Ilustrace. Upraveno pomocí AI. (Epoch Times / hutterstock)
U devětačtyřicetileté ženy se poruchy paměti zhoršily natolik, že si na volant auta nalepila poznámku, která jí připomínala, že má jezdit po pravé straně vozovky. Jako běžkyně byla zvyklá držet se vlevo a začala si obě strany plést.
Byla jí diagnostikována mírná kognitivní porucha související s Alzheimerovou chorobou. Když se neurologa zeptala, zda může udělat něco pro to, aby zabránila dalšímu zhoršování, odpověděl jí: „Hodně štěstí.“
S takovou odpovědí se však žena nespokojila. Rozhodla se vyzkoušet protokol precizní medicíny – a v jejím případě zabral. Postupem času se její výsledky v kognitivních testech zlepšily z podprůměrného 35. percentilu až na výrazně nadprůměrný 98. percentil.
Patří mezi pacienty popsané v souboru kazuistik, který byl v roce 2024 zveřejněn v odborném časopise Biomedicines.
Mnoho lidí se domnívá, že Alzheimerova choroba je jednoduše důsledkem špatných genů, smůly nebo nevyhnutelnou součástí stárnutí – a že jakmile začne úbytek kognitivních funkcí, lze už jen málo ovlivnit. Dr. Dale Bredesen, hlavní autor studie a mezinárodně uznávaný neurolog specializující se na neurodegenerativní onemocnění, však tvrdí, že tento pohled je zastaralý a že velkou část své profesní dráhy zasvětil snaze dokázat opak.
„Přál bych si, aby více lidí chápalo, že Alzheimerova choroba je mnohem častější, než by musela být,“ uvedl pro Epoch Times Bredesen, autor protokolu Reversal of Cognitive Decline (ReCODE), tedy precizního medicínského přístupu zaměřeného na zvrácení úbytku kognitivních funkcí u Alzheimerovy choroby.
Podle něj by právě precizní medicína měla být základem přístupu k tomuto onemocnění.
Onemocnění s mnoha příčinami
Bredesen popisuje jakýsi biologický přepínač, který podle něj přepíná mozek mezi „režimem propojení“ a „režimem ochrany“.
Když je mozek v režimu propojení, dokáže se učit, přizpůsobovat a vytvářet nové vzpomínky. Alzheimerova choroba podle Bredesena vzniká tehdy, když se mozek přepne do ochranného režimu. Tento posun může vyvolat řada různých faktorů, včetně inzulinové rezistence, spánkové apnoe, nedostatečné tvorby energie v buňkách, nedostatku pohybu, chronického zánětu, infekcí nebo působení toxických látek, například znečištěného ovzduší, těžkých kovů či mikroplastů.
„Řešíme nedostatečné fungování celé sítě,“ uvedl. „Nic z toho samo o sobě není léčbou. Je to podobné, jako když se seřizuje auto. Upravujete několik věcí současně tak, aby začaly znovu správně spolupracovat, tělo už nemuselo zůstávat v ochranném režimu a mohlo se vrátit do režimu propojení.“
„Jedním z důvodů, proč dosavadní léčba Alzheimerovy choroby nebyla příliš úspěšná, je skutečnost, že jsme k ní historicky přistupovali příliš úzce a příliš pozdě,“ uvedla pro Epoch Times Dr. Margarita Mikhaylovová, atestovaná neuroložka a lékařka funkční medicíny.
Podle ní je třeba rozšířit pozornost i na jiné faktory než pouze amyloid – od inzulinové rezistence až po nedostatek některých živin.
„To nejsou otázky alternativní medicíny, ale běžně uznávané rizikové faktory demence,“ uvedla.
Rostoucí povědomí o tom, že Alzheimerova choroba má multifaktoriální povahu, vedlo k rozvoji přístupu založeného na precizní medicíně. Namísto toho, aby všichni pacienti dostávali stejnou léčbu, volí precizní medicína individuálnější postup: lékaři posuzují faktory, které mohou ovlivňovat zdraví mozku konkrétního člověka, a následně sestaví plán odpovídající jeho potřebám.
Ve studii vědců z Weill Cornell Medicine a NewYork-Presbyterian byl tento přístup použit u lidí s Alzheimerovou chorobou nebo mírnou kognitivní poruchou. Účastníci dostali individuálně sestavený program zahrnující změny jídelníčku, pohybového režimu, spánku, zvládání stresu a užívání doplňků stravy a v některých případech také léků. U většiny z nich došlo v průběhu studie ke zlepšení nebo stabilizaci kognitivních funkcí a současně ke zlepšení několika rizikových faktorů souvisejících s Alzheimerovou chorobou.
