Ilustrace Epoch Times, Shutterstock
Vědci v Miláně pomocí virtuální reality zkoumali, zda roky používání Instagramu ovlivňují způsob, jakým lidé rozpoznávají vlastní tvář.
Pokud si prohlédnete dostatečné množství filtrovaných selfie, možná začnete ztrácet přehled o vlastní tváři – doslova. Nová studie z Milána zjistila, že lidé, kteří strávili na Instagramu několik let, si ve virtuální realitě častěji spletli tvář cizího člověka s vlastní. Zjištění vyvolává otázky, co všechno může ono neustálé procházení příspěvků dělat s vnímáním sebe sama.
Výzkum, který provedli vědci z Università Cattolica del Sacro Cuore v Miláně a jehož výsledky byly zveřejněny v časopise Computers in Human Behavior, zkoumá, jak by dlouhodobé působení selfie, filtrů a digitálních podob vlastní osoby mohlo stírat hranice oddělující identitu člověka od ostatních.
Jak studie probíhala
Výzkumníci získali 95 mladých dospělých s průměrným věkem 26 let, kteří Instagram denně používali téměř osm let.
Pomocí verze klasické iluzivní techniky ve virtuální realitě přenesli aktuální pohyby obličeje účastníků na avatara cizího člověka, a vytvořili tak dokonalou vizuomotorickou synchronii. Jelikož zrakový vjem odpovídal pocitům ze svalů účastníka, přiměla tato technika mozek přenastavit vnímání vlastnictví těla a přijmout tvář cizího člověka za vlastní.
Když účastníci následně vyplnili sebehodnotící dotazníky, iluzi častěji podlehli ti, kteří Instagram používali delší dobu. Virtuální tvář cizího člověka si spletli s vlastní. Výzkumníci tento jev označili za „efekt dávky“: Čím více let člověk v aplikaci strávil, tím náchylnější k iluzi zřejmě byl.
Výzkumníci nabídli několik možných vysvětlení, proč mohou dlouhodobí uživatelé postupně ztrácet správnou představu o svém skutečném vzhledu.
Procházení sociálních sítí a zveřejňování vlastních fotografií může vést k nadměrnému spoléhání se na vnější podněty. Mozek vytváří pocit identity spojováním vnitřních signálů, například srdečního tepu a pocitů ze svalů, s vnější zrakovou zpětnou vazbou, jako je obraz v zrcadle. Roky prohlížení, upravování a sdílení digitálních podob vlastní osoby mohou způsobit, že mozek začne dávat přednost tomu, co vidí zvnějšku, před vnitřními tělesnými pocity. V důsledku toho může snáze přijmout uměle vytvořenou virtuální tvář – zejména pokud se pohybuje v souladu s jeho vlastními pohyby – za skutečně „svou“.
Z psychologického hlediska může obsah, který člověk konzumuje, utvářet to, kým se stává.
Vystavování mozku milionům výrazně stylizovaných a navzájem podobných tváří, často ovlivněných populárními zkrášlujícími filtry, může stírat hranice, díky nimž vnímáme jedinečnost jednotlivých obličejů. Vnitřní představa mozku o tom, jak vypadá tvář, se tak začne více podobat tomu, co člověk vídá na sociálních sítích, a méně jeho vlastnímu obličeji. Kvůli tomu může virtuální iluzi tváře podlehnout mnohem snáze.
Výzkumníci zdůraznili, že tento jev nezpůsobuje náhlé prodloužení času stráveného před obrazovkou. Jde spíše o postupnou a kumulativní změnu ve způsobu, jakým mozek zpracovává identitu, která se vytváří během let ponoření do digitálního prostředí.
Giuseppe Riva, profesor a ředitel laboratoře Humane Technology Lab při Università Cattolica del Sacro Cuore, v prohlášení uvedl: „Právě prostřednictvím tváře poznáváme sami sebe v zrcadle, utváříme svou individualitu a rozpoznávají nás ostatní. Jinými slovy, tato souvislost se neprojevuje u libovolného zobrazení těla, nýbrž právě u jeho části, která je nejtěsněji spjata s pocitem toho, kým jsme.“
Účastníci studie patří k první generaci, která vyrůstala se sociálními sítěmi. Začali je používat v pozdním dospívání a pokračovali téměř deset let.
