Záchranáři v ochranných oblecích se účastní cvičení reakce na mimořádnou událost v okrese Jiāyì na Taiwanu, 9. června 2022.
Foto: Annabelle Chih / Getty Images
Když se na jaře 2020 svět během několika týdnů zastavil, většina lidí měla pocit, že vlády čelí situaci, na kterou nikdo nebyl připraven. Zavřené hranice a školy, karantény, mimořádné pravomoci, agresivní nátlaková vakcinační kampaň, mediální štvanice proti kritikům nebo cenzura pod záminkou boje s „dezinformacemi“, realizovaná v těsné spolupráci státu s technologickými společnostmi.
To všechno působilo jako spontánní reakce na bezprecedentní krizi. Dodnes tyto kroky jejich obhájci omlouvají větami typu: „Nikdo tehdy nevěděl, co dělat.“ Ve třetím díle cyklu Strategie chaosu si ukážeme, že obraz naprosté nepřipravenosti je zavádějící. Opatření a mechanismy, které byly během pandemie covidu uplatněny, vycházely z předem nacvičených pandemických a bioteroristických simulací.
V předchozím díle jsme sledovali lidi a instituce, které po antraxových útocích vybudovaly ve Spojených státech mohutný aparát biologické bezpečnosti – od Roberta Kadlece přes úřad BARDA až po farmaceutické společnosti závislé na státních zakázkách. Teď se podíváme na jeho druhou, méně známou stránku.
Nestačilo totiž pouze vytvořit výrobní kapacity pro produkci vakcín a zajistit miliardové rozpočty, které by farmaceutickým průmyslem protekly. Bylo také potřeba vytvořit poptávku, tedy ochotu veřejnosti přijímat krizová opatření, nechat si aplikovat experimentální vakcíny a v případě odporu vědět, jak jej zlomit.
Pokud by se odpovědní činitelé pouze připravovali na možné krizové scénáře, nebylo by na tom samo o sobě nic zarážejícího. Pointa je v tom, co přesně se v těchto cvičeních nacvičovalo. Do popředí se totiž nedostávala otázka, jak definovat a chránit rizikové skupiny a zajistit jim včasnou léčbu, ale jak vést účinnou nátlakovou komunikační kampaň, jak ve spolupráci s technologickými společnostmi kontrolovat informační prostor a jak urychlit uvedení nových licencovaných farmaceutických produktů na trh a současně jejich výrobce zbavit odpovědnosti za případné nežádoucí účinky.
Jedním z lidí, kteří stáli u těchto pandemických her od samého počátku, byl Robert Kadlec.
Dark Winter: počátek pandemických her
Jméno Roberta Kadlece jsme si představili už ve druhém díle. Mimo jiné jsme zmínili jeho texty v revidovaném vydání knihy Battlefield of the Future z roku 1998. Velebil v nich strategické výhody biologických zbraní, zejména možnost způsobit protivníkovi rozsáhlé ekonomické škody a politickou nestabilitu pod rouškou přirozeně vzniklé epidemie.
Už v následujícím roce se podobné úvahy začaly přesouvat od teorie k praktickým scénářům. Na Národním sympoziu o zdravotnické a veřejnozdravotní reakci na bioterorismus, které v únoru 1999 pořádalo Centrum pro studium civilní biologické obrany při Johns Hopkins University spolu s americkým ministerstvem zdravotnictví a dalšími organizacemi, se Kadlec podílel na organizaci simulace teroristického útoku pravými neštovicemi. Účastníci následně řešili například řízení krizové reakce, roli médií, zásoby vakcín či možnost zabránit exponovanému nemocničnímu personálu opustit pracoviště.