Zásadní poznání
Bredesen se o Alzheimerovu chorobu začal zajímat v osmnácti letech, kdy nastoupil do prvního ročníku na Kalifornském technologickém institutu (Caltech). Později, již jako neurolog a výzkumník, věnoval desítky let studiu mechanismů tohoto onemocnění a stále více ho frustrovalo, jak malého pokroku se v této oblasti daří dosahovat.
„Po celou mou profesní dráhu byla Alzheimerova choroba rozsudkem smrti bez skutečně úspěšné léčby,“ uvedl. „Každý zná někoho, kdo přežil rakovinu, ale nikdo nezná člověka, který by přežil Alzheimerovu chorobu.“
Tato frustrace ho přivedla k tomu, aby začal zpochybňovat nejen samotné léčebné postupy, ale také předpoklady, na nichž byly založeny.
„Musíme pochopit samotnou podstatu Alzheimerovy choroby, protože žádná ze současných teorií dosud nevedla k léčbě s významným účinkem,“ uvedl.
Stejně jako mnoho dalších výzkumníků se Bredesen zpočátku domníval, že odpovědí bude jediný lék. Překvapilo ho, když zjistil, že tomu tak není. Výzkum ho přivedl k závěru, že pro dosažení nejlepších výsledků je třeba současně ovlivňovat více biologických drah. Na tomto základě vytvořil protokol ReCODE – individualizovaný přístup k léčbě Alzheimerovy choroby.
Protokol ReCODE
Bredesenův protokol je jedním z příkladů toho, jak může precizní medicína vypadat v praxi.
Jeho cílem je odhalit co nejvíce možných faktorů, které mohou přispívat k úbytku kognitivních funkcí, a následně se na ně zaměřit. Jde o náročný režim, který zabere přibližně dvě hodiny denně – Bredesen doporučuje přistupovat k němu téměř jako k práci na částečný úvazek.
Základem protokolu je strava bohatá na rostlinné potraviny a vlákninu, s mírně ketogenním zaměřením. Patří do ní listová zelenina, neškrobová zelenina, zdravé tuky a potraviny s nízkým glykemickým indexem. Doporučuje se upřednostňovat biopotraviny, volně lovené ryby s nízkým obsahem rtuti a vejce i maso z volných chovů. Naopak se nedoporučují průmyslově zpracované potraviny, rafinované sacharidy, umělá sladidla, potraviny obsahující lepek, mléčné výrobky a alkohol. Součástí doporučení je také noční půst v délce 12 až 16 hodin. Tento přístup má podporovat zdraví střev, citlivost na inzulin, metabolickou flexibilitu a tvorbu ketolátek.
„Mozek potřebuje ke svému fungování velké množství energie,“ uvedl Bredesen.
Jako zdroj energie může využívat glukózu nebo ketolátky, řada lidí však podle něj nemá dostatečný přístup ani k jednomu z těchto zdrojů kvůli inzulinové rezistenci. Glukózu nevyužívají efektivně a zvýšená hladina inzulinu současně brání játrům ve tvorbě ketolátek.
Stejně jako všechny ostatní části protokolu je podle Bredesena třeba i způsob stravování přizpůsobit konkrétnímu člověku. U lidí s nadváhou mohou být půst a ketóza snazší, protože mají k dispozici tukové zásoby, z nichž lze ketolátky vytvářet. U křehkého nebo výrazně oslabeného člověka však stejný postup vhodný být nemusí.
Dalším základním prvkem je pohyb. Protokol zahrnuje aerobní cvičení, silový trénink, cvičení rovnováhy a protahování v délce alespoň 45 minut denně šest dní v týdnu. Každý typ pohybu podle Bredesena prospívá mozku jiným způsobem. Aerobní cvičení zlepšuje průtok krve a zásobování kyslíkem, zatímco silový trénink zvyšuje citlivost na inzulin. Dvakrát týdně se doporučuje vysoce intenzivní intervalový trénink.
Pacienti by si měli zajistit sedm až osm hodin kvalitního spánku s dostatečným podílem REM fáze i hlubokého spánku.
