Penpa Tsering složil přísahu jako demokraticky zvolený vůdce [Sikyong] Ústřední tibetské správy a tibetského lidu dne 27. května 2021.
Foto: Se svolením kanceláře prezidenta
Penpa Tsering, demokraticky zvolený vůdce (Sikyong, pozn. red.) exilové Ústřední tibetské správy, v rozhovoru s deníkem Epoch Times popisuje současnou situaci a vývoj událostí v Tibetu v posledních týdnech. Penpa Tsering se narodil v roce 1963 v tibetské osadě v jižní Indii. Když studoval na vysoké škole vypukla ve Lhase, hlavním městě Tibetu, řada velkých demonstrací proti politice čínské vlády. V té době založil kancelář Tibetského hnutí za svobodu, která vedla kampaň solidarity s utrpením tibetského lidu uvnitř Tibetu.
Tento týden se zúčastnil Fóra 2000, kde hovořil o aktuálních otázkách a poskytl také rozhovor deníku Epoch Times.
Milan Kajínek: Pane prezidente, dovolte mi prosím začít hlubší otázkou. Jak moc je tibetská kultura spjata s vírou, v co vlastně Tibeťané věří a může být právě tento aspekt jedním z hlavních důvodů represí čínského režimu proti Tibeťanům?
Sikyong Penpa Tsering: Myslím, že základní otázkou je chvíle, když se Čína změnila na komunistickou. Komunisté nevěří v náboženství, je tam přirozeně konfrontace. Když někdo řekne, že věří v náboženství, Tibeťané věří v buddhismus po více než tisíc tři sta let. Je to velice zakořeněné v našem myšlení.
Koncept buddhismu je spíše o seberealizaci. Samozřejmě věříme ve vlastnosti vyšších bytostí, v soucit, inteligenci a symboly těch věcí. Ale jde o to se učit z těchto hodnot a začlenit je do sebe samého. Celé pojetí buddhismu je více psychologické. Buddhismus obsahuje více psychologického myšlení. Je to tréning mysli, jak dostat pod kontrolu své emoce – emoce, které člověka trápí, špatné emoce jako zlobu, žárlivost, nenávist, připoutání.
To je také důvod, proč kontrolujeme své emoce – nevyvinout si zlobu vůči vůdcům čínského režimu, kteří nám dělají všechny tyto zlé věci. Oni jsou také ovlivňováni zlými emocemi. Takto se na to díváme, na tyto základní odlišnosti. Vidíte s jakou novou politikou nyní přicházejí čínští komunisté, takže ji musíme konfrontovat.
S tím pravděpodobně souvisí otázka nástupnictví, tedy reinkarnace současného 14. dalajlámy. Víme, že byl čínským režimem unesen pančenláma, který by měl určit, do jakého těla se převtělí duše dalajlámy. Komunistická strana dosadila vlastního pančenlámu, aby vybral jejich vlastního kandidáta po smrti dalajlámy. Jak se bude tato věc řešit z vaší strany?
Komunistická vláda nevěří v žádné náboženství. Jak by mohli být zodpovědní za výběr duchovní bytosti? Takto se na to jeho svátost (14. dalajláma) dívá. Je to velmi jednoduché. Pokud to komunističtí vůdci myslí s reinkarnací opravdu vážně, měli by v první řadě studovat buddhismus, věřit v koncept života po smrti. A pouze pokud pochopí, co reinkarnace znamená – celý proces reinkarnace je hledání dalšího pobytu duše poté, co dalajláma zemře.
Čína tuto věc zpolitizovala už v době, když dalajláma navštívil Čínu v letech 1954 až 1955. Před tím, než se začal chystat k odjezdu z Číny, řekl mu Mao Ce-tung, že náboženství je jed. Takže od té doby vidíte konflikt mezi komunismem a buddhismem. Bylo ale velmi obtížné vymýtit všechny buddhisty. Celý Tibet praktikoval buddhismus.
Došlo k malému uvolnění po smrti Mao Ce-tunga. Když přišel Teng Siao-pching, přišlo otevření a reformy. Někteří vůdci byli o maličko liberálnější, ale potom přišlo více omezení v době Ťiang Ce-mina, v době Chu Tin-tchaa a zejména po nástupu Si Ťin-pchinga k moci.
Čínský režim vydal nový zákon o urychlení etnického sjednocení a pokroku. Mnozí to považují za urychlení kulturní genocidy. Co o tom míníte Vy?
Zákon o etnické jednotě vydaný tento rok bude konečný smrtelný zvon pro tibetské buddhisty. Útočí na kořeny naší identity – na jazyk, kulturu, víru, způsob života. Všechno bude decimováno. Pokud víte, co se dělo v Číně před tím, než vydali tento zákon… to, co tento zákon nyní legitimizuje, se děje už velice dlouho. Oni se to teď pouze snaží legitimizovat vydáním zákona. Už to implementují od roku 2016. Teď to má masku zákona.