O pouhé dva roky později se už Kadlec objevuje v mnohem propracovanější pandemické hře. Ve dnech 22. a 23. června 2001, necelé tři měsíce před útoky z 11. září, se na Andrews Air Force Base odehrálo cvičení s příznačným názvem Dark Winter. Scénář simuloval skrytý biologický útok pravými neštovicemi na Spojené státy a následnou rychle se šířící epidemii. Bývalí vysocí státní představitelé při něm hráli členy Národní bezpečnostní rady a během zhruba dvoutýdenního fiktivního vývoje krize rozhodovali o reakcích státu.
Dark Winter se přitom nezabýval jen šířením nemoci. Účastníci řešili nedostatek vakcín, karantény, omezení cestování, zapojení armády i otázku, kam až může stát v krizové situaci zajít. Samotný scénář pracoval s rozsáhlými karanténami, povinnou izolací nakažených, federálními cestovními omezeními, rušením veřejných shromáždění a dokonce se sankcemi za šíření takzvaných „nebezpečných informací“. Na stole byla rovněž otázka povinného versus dobrovolného očkování a ve scénáři se objevilo i povinné očkování osob, které přišly do kontaktu s nakaženými.
Robert F. Kennedy Jr. si všímá společného rysu Dark Winter a řady dalších pandemických simulací, které následovaly. Podle něj se nesoustředily na hledání již existujících léčiv, která by bylo možné proti nové nákaze rychle využít, na ochranu nejzranitelnějších lidí v domovech seniorů ani na vytvoření komunikační infrastruktury, která by propojila lékaře v první linii a umožnila rychle sdílet a zdokonalovat léčebné postupy. Pozornost se místo toho přesouvala především k otázkám karantén, mimořádných pravomocí, kontroly informací, sledování obyvatelstva a prosazování plošných opatření.
(V této souvislosti bych rád připomněl svůj starší článek Jak doktor Smrt odepřel pacientům léčbu, v němž jsem se podrobně věnoval právě otázce opomíjení dostupných léčiv a snahám potlačovat poskytování koordinované včasné léčby během pandemie covidu.)
Výmluvný je v tomto směru i komentář lékařky a odbornice na biologické zbraně Meryl Nassové: „Nátlak by měl být tou poslední strategií, o které by se mělo v případě pandemie uvažovat. Pokud máte prostředek, který funguje, lidé se pro něj pohrnou. Je znepokojující, že první a jedinou možností bylo vytvoření policejního státu.“
A scénář měl ještě jeden detail, který je zajímavý zejména v kontextu prvního dílu této trilogie, Strategie chaosu. Už v úvodních materiálech pracoval s podezřením, že Irák obnovuje kapacity využitelné k výrobě chemických či biologických zbraní. V závěrečné fázi pak účastníci dostali informaci, že významný irácký přeběhlík označil za původce biologického útoku právě Irák. Scénář tuto informaci označil za „vysoce věrohodnou“, zároveň však výslovně dodával, že pro ni neexistují žádné forenzní důkazy.
Gates a Germ Games: pandemie jako válečné cvičení
Ve stejném roce, kdy se kolem Johns Hopkins rozbíhaly první bioteroristické scénáře, se s univerzitou výrazněji propojilo další jméno, které bude pro náš příběh zásadní – Bill Gates. Jeho nadace v roce 1999 poskytla Johns Hopkins 20 milionů dolarů na založení Institutu Billa a Melindy Gatesových pro populační a reprodukční zdraví. V následujících letech se Gates stal jedním z nejviditelnějších propagátorů pandemické připravenosti a podobných simulací. Jeho nadace později s Johns Hopkins přímo spolupracovala i na pandemických cvičeních.
V roce 2015 dal Gates podobným cvičením i vlastní jméno. Na konferenci TED varoval, že příští katastrofu s více než deseti miliony obětí pravděpodobně nezpůsobí válka, ale vysoce nakažlivý virus. Svět se podle něj musí na takovou hrozbu připravovat podobně jako armáda na válku. Výslovně přitom navrhoval pořádat pravidelné „germ games“, tedy pandemické hry a simulace po vzoru vojenských cvičení, které by odhalovaly slabá místa krizové reakce. O dva roky později na Mnichovské bezpečnostní konferenci stejnou myšlenku zopakoval: na epidemie se podle něj máme připravovat stejně, jako se armáda připravuje na válku.