Hodnotí se také hladiny hormonů a stav výživy, včetně vitaminů D a skupiny B, minerálních látek, omega-3 mastných kyselin, funkce štítné žlázy a pohlavních hormonů. Případné nedostatky nebo odchylky se podle potřeby upravují. Součástí programu je rovněž zvládání stresu pomocí biofeedbacku a tréninku variability srdeční frekvence. Teprve poté, co je mozek lépe vyživen, se zařazuje také jeho stimulace.
„Poslední věc, kterou chcete dělat, je zvedat činky, když jste podvyživení. A totéž platí pro mozek,“ uvedl Bredesen.
Co ukázaly klinické studie
V klinické studii z roku 2022, zveřejněné v odborném časopise Journal of Alzheimer’s Disease, Bredesen testoval svůj přístup založený na precizní medicíně u 25 lidí s mírnou kognitivní poruchou nebo demencí. Každý účastník dostal individuálně sestavený léčebný plán na devět měsíců. Na konci studie bylo zaznamenáno zlepšení v kognitivních testech i v některých ukazatelích hodnocených pomocí magnetické rezonance, přičemž nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí účinky.
Jeho nejnovější randomizovaná kontrolovaná studie, která v současnosti čeká na odborné recenzní řízení, porovnávala protokol ReCODE se standardní péčí u lidí s mírnou kognitivní poruchou nebo časnou demencí. Standardní péčí se rozuměla obvyklá léčba poskytovaná jejich zdravotnickými pracovníky, zpravidla pomocí léků zaměřených především na příznaky. Padesát pacientů absolvovalo protokol precizní medicíny a 23 dostávalo standardní léčbu.
Kognitivní testování proběhlo na začátku studie a následně po třech, šesti a devíti měsících.
U účastníků, kteří dodržovali protokol precizní medicíny, bylo zaznamenáno významné zlepšení celkových kognitivních funkcí, paměti i závažnosti příznaků Alzheimerovy choroby. Zlepšily se také hodnoty krevního tlaku, indexu tělesné hmotnosti, regulace krevního cukru, lipidového profilu a další ukazatele.
Velikost léčebného účinku na celkové kognitivní funkce byla vypočtena jako sedmkrát vyšší než ta, která byla uváděna ve studiích antiamyloidních léků, jako jsou lekanemab a donanemab.
Mikhaylovová upozornila, že precizní medicína u Alzheimerovy choroby je stále rozvíjející se oblastí. Bredesenova práce však podle ní představuje důležitý posun v chápání tohoto onemocnění a zpochybňuje představu, že Alzheimerova choroba vzniká pouze jediným mechanismem.
„Multimodální přístup založený na životním stylu a metabolismu má největší šanci pomoci v časnějších fázích onemocnění, kdy je stále zachována dostatečná funkce neuronových sítí, kterou lze udržet nebo zlepšit,“ uvedla. „U pokročilejší demence lze stále dosáhnout zlepšení kvality života, spánku, chování nebo snížení zátěže pečujících osob, ale při očekávání zvrácení kognitivního úbytku bychom měli být mnohem opatrnější.“
Bod obratu
I mezi lidmi, kteří jsou cílům tohoto protokolu nakloněni, vyvolává jeho praktická proveditelnost určité otázky.
Paul Ehren, poradce pro funkční výživu a osobní trenér s nejvyšší profesní kvalifikací, uvedl pro Epoch Times, že požadavky protokolu na cvičení jsou „natolik intenzivní, že jen velmi málo lidí si může dovolit čas nebo náklady, které s ním souvisejí“.
Bredesen to připouští. Podle něj není nutné dodržovat všechno dokonale.
„U každého člověka existuje určitý práh a ten je individuální,“ uvedl. „Když člověk dělá to, co je v jeho možnostech, a postupně svůj režim dál zlepšuje, obvykle to vede k dobrým výsledkům.“
V současnosti neexistuje léčba, která by Alzheimerovu chorobu vyléčila. Dostupné léky mají pouze omezený vliv na postup příznaků, zpravidla se nasazují až v pozdější fázi onemocnění a mohou být spojeny s významnými nežádoucími účinky. Neúspěch desítek klinických studií léčiv v průběhu posledních dvou desetiletí přiměl výzkumníky a lékaře zaměřit se šířeji na faktory, které mohou k léčbě onemocnění přispívat.
Bredesen se domnívá, že tento obor se nachází v bodě obratu.
„Není daleko doba, kdy už se nebudeme muset probouzet s obavami z Alzheimerovy choroby,“ uvedl. „Pokud budeme dělat správné věci, stane se metlou minulosti.“
–ete–
-etcz-
Comments