Vedoucí autorka studie Maria Sansoniová opatrně upozornila, že výzkum nedokazuje, že Instagram přímo způsobuje psychické problémy. Poukazuje pouze na souvislost mezi počtem let používání a náchylností k iluzi tváře, nikoli na potvrzený vztah příčiny a následku.
„Pokud se u těchto mladých dospělých již objevují souvislosti s procesy, které mají zásadní význam pro utváření tělesné identity,“ uvedla, vyvstává podle ní otázka, co se stane s dospívajícími, kteří s těmito technologiemi přicházejí do styku „ve stále mladším věku a po stále delší dobu“. Touto otázkou se však samotná studie nezabývala.
Rizika neustálého srovnávání
Ačkoli byl rozsah této studie úzce vymezený, její výsledky odrážejí širší obavy, které někteří odborníci vyjadřují v souvislosti se sociálními sítěmi a vnímáním sebe sama.
Neuropsycholožka Sanam Hafeezová, ředitelka newyorského centra Comprehend the Mind, která se studie neúčastnila, Epoch Times sdělila, že neustálé srovnávání může postupem času přispívat ke snížení sebeúcty a nespokojenosti s vlastním tělem.
„Někteří lidé mohou ztratit kontakt s vlastními preferencemi a více se spoléhat na potvrzení z okolí,“ uvedla. „U zranitelných jedinců by se mohla rozvinout zvýšená úzkost, deprese a nejistota v sociálních vztazích.“
Obtížné vytváření stabilního pocitu identity během významných vývojových období podle ní představuje další související riziko. Zároveň však upozornila, že k vyvození jednoznačných závěrů o dlouhodobých dopadech bude zapotřebí další výzkum. Mladí lidé se podle Hafeezové mohou stát příliš závislými na počtu lajků, komentářů nebo sledujících, aby ze sebe měli dobrý pocit. To může podporovat časté používání filtrů a neochotu zveřejňovat neupravené fotografie.
„Výrazné upravování fotografií může vytvářet nerealistická očekávání ohledně toho, jak by měli vypadat ve skutečném životě,“ řekla. „Může pro ně být obtížnější cítit se sebejistě a příjemně ve svém přirozeném vzhledu.“
Obecná doporučení pro rodiny
Milánská studie se úzce zaměřila na dospělé a iluzi vyvolanou v laboratorním prostředí, její témata však souvisejí s radami, které odborníci běžně poskytují rodinám při používání sociálních sítí obecně.
Lidem, kteří se již potýkají s neustálým srovnáváním a problémy s vnímáním sebe sama, doporučila Hafeezová psychoterapii.
„Kognitivně-behaviorální terapie může pomoci zpochybnit nerealistická srovnávání a negativní vnitřní dialog,“ uvedla. „Cvičení všímavosti mohou lidi vést k tomu, aby se soustředili na své tělesné pocity a přítomné prožitky.“
Čas věnovaný zálibám mimo internet a osobním vztahům může podle ní rovněž posílit vnímání sebe sama.
„V některých případech může dočasné omezení používání sociálních sítí pomoci obnovit zdravější návyky,“ řekla.
Rodičům Hafeezová doporučila stanovit přiměřené limity času stráveného před obrazovkou, aby se sociální sítě nestaly hlavním zdrojem zábavy nebo pocitu vlastní hodnoty dítěte. Měli by také podporovat činnosti mimo internet – například čas strávený s přáteli, záliby a sport –, které posilují sebedůvěru nezávisle na aplikaci.
„Je užitečné dětem připomínat, že mnoho obrázků na internetu je opatřeno filtry, upraveno nebo pečlivě vybráno tak, aby představovalo idealizovanou verzi skutečnosti,“ uvedla. „Když dětem vysvětlíme, že influenceři a celebrity často používají profesionální osvětlení, úpravy fotografií a pořizují množství záběrů, může jim to pomoci dívat se na tyto snímky kritičtěji.“
Takové rozhovory mohou podle Hafeezové mladým lidem usnadnit, aby si vážili vlastního vzhledu a nepoměřovali jej s pečlivě naaranžovanými a nerealistickými měřítky.
-etcz-
Comments