V říjnu 2017 pak Johns Hopkins Center for Health Security zveřejnilo scénář nazvaný SPARS Pandemic 2025–2028. Tentokrát už nebyly ve hře pravé neštovice, ale nový koronavirus. Fiktivní epidemie začíná v roce 2025, WHO vyhlašuje mezinárodní stav zdravotního ohrožení a virus se postupně rozšíří do všech amerických států a více než čtyřiceti zemí.
Americká vláda ve scénáři uzavře smlouvu s fiktivní farmaceutickou společností CynBio na vývoj vakcíny Corovax. Ministr zdravotnictví následně aktivuje zákon PREP Act, který výrobce a poskytovatele vakcíny chrání před odpovědností, zatímco Kongres vyčlení peníze na odškodnění případných poškozených. Současně FDA povolí v nouzovém režimu antivirotikum Kalocivir.
Na jaře 2026 ale přichází pozoruhodný obrat. CDC snižuje odhad smrtnosti SPARS na 0,6 procenta a na sociálních sítích se podle dokumentu začíná široce šířit přesvědčení, že nemoc „nebyla tak nebezpečná, jak se původně myslelo“. Zájem veřejnosti o epidemii klesá právě v době, kdy se blíží nasazení vakcíny Corovax. CDC, FDA a další úřady proto připravují novou koordinovanou komunikační kampaň.
K propagaci svých sdělení mají úřady využívat „důvěryhodné“ autority – známé vědce, celebrity a politiky. Ve scénáři se objevuje například populární hiphopový hudebník BZee, bývalá prezidentka Spojených států nebo uznávaný lékař Paul Farmer. Jejich úkolem je prostřednictvím videí, sociálních sítí a médií podpořit vládní sdělení a přesvědčovat veřejnost o přínosech Corovaxu.
V červenci 2026 začíná očkovací program. Už během srpna se však proti Corovaxu začínají organizovat různé skupiny – odpůrci očkování, příznivci alternativní medicíny, část Afroameričanů a muslimských komunit. Na sociálních sítích upozorňují především na zrychlené testování vakcíny, možné dlouhodobé nežádoucí účinky a ochranu jejího výrobce před odpovědností. V září se původně oddělené skupiny spojují a jejich sdělení získávají celostátní pozornost.
Reakce přichází z druhé strany. Ve scénáři se znovu aktivuje přímo tzv. „anti-anti-vaccine“ hnutí a CDC, FDA a další vládní úřady zesilují propagaci Corovaxu. Paul Farmer veřejně vyzdvihuje jeho bezpečnost a účinnost a fiktivní bývalá prezidentka se nechává před kamerami očkovat společně se svými vnučkami.
V prosinci vláda ve scénáři spouští novou „agresivní“ internetovou reklamní kampaň. Kdo například na Googlu vyhledá „vedlejší účinky Corovaxu“, dostane reklamu vysvětlující přínosy vakcíny. Kdo si chce na YouTube pustit kritické video o antivirotiku Kalocivir, musí nejprve zhlédnout záběry následků SPARS nebo Farmerovo vysvětlení přínosů Corovaxu. Dokument výslovně uvádí, že tato kampaň vyžaduje využití vztahů vlády s technologickými společnostmi, včetně provozovatelů sociálních sítí.
A teprve potom přichází další pozoruhodná část scénáře. V dubnu 2027 se začínají šířit nezávislé analýzy vedlejších účinků Corovaxu, které se rozcházejí s federálními zprávami. O měsíc později rodiče dětí s neurologickými problémy po očkování žalují federální vládu a CynBio a požadují odstranění právní ochrany výrobce.
