Foto: westend61 / Envato
Komentář
Štíhlost byla normální. Ne ve smyslu povinného ideálu krásy, ale jako běžná podoba lidského těla. Staré fotografie koupališť, ulic, školních tříd nebo rodinných oslav to připomínají na první pohled. Za jedinou generaci se ale běžností stala i nadváha a obezita. A dnešní obhajování, nebo dokonce propagace obezity, není respekt. Respekt je lidský. Popírání zdravotních rizik už lidské není — škodí těm, které má chránit.
Data jsou jednoznačná
Staré fotky nejsou vědecký důkaz. Ale čísla ano — a ta vyprávějí stejný příběh, jen bez nostalgie. V roce 1990 mělo nadváhu včetně obezity 25 % dospělých na světě. V roce 2022 to bylo 43%. Obezita rostla ještě rychleji: u dospělých se její podíl od roku 1990 více než zdvojnásobil. U dětí a dospívajících vzrostla čtyřnásobně. Česko v tom není výjimkou. Je ukázkovým příkladem. V roce 2022 mělo nadváhu včetně obezity více než 56 % českých dospělých, obezitu 18 %. Pro srovnání: průměr EU byl 51 %, respektive 15 %.
Naše geny se za třicet let nezměnily. Změnilo se prostředí, a s ním i to, co považujeme za běžnou večeři, běžnou cestu do práce a běžný den. Když přibírají děti, nejde o selhání vůle jednotlivců. Jde o epidemii, kterou vytváří prostředí.
Proč je třeba štíhlost obhajovat
Nedávno jsem sdílela provokativní koláž reklam Nike s vyjádřením, že štíhlost a zdraví jsou zpět. A s komentářem: „Rozmanitost respektuji, ale nechci, aby vedla k popírání zdravotních rizik. Krása je subjektivní, zdraví má však mnohem konkrétnější měřítka. Proto vítám prezentaci zdravého těla a nesouhlasím s normalizací obezity jako žádoucího ideálu. Jak to máte vy? Která reklama vás nadchne?“
Následovala záplava komentářů tvrdících, že být takto štíhlý není přirozené, či dokonce ani zdravé. Samozřejmě, že z fotografie zdraví neurčíme a štíhlost ho sama nezaručuje. Ale kdy jsme se dostali do bodu, kdy je potřeba obhajovat i to, že štíhlé tělo může být přirozené a zdravé?
Nadváha se stala běžnou
Ano, čím dál více z nás má příliš tělesného tuku. A mnozí ani přes opakované dietování nehubnou. Není se čemu divit: roky jsme hubnutí stavěli na „jez méně, hýbej se více“, na dietní produkty a hladovění. Přitom řešením není boj s vlastním tělem, ale prostředí, které nás neustále vede k přejídání a málo pohybu. Jíst skutečné jídlo, dopřát si pohyb a respektovat potřeby těla není extrém. Je to návrat k normě.
Comments