Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Xi Jinping si podávají ruce během setkání na okraj summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) v Biškeku 31. srpna 2026. Snímek poskytla ruská státní agentura Sputnik.
Foto: Kristina Solovyova / Pool / AFP via Getty Images
Ruský prezident Vladimir Putin navrhl uspořádat summit, kterého by se vedle něj zúčastnili čínský vůdce Xi Jinping a americký prezident Donald Trump, informoval nedávno deník The Wall Street Journal.
Peking proti uspořádání třístranného summitu nevznesl námitky. Setkání by se mohlo uskutečnit v polovině listopadu v čínském Shenzhenu.
Takové setkání hlav států Ruska, Číny a Spojených států nemá v historii obdoby, a to z dobrých důvodů. Návrh totiž přináší přinejmenším deset zásadních úskalí pro demokracii.
Zaprvé, uspořádání summitu v Číně by poskytlo výhodu režimu v Pekingu. Komunistická strana Číny (KS Číny) by se mohla prezentovat jako mírotvůrce, klíčový hráč a prostředník jednání, nikoli jako hlavní podporovatel Putinovy války proti Ukrajině a íránské války proti Spojeným státům. Jako hostitel summitu by Peking mohl určovat jeho program.
Zadruhé, summit by povzbudil Putina. Jednání bez účasti Ukrajiny by Rusku poskytlo vyjednávací výhodu, kterou by mohlo využít k požadování ještě větší části ukrajinského území, než jakou již obsadilo.
Zatřetí, Spojené státy by se vzdaly své morální převahy tím, že by Xi Jinping a Putin vystupovali jako rovnocenní partneři demokraticky zvoleného amerického prezidenta. Putin v současnosti útočí na civilisty na Ukrajině a Xi Jinping hrozí podobným postupem na Taiwanu a Filipínách.
Začtvrté, summit by povzbudil Xi Jinpinga v jeho plánech ovládnout Taiwan a Jihočínské moře. Pokud Washington a Peking dovolí Putinovi zmocnit se Ukrajiny, Xi Jinping bude jistě požadovat, aby mu bylo umožněno ovládnout tato území bez výraznějšího odporu mezinárodního společenství. To by byla protihodnota, kterou by za takový ústupek požadoval, a zároveň by to podpořilo strategii postupného rozšiřování vlivu Čínské lidové osvobozenecké armády.
Například 20. října došlo v Jihočínském moři ke dvěma samostatným incidentům mezi plavidly pod velením čínského námořnictva a americkými a taiwanskými loděmi. Poselství Pekingu je stále stejné: americká armáda a ozbrojené síly jejích partnerů by měly opustit celou Asii.
Zapáté, v souladu s předchozím bodem by Putin mohl Pekingu v rámci listopadových jednání nabídnout vlastní „sféru vlivu“. Ta by se pravděpodobně nacházela v Asii a její uznání by znamenalo stažení amerických vojenských sil z celého regionu.
Jakmile by se americká armáda stáhla, Čínská lidová osvobozenecká armáda by mohla zaplnit vzniklé mocenské vakuum. Komunistický režim Číny by následně mohl využít asijské zdroje, průmysl a obyvatelstvo k dalšímu rozšiřování svého vlivu, například na Blízký východ, ruský Dálný východ a do jižních moří poblíž Austrálie.
Zašesté, jednání o jaderném odzbrojení by prospěla Rusku a ještě více Číně. Diktatury, v nichž neexistuje svoboda projevu ani svoboda tisku, jsou ze své podstaty méně transparentní než demokracie. Tato neprůhlednost poskytuje Rusku a Číně více příležitostí k tomu, aby přistoupily na omezení zbrojení, aniž by je skutečně hodlaly dodržovat. Mohou využívat nedostatku svobod ve svých zemích k pokračování jaderných zbrojních programů a zároveň je skrývat před veřejností i Spojenými státy.
Zasedmé, Spojené státy i Rusko mají mnohem méně obyvatel a menší průmyslové zázemí než Čína. Čínské námořnictvo již disponuje větším počtem plavidel než to americké a také ostatní konvenční síly Číny podle současného vývoje směřují k tomu, že svou velikostí překonají ruské i americké letectvo a pozemní síly.
Bez odstrašujícího účinku amerických jaderných zbraní by čínské konvenční armádě jen máloco bránilo v uskutečňování jejích expanzivních plánů a konečných cílů v podobě nadvlády nad Asií.
Zaosmé, summit by pozvedl postavení dvou diktátorů, kteří podporují Írán, jenž v současnosti vede se Spojenými státy přerušovanou válku. Írán v tomto konfliktu zabil více než 20 amerických vojáků a stovky dalších zranil. Čína i Rusko poskytly Íránu pomoc a podle některých tvrzení Teherán využíval jejich zpravodajské informace k útokům na Američany.
Setkání s Xi Jinpingem a Putinem tak brzy po těchto útocích by bylo projevem slabosti a urážkou památky mužů a žen, kteří padli na Blízkém východě při obraně americké svobody.
Zadeváté, pokud je cílem ukončit válku na Ukrajině, Spojené státy by se měly nejprve se svými demokratickými spojenci dohodnout na jednotném, a tedy silnějším vyjednávacím postoji. Demokratické země by měly vstupovat do jakýchkoli jednání s Čínou a Ruskem se společným stanoviskem. U jednacího stolu by měli být přinejmenším američtí spojenci z Evropy, Japonska, Jižní Koreje, Kanady a Austrálie.
Například Japonsku mohou již za pouhé dva měsíce dojít zásoby yttria, prvku vzácných zemin dováženého z Číny. Japonská výroba závislá na yttriu má zásadní význam pro americké dodavatelské řetězce v obranném průmyslu i pro japonskou zbrojní, automobilovou a polovodičovou výrobu.
Jakákoli významná dohoda mezi Spojenými státy a Čínou by měla zohledňovat potřeby nejbližších amerických spojenců. Jinak nás Čína bude moci rozdělit.
Zadesáté, což souvisí s předchozím bodem, summit Spojených států s Xi Jinpingem a Putinem bez plného zapojení demokratických spojenců Washingtonu by oslabil důvěru ve spolehlivost amerických spojeneckých závazků. To by urychlilo snahy zemí, jako jsou Japonsko a Jižní Korea, o vybudování vlastního jaderného odstrašení, což by se dalo považovat za jeden z mála příznivých důsledků jinak negativního vývoje.
Spojené státy by nikdy neměly přistoupit na jednání, při němž by proti nim stálo více diktátorů, zvláště pokud by se konalo na jejich vlastní půdě v Číně. Uspořádání takového summitu na čínském území by jen dále posílilo autoritářské vůdce, kteří se nikdy nedostali k moci na základě svobodných voleb. To platí především pro KS Číny, která by summit obrátila ve svůj prospěch na úkor Spojených států i Ruska.
V dohledné budoucnosti zůstává čínský komunistický režim nejmocnější a největší hrozbou pro demokracii na světě. Namísto uzavírání dohod, které by jí mohly prospět, by mělo být cílem dosažení demokratizace Číny.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autorů a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times. Překlad článku byl redakčně upraven.
Comments