Policisté stojí před požárem v ulici Faubourg du Temple v centru Paříže 18. října 2026, kdy po nepovolené demonstraci vypukly střety na náměstí Republiky.
Foto: Matthieu Rondel / AFP via Getty Images
Studentské protesty ve Francii začaly v polovině září blokádou střední školy na pařížském předměstí kvůli přeplněným třídám a nedostatku zaměstnanců. Postupně se rozšířily do dalších částí země a provázely je násilné střety s policií.
Během několika týdnů policie v souvislosti se studentskými protesty zadržela přibližně 8 000 lidí, převážně nezletilých.
Demonstrace proti vysokým životním nákladům 17. října, které navazovaly na odkaz hnutí žlutých vest z roku 2018, provázely rozsáhlé násilnosti a rabování. Podle bilance francouzských obchodních komor zveřejněné 27. října bylo při protestech 17. a 24. října poškozeno celkem 2 538 obchodů, z toho 1 161 vážně, včetně rabování, devastace či požárů. Při druhé vlně protestů 24. října bylo po celé zemi nasazeno 70 000 policistů a četníků.
Do protestního hnutí se zapojily také levicové a krajně levicové organizace včetně poslanců hnutí Nepoddajná Francie (LFI), trockistických skupin a studentských odborů. Francouzská vláda od 1. října obviňuje radikálně levicové hnutí LFI, vedené Jeanem-Lucem Mélenchonem, z podílu na organizování nepokojů. Události označila za „akci zorganizovanou LFI a jejími ultralevicovými spojenci“. Mélenchon je kandidátem na prezidenta, volby se uskuteční na jaře 2027.
LFI obvinění odmítá. Jeho celostátní koordinátor Manuel Bompard vyzval vládu, aby „nesklouzávala ke konspiračním teoriím“.
Podle analýzy deníku Le Monde nesdílejí závěry o organizování protestů krajní levicí všechny zpravodajské složky. Některé poznatky podle deníku spíše naznačují, že se radikální politické organizace snažily využít již existující, do značné míry spontánní studentské hnutí.
Od studentských protestů k celostátním blokádám
První studentská blokáda se uskutečnila 18. září na střední škole Lycée Saint-Exupéry ve městě Créteil nedaleko Paříže poté, co její zaměstnanci protestovali proti nedostatku personálu. Místní organizace LFI protest podpořila ještě před blokádou a v následujících dnech přišli studenty podpořit také poslanci LFI Louis Boyard a Clémence Guetté.
K protestujícím na další škole, Lycée Paul-Éluard v Saint-Denis severně od Paříže, se připojil 28. září tamní starosta za LFI Bally Bagayoko. Když se ho novináři následujícího dne ptali na střety před školami, připustil, že násilí může být „legitimní“, ale dodal, že „kdykoli se mu lze vyhnout, je to lepší“. Pařížský policejní prefekt následně jeho výroky předal prokuratuře k posouzení možného podněcování k trestnému činu.
Mélenchon mezitím na sociální síti X obvinil vládu, že proti „neškodným“ studentům nařídila represe se „zjevným rasistickým podtextem“. Aktivisty LFI vyzval, aby se postavili mezi studenty a policii. Podle francouzského ministerstva vnitra se 1. října protesty dotkly 1 027 z přibližně 3 700 středních škol v zemi. Z toho 222 škol bylo skutečně blokováno.
K celostátní mobilizaci vyzval také levicový středoškolský odborový svaz Union Syndicale Lycéenne (USL), který společně s vysokoškolskou organizací Union Étudiante podpořil blokády škol a demonstrace mladých lidí.
Devatenáctiletý předseda USL Ryad Rani má vazby na LFI. Ve 14 letech absolvoval stáž u poslance tohoto hnutí Davida Guirauda a v březnových komunálních volbách kandidoval na levicové kandidátce podporované LFI. Rani však odmítá, že by byl s LFI úzce politicky spjat. Připomíná, že kandidátka zahrnovala také další levicové strany, a popírá, že by LFI studentské protesty řídilo.
„Toto hnutí začalo tam, kde jiná končí,“ řekl deníku Epoch Times Olivier Vial, ředitel Centra pro univerzitní studia a výzkum, které se zabývá novými formami radikalismu. Podle Viala se násilí páchané radikálními skupinami při běžných studentských protestech ve Francii objevuje až v závěrečné fázi, kdy už většina studentů dosáhla svých požadavků a odešla domů. Tentokrát to bylo podle něj jiné. „S výjimkou školy Paul-Éluard přišla nejdříve krajní levice a násilí a teprve potom odbory se svými požadavky. Máme co do činění s uměle vytvořeným hnutím,“ prohlásil Vial.
Studenti oslovení deníkem Epoch Times však poukazovali především na sociální a ekonomické problémy. Jednadvacetiletý student filmu Noah během protestu 13. října uvedl, že demonstruje kvůli rostoucím nákladům na vzdělání a nedostatečné vládní podpoře, kvůli níž musí při studiu pracovat. Další jednadvacetiletý student Jean 24. října kritizoval nedostatečné financování školství a prezidenta Emmanuela Macrona obvinil ze zvýhodňování nejbohatších obyvatel. Za nejlepší cestu ke změně považuje podporu LFI.
