala například ovesnou kaši s jablkem a banánem, ovocná smoothie nebo červené fazole s rýží.
Takže ano: v této důkladné šestiměsíční randomizované kontrolované studii, v níž byl úbytek hmotnosti mezi skupinami srovnatelný, vedla strava zahrnující slaninu, klobásy a hovězí maso se sýrem k lepším výsledkům v oblasti kardiometabolického zdraví než jídelníčky založené na potravinách, které běžně označujeme za „zdravé pro srdce“.
To už je pořádně pikantní závěr.
Skutečné ponaučení
Mohli bychom tady skončit, ale myslím, že si zasloužíte trochu více souvislostí, které pomohou tyto výsledky uvést do souladu s tím, co jste možná slýchali dříve. Podle mě je totiž závěr docela přímočarý – a rozhodně nespočívá v tom, že máte vyhodit quinou do koše a zásobit se slaninou. Podstatné je, že záleží na metabolickém kontextu.
Metabolickým kontextem myslím toto: Kdo daný jídelníček jí a jaké jsou jeho metabolické potřeby? Účastníky této studie byli lidé s nadváhou nebo obezitou, což odpovídá většině Američanů. A právě tady začíná být biologie obezity opravdu důležitá.
Probíhá totiž následující:
- Játra již obsahují příliš mnoho tuku. Citlivost na inzulin je snížená, takže organismus hůře zvládá příjem sacharidů.
- Když sníte sacharidy, rozloží se na glukózu, která se dostane do krevního oběhu.
- Hladina inzulinu stoupne, aby pomohla glukózu zpracovat. Za normálních okolností inzulin přesouvá glukózu z krve do buněk, kde se může využít jako zdroj energie nebo uložit. Jenže…
- Inzulinová rezistence tomuto procesu brání. Glukózu je obtížnější z krve odstranit, hladina inzulinu stoupá ještě více a už tak přetížený systém má problém příchozí energii zpracovat.
- Játra navíc snáze přeměňují větší množství těchto sacharidů na nový tuk prostřednictvím procesu označovaného jako de novo lipogeneze.
Výsledkem je příliš mnoho cukru a tuku, které se v organismu hromadí a cirkulují v krvi. Já tomu říkám „metabolismus jako mléčný koktejl“.
A teď přichází část, která může působit nelogicky: Řešením není přestat jíst tuk jen proto, že je ho v játrech příliš mnoho.
Pokud je významnou součástí metabolického problému narušené zpracování sacharidů, může jejich výrazné omezení snížit množství glukózy, s nímž se organismus musí vypořádat, a zároveň snížit jeho vystavení vysokým hladinám inzulinu. To může pomoci omezit množství tuku v játrech a zlepšit citlivost na inzulin, i když samotný jídelníček obsahuje značné množství tuku.
To vysvětluje výsledky studie: nízkosacharidová ketogenní strava s vysokým obsahem tuků – dokonce i taková, při níž se na stole bez rozpaků objevovaly slanina, klobásy a vejce – překonala středomořskou stravu i rostlinně zaměřené jídelníčky s vyšším obsahem sacharidů.
Právě proto na metabolickém kontextu tolik záleží.
U člověka s obezitou, ztučněním jater a inzulinovou rezistencí může omezení sacharidů přinést výraznou metabolickou výhodu, a to někdy i tehdy, když to znamená omezit potraviny, které běžně považujeme za zdravé, například ovoce nebo přirozené potraviny bohaté na sacharidy, jako je quinoa.
Ponaučením není, že slanina je zdravá a quinoa nezdravá. Jde o to, že potraviny nevstupují do jakéhosi metabolického vakua. Vstupují do konkrétního člověka. A jeho metabolický stav může celou rovnici zásadně změnit.
Přestaňte se proto ptát: „Jaká strava je nejzdravější?“ Začněte se ptát: „Jaká strava je nejzdravější pro koho?“ Nebo ještě lépe: „Jaká strava je nejzdravější pro mě?“
Přesto musím říct, že pokud jde o chuť, dávám slanině před quinoou rozhodně přednost. O tom není pochyb.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí nutně odrážet stanovisko Epoch Times. Epoch Health vítá odbornou diskusi a přátelskou debatu. Chcete-li zaslat názorový článek, postupujte podle těchto pokynů a odešlete jej prostřednictvím uvedeného formuláře.
-etcz-
Comments