Ilustrace: The Epoch Times, Shutterstock
Když se objeví potíže s pamětí, patří k nejtěžším otázkám pro pacienty i jejich rodiny, zda jde o běžný projev stárnutí, nebo o počáteční stadium Alzheimerovy choroby. Po celá desetiletí bylo k potvrzení této nemoci nutné provést lumbální punkci nebo nákladné vyšetření mozku.
Nyní mohou jednoduché krevní testy, podobné těm, které se používají při běžných preventivních prohlídkách, odhalit charakteristické známky onemocnění roky před nástupem poruch paměti.
Význam tohoto posunu nedávno posílilo schválení některých krevních testů na Alzheimerovu chorobu americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Podle odborníků jde o významný krok, který by mohl diagnostiku zpřístupnit většímu počtu lidí. Přichází navíc v době, kdy jsou k dispozici nové léčebné postupy schopné ovlivnit průběh onemocnění v raném stadiu.
„Včasné odhalení Alzheimerovy choroby může pacientům otevřít přístup k léčbě ovlivňující průběh onemocnění, například k terapiím zaměřeným na amyloid, které jsou v současnosti dostupné pouze lidem s mírnou kognitivní poruchou nebo lehkou demencí způsobenou Alzheimerovou chorobou,“ uvedla pro Epoch Times neuroložka Jennifer Paulduraiová, lékařská ředitelka programu Brain Health and Memory Disorders ve zdravotnickém systému Inova.
Stejní odborníci, kteří zavedení testů vítají, však zároveň nabádají k opatrnosti při rozhodování, kdo a z jakého důvodu by je měl podstoupit.
Co nové krevní testy měří
Testy vyhledávají biomarkery – bílkoviny v krvi, které signalizují změny probíhající v mozku. Patří mezi ně:
- Amyloid beta: Bílkovina, jejíž abnormální hromadění v mozku se může projevit měřitelnými změnami v krvi. Amyloidové plaky se mohou v mozku začít ukládat již 20 a více let před vznikem poruch paměti. Přestože byla teorie o úloze amyloidu beta v posledních letech zpochybňována, tato bílkovina se nadále používá jako jeden z klíčových biomarkerů.
- Tau: Bílkovina, která pomáhá udržovat správnou funkci nervových buněk. Při Alzheimerově chorobě se mohou abnormální formy tau hromadit a vytvářet v mozku spletence.
- Fosforylovaný tau (p-tau): Modifikované formy bílkoviny tau, které úzce souvisejí se změnami v mozku typickými pro Alzheimerovu chorobu. Jednotlivé krevní testy měří různé modifikované formy této bílkoviny. Jejich označení často vychází z místa změny, například p-tau181 nebo p-tau217. Výzkum naznačuje, že p-tau217 může patřit k nejpřesnějším ukazatelům onemocnění.
- Gliální fibrilární kyselý protein: Ukazatel zánětu v podpůrných buňkách mozku.
- Lehký řetězec neurofilament: Bílkovina uvolňovaná při poškození nervových buněk, která může poukazovat na probíhající neurodegeneraci.
Vědci však upozorňují, že tyto biomarkery zachycují až následky patologických procesů, nikoli jejich prvotní příčiny.
„Dosud nevíme, co je vůbec první změnou při Alzheimerově chorobě,“ sdělil Epoch Times George Perry, profesor neurobiologie na Texaské univerzitě v San Antoniu a šéfredaktor časopisu Journal of Alzheimer’s Disease.
Podle Perryho pomáhá tau rozpoznat změny v mozku související s Alzheimerovou chorobou u lidí, kteří již vykazují příznaky zhoršení kognitivních funkcí. Vědci se však domnívají, že onemocnění začíná jinými biologickými změnami, například oxidačním stresem a poruchou funkce mitochondrií. Pro tyto procesy zatím nebyly stanoveny spolehlivé biomarkery, dodal.
Jak přesné jsou tyto testy?
Novější krevní testy měří jemné změny v hladinách bílkovin, jako jsou p-tau217 a amyloid beta, a na jejich základě dokážou odhadnout, zda jsou v mozku přítomny biomarkery Alzheimerovy choroby.
Studie z roku 2024, které se zúčastnilo 1 213 lidí vyšetřovaných kvůli potížím s pamětí a dalšími kognitivními funkcemi, zjistila, že tyto testy dosahovaly přesnosti 88 až 92 procent a překonávaly samotné hodnocení zdravotnických pracovníků.
Jiná studie zahrnující 1 759 účastníků ukázala, že krevní testy mohou dosahovat stejné přesnosti jako analýza mozkomíšního moku – u lidí s počátečními příznaky až 95 procent.
Tyto údaje však neznamenají, že každý krevní test na Alzheimerovu chorobu má přesnost 95 procent. Výsledky se liší podle toho, jaký biomarker test vyhledává, jaká laboratorní metoda se používá, kde je stanovena hranice pozitivního a negativního výsledku a kdo test podstupuje.
„Naším konečným cílem je Alzheimerově chorobě předcházet, nikoli ji léčit, až když propukne,“ uvedl v prohlášení profesor neurologie a ředitel výzkumu na Lékařské fakultě Univerzity Johnse Hopkinse Abhay Moghekar, který se podílel na vývoji krevního testu.