Radikální organizace zapojené do protestů
Mezi skupinami aktivními při blokádách byla také trockistická organizace Révolution Permanente (Stálá revoluce), která vznikla v roce 2021 odštěpením od Nové antikapitalistické strany. Její studentské křídlo Le Poing Levé (Zvednutá pěst) vyzvalo od 5. října k „černému týdnu“ školních blokád.
„Jejich vliv je značný, protože právě tyto skupiny mají dnes pravděpodobně největší dynamiku,“ uvedl Vial o radikálních organizacích. „LFI je ve skutečnosti umírněnějším středem této radikální galaxie, obklopeným hnutími s ještě extrémnějšími postoji.“
Francouzský ministr vnitra Laurent Nuñez sdělil 20. října poslancům, že mezi LFI a některými radikálními organizacemi skutečně existuje „spojovací článek“. Aniž by ho jmenoval, odkázal na poslance LFI Raphaëla Arnaulta, spoluzakladatele antifa skupiny Mladá garda (Jeune Garde), kterou francouzská vláda v roce 2025 rozpustila kvůli jejímu zapojení do násilností.
Do propagace protestů na internetu se zapojila také organizace RED Jeunes, která v roce 2025 spolu se studentským svazem USL, Mladou gardou a organizací Muslimští studenti Francie (EMF) spoluzaložila uskupení Génération EDR. Francouzská vládní zpráva o Muslimském bratrstvu z května 2025 spojuje EMF se strukturami této organizace. EMF však závěry zprávy odmítá.
Demonstranti se shromažďují před kostelem Saint-Vincent-de-Paul (Les Réformés) v Marseille na jihovýchodě Francie 24. října 2026.
Foto: Thibaud Moritz / AFP via Getty Images
Žluté vesty bez žlutých vest
Výzva k celostátním demonstracím 17. října vznikla mimo studentské hnutí a odvolávala se na protesty žlutých vest z roku 2018. Podle televize TF1 datum demonstrací jako první navrhl 7. září anonymní mladý tvůrce na TikToku vystupující pod přezdívkou „v2.95“.
Analýza televize TF1 ukázala, že původní výzva nevzešla ani od někdejších představitelů žlutých vest, ani od odborových organizací. Teprve následně se šířila na dalších sociálních sítích a převzaly ji různé politické skupiny.
K výzvě se rychle připojili levicové strany. Předseda Komunistické strany Francie Fabien Roussel vyzval 11. září k mobilizaci srovnatelné s protesty v roce 2018. Iniciativu podpořila také předsedkyně poslaneckého klubu LFI Mathilde Panotová a následně odborové svazy CGT a Solidaires spolu se studentskými organizacemi.
„Nejenže si krajní levice přivlastnila a pohltila žluté vesty, nebo spíše to, co z nich zbylo, ale také demonstrace 17. října od začátku do konce organizovala a podněcovala právě ona,“ řekl deníku pro Epoch Times Benjamin Cauchy, jedna z výrazných osobností původního hnutí žlutých vest z roku 2018.
Podle Cauchyho byla francouzská levice zpočátku k žlutým vestám nepřátelská. Šlo podle něj o spontánní hnutí tvořené podnikateli, majiteli obchodů a zaměstnanci soukromého sektoru. „Po několika týdnech však oportunistická krajní levice viděla, že hnutí přetrvává, pronikla do něj a od konce prosince 2018 nad ním převzala kontrolu,“ uvedl Cauchy. Podle něj to následně vedlo k úbytku účastníků protestů.
„My jsme chtěli nižší daně, abychom mohli žít ze své práce. Krajní levice požadovala vyšší sociální dávky,“ vysvětlil rozdílné názory obou táborů.
Zahraniční ohlas protestů
Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot si 7. října předvolal íránského velvyslance kvůli tomu, co označil za dezinformační kampaň íránských úřadů v souvislosti se studentskými protesty.
Podle analytika Oliviera Viala za podzimními nepokoji nestojí jediná organizace, ale řada skupin, které mají zájem protesty podněcovat a udržovat. „Ti, kdo chtějí s lidmi manipulovat a mobilizovat je, už ani nemusí osobně vyjít do ulic. Stačí přiživovat napětí na sociálních sítích a ukazovat, na koho se zaměřit,“ sdělil Epoch Times.
Vial se domnívá, že k ospravedlňování násilí přispívá také politická kultura radikální levice, která podle něj v posledních letech zakořenila na univerzitách, v médiích a na internetu.
Podle průzkumu agentury Ifop pro stanici LCI ze 6. a 7. října považuje 47 procent Francouzů mladších 35 let za přijatelné použít občas určitou míru násilí k prosazení svých názorů. Mezi příznivci hnutí LFI tento názor zastává 64 procent respondentů. V celé francouzské populaci však takový postup odmítá 68 procent dotázaných.
Překlad článku byl redakčně upraven.
Comments