Vytvářejí školy v kolonialistickém stylu, do kterých umisťují tibetské děti, kde je učí čínskou mandarínštinu, propagandu komunistické strany, včetně vojenského tréninku ve školách. Vzdalují tibetský jazyk, víru, kulturu od místních dětí. Chtějí předělat celou generaci Tibeťanů na Číňany.
A tohle nedělají jenom Tibeťanům, ale také Ujgurům, Mongolům. Má to velmi krásně znějící název „etnické sjednocení a pokrok“, ale uvnitř to má velice zlověstný design, který vede ke kulturní genocidě.
Jaká je aktuální situace v Tibetu po nedávných obřích povodních a sesuvech půdy a jaký je přístup Pekingu k informování o těchto událostech?
My hovoříme o důležitosti životního prostředí v Tibetu už roky. Nikdo nás neposlouchá. Jenom, když se něco skutečně stane, si lidé uvědomí, jaká je realita. Čínský systém je zároveň velice uzavřený, takže není mnoho příležitostí studovat ekologii Tibetu. Tibet se nazývá „Střecha světa“ a na jeho území pramení několik významných řek, které jsou pro okolní státy stěžejním zdrojem vody. Dvě z nich tečou do Číny. Číňané by se měli ve vlastním zájmu starat o ekologii Tibetu, jinak jim to v budoucnosti přinese utrpení.
Čína na jednom z těchto toků staví další obří přehradu, která má být největší na světě. To je velmi nebezpečné, pokud se podíváte na nedávné bleskové záplavy v Tibetu a Nepálu. Spočítali jsme že na tibetských řekách bylo vystavěno 193 přehrad. Čína chce kontrolovat všechny zdroje. Když stavíte příliš mnoho, ovlivní to ekosystém životního prostředí.
Vidíte nějakou naději pro Tibet?
Celý svět přežívá na naději. Kdybychom neměli žádnou naději, nevyvíjeli bychom žádné úsilí. Když nebudeme vyvíjet žádné úsilí, nebudou žádné výsledky. Takže buďme silní. Lidstvo žije na naději. Každá země, která trpí, žije v naději.
V celé historii lidstva říše přicházejí a mizí. Žádná říše nepřežije věčně. Čínský systém se potápí, je mnoho zlých věcí – není to jen otázka Tibeťanů, máme zde Ujgury, máme zde Falun Gong, čínské prodemokratické aktivisty, máme obyvatele Hongkongu, proti nimž vydali zákon o Národní bezpečnosti, obyvatele Taiwanu, proti nimž vydali zákon proti separatismu.
Bez naděje není žádný zápas a my vždy říkáme: Nikdy se nevzdávejte. My se nevzdáme.
Jednoho dne možná přinesete vaši kulturu zpátky do Tibetu.
Jednoho dne, až budu starý, se mnou uděláte rozhovor v Tibetu. (smích)
Máte na závěr nějaký vzkaz pro ty, kdo budou náš rozhovor číst?
My teď trpíme. Ujgurové trpí. Mongolové trpí. Následovníci Falun Gongu trpí. Prodemokratičtí vůdci trpí. Čína má globální ambice. Nejenom ambice v regionu. Mají globální bezpečnostní iniciativu. Globální vládní iniciativu. Globální kulturní iniciativu. Co Čína míní globální vládou? Chtějí vyvážet jejich systém autokratické vlády do zbytku světa. Je tohle něco, co zbytek světa chce? Autoritářský autokratický systém? Pokud to zbytek světa nechce, potom by si měli být více vědomi toho, jaké má (čínský režim) ambice.
Když víte, že čínský režim dělá zlé věci, a stále přenášíte podnikání do Číny… řekl jsem našim přátelům v Evropě… ten drak nás teď kouše, kdysi byl ten drak slabý, kdo ho udělal silným? Spojené státy, Evropa, Japonsko, Taiwan – ti udělali mnoho investic v Číně. To všechno udělalo Čínu silnou, včetně krádeží technologií.
Teď, když víte, že vás drak kouše a vy ho stále krmíte draka, tak čí je to vina? Draka nebo toho, kdo ho krmí? Mnohé země se vlastním úsilím staly závislými na Číně. Spojené státy teď hovoří o plánu Made in USA, Evropa hovoří o Made in Europe, Indie hovoří o Made in India… o přesunu výroby do své země. Další věcí je, že rozvojové země nechaly Čínu těžit jejich vzácné zeminy. Dnes je devadesát procent vzácných zemin v rukou Číny a svět je závislý na čínském dodavatelském řetězci.
Pane prezidente, děkuji vám za rozhovor.
Speciální poděkování za zprostředkování rozhovoru sinoložce Kateřině Procházkové z projektu Sinopsis.
Comments