Podle Paulduraiové se krevní testy stále častěji používají v primární péči jako nástroj k časnému záchytu možných změn souvisejících s Alzheimerovou chorobou, zejména vzhledem k dlouhým čekacím lhůtám na vyšetření u neurologa. Testy mohou také pomoci odlišit Alzheimerovu chorobu od jiných příčin poruch paměti a v některých případech sledovat, jak pacient v průběhu času reaguje na léčbu.
Pozitivní výsledek neříká celý příběh
Navzdory vysokým údajům o přesnosti se odborníci shodují, že samotný krevní test k diagnostikování Alzheimerovy choroby nestačí.
Největší obavy vyvolává možnost nesprávného výkladu výsledků, uvedl pro Epoch Times neurolog a spisovatel David Perlmutter.
„Falešně pozitivní výsledek může vyvolat zbytečné obavy, zatímco falešně negativní může přinést neopodstatněné uklidnění. Tyto testy by se měly používat společně s odborným poradenstvím a s přihlédnutím ke klinickému obrazu,“ řekl Perlmutter.
Perry přirovnal krevní testy ke známému, avšak pověstně nedokonalému nástroji pro časný záchyt onemocnění:
„Na krevní testy na Alzheimerovu chorobu pohlížím podobně jako na test PSA [prostatického specifického antigenu]. Pozitivní výsledek signalizuje odchylku od normálu, ale nemusí nutně znamenat, že člověk dané onemocnění skutečně má.“
Krevní testy by podle něj mohly sloužit jako užitečné výchozí měření, jejich omezením je však třeba lépe porozumět.
Perry proto varuje před jejich používáním k plošnému testování stárnoucí populace. Falešně pozitivní výsledky by mohly kognitivně zdravé lidi přimět k podstoupení zbytečné či rizikové léčby s cílem předejít nemoci, kterou možná nemají a nikdy ji ani nedostanou. V blízké budoucnosti by testy mohly najít širší uplatnění především ve výzkumu Alzheimerovy choroby – při vymezování skupin pacientů a hodnocení účinnosti různých léčebných postupů.
Podle Perlmuttera by se na ně mělo pohlížet jako na součást širšího klinického vyšetření, které zohledňuje příznaky, rodinnou anamnézu, výsledky testů kognitivních funkcí, užívané léky, spánek, psychický stav, stav cév, ukazatele metabolického zdraví a další možné příčiny kognitivních potíží.
V závislosti na druhu krevního testu a vyhodnocení příznaků může být k potvrzení diagnózy nadále vhodné vyšetření mozkomíšního moku nebo pozitronová emisní tomografie (PET).
Současná doporučení Alzheimer’s Association uvádějí, že by se testy měly používat u lidí s poruchami kognitivních funkcí, kteří podstupují vyšetření kvůli podezření na Alzheimerovu chorobu. Neměly by sloužit jako samostatné testy pro plošný záchyt onemocnění v běžné populaci.
A co lidé bez problémů s pamětí?
Vědci již řadu let vědí, že biologické změny spojené s Alzheimerovou chorobou mohou začít dlouho před vznikem zjevných potíží s pamětí. Krevní biomarkery by v budoucnu mohly umožnit odhadnout individuální riziko mnohem dříve.
Nedávná studie publikovaná v časopise JAMA sledovala 2 684 starších lidí bez poruch kognitivních funkcí, kteří pocházeli ze šesti výzkumných souborů. Vyšší hladiny p-tau217 souvisely s vyšší pravděpodobností rozvoje kognitivní poruchy. Během pěti let se podle odhadů kognitivní porucha rozvinula u 12 procent osob ze skupiny s nejnižšími hladinami p-tau217, zatímco ve skupině s velmi vysokými hladinami to bylo 38 procent.
Tato čísla však zároveň ukazují, proč přítomnost biomarkeru ještě nemusí určovat budoucí osud člověka: u většiny lidí ze skupiny s velmi vysokými hodnotami se během pěti let žádná kognitivní porucha nerozvinula.
Vědci dospěli k závěru, že testování p-tau217 by v budoucnu mohlo přispět k individuálnímu odhadu rizika Alzheimerovy choroby. Zdůraznili však, že než bude možné takové odhady běžně využívat při péči o lidi bez příznaků, je nutné provést další studie u jiných skupin obyvatel.
V současnosti se tyto krevní testy nepoužívají, pokud člověk nevykazuje známky zhoršování kognitivních funkcí. Pokud se příznaky objeví, slouží testy společně s dalšími diagnostickými metodami.
Co může včasné odhalení změnit
U pacientů vykazujících známky zhoršování kognitivních funkcí může včasná diagnóza vytvořit prostor pro úpravu životního stylu, která podpoří zdraví mozku.
Dvouletá studie zahrnující 1 260 starších lidí se zvýšeným rizikem demence spojila pravidelný pohyb, zdravou stravu, trénink kognitivních schopností, společenské aktivity a sledování kardiovaskulárního zdraví. Celkově tento program vedl ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení celkových kognitivních funkcí o 25 procent a exekutivních funkcí o 83 procent.
„Výsledek krevního testu není osud, ale informace,“ řekl Perlmutter. „Cílem není budoucnost předpovědět, ale změnit ji.“
–ete–
-etcz-
Comments