Koncem roku 2027 scénář počítá i s hlášeními dalších neurologických problémů – rozmazaného vidění, bolestí hlavy či necitlivosti končetin. Dokument zároveň zdůrazňuje, že příčinnou souvislost s Corovaxem se nepodařilo prokázat, a tak jsou žádosti o odškodnění odloženy do doby, než budou k dispozici další data.
Podobnost některých těchto motivů s tím, co svět zažil o několik let později během covidu, je přinejmenším pozoruhodná.
Clade X 2018: respirační virus z laboratoře
Další rok, další dějství. Dne 15. května 2018 uspořádalo Johns Hopkins Center for Health Security ve Washingtonu celodenní cvičení Clade X. Tentokrát byl protivníkem uměle vytvořený respirační virus, proti kterému na začátku neexistuje žádná vakcína. Model počítal s celkovou smrtností kolem 10 %, tedy o dva řády vyšší, než jakou známe u běžné chřipky či covidu.
Při simulaci hráli role nejvyšších amerických představitelů například bývalá ředitelka CDC Julie Gerberdingová, bývalá šéfka FDA Margaret Hamburgová, někdejší právní poradce CIA Jeffrey Smith nebo bývalý vůdce většiny v Senátu Tom Daschle. Zejména poslední jméno by vám mohlo být povědomé. Psal jsem o něm v prvním díle článku coby o jednom z cílů antraxových útoků v roce 2001.
Jak se epidemie ve scénáři šíří, nemocnice kolabují a vláda řeší uzavírání hranic, zastavení mezinárodní dopravy, zavírání škol a omezení veřejných shromáždění. Některé vlády padají a některé státy nasazují armádu k udržení pořádku. Podklady cvičení výslovně počítají také s nasazením Národní gardy nebo federálních maršálů a s rozhodnutím, „jaká úroveň síly“ má být k udržení vynucené karantény povolena. Jedním z hlavních závěrů cvičení je, že nové vakcíny proti novým patogenům je třeba zajistit během měsíců, nikoli let.
Kennedy upozorňuje na stejný vzorec jako u předchozích simulací: místo hledání již dostupných léčiv se pozornost soustředí na mimořádné pravomoci státu, karantény a urychlený vývoj nových vakcín.
Crimson Contagion: Amerika nacvičuje pandemii
S každým dalším cvičením se scénář přibližoval tomu, co svět skutečně zažil v roce 2020. V srpnu 2019, jen několik měsíců před prvními zprávami z Wuhanu, vyvrcholila pod vedením Kadlecova úřadu ASPR série cvičení Crimson Contagion. Tentokrát už scénář pracoval s novým vysoce nakažlivým respiračním virem, který se objeví v Číně a následně se prostřednictvím letecké dopravy rozšíří do celého světa.
A změnilo se ještě něco. To, co se v předchozích letech řešilo převážně v konferenčních sálech mezi vybranými představiteli politiky, zpravodajských služeb, zdravotnictví a velkých korporátních médií, se nyní nacvičovalo napříč aparátem celé země. Crimson Contagion už připomínal celonárodní generálku.
Podle závěrečné zprávy se zapojilo přibližně 19 federálních ministerstev a agentur, 12 států, 15 indiánských kmenů a komunit, 74 místních zdravotnických úřadů a krizových regionů, 87 nemocnic a více než stovka partnerů ze zdravotnictví a soukromého sektoru. Aktivováno bylo přes 35 krizových operačních center.
Přesto se nejednalo o veřejnou osvětovou akci. Pracovní materiály Crimson Contagion nesly označení „For Official Use Only“ a návrh závěrečné zprávy výslovně požadoval, aby byl šířen pouze mezi lidmi, kteří jej potřebují znát. Dokument měl být chráněn před neoprávněným zveřejněním a jeho kopírování bez souhlasu HHS bylo zakázáno. Nešlo tedy o celostátní cvičení veřejnosti na pandemii. Cvičil se aparát, jak má během pandemie veřejnost ovládat.
Pozoruhodné je, s jakou přesností se scénář přiblížil covidové realitě. Počítal se 110 miliony nemocných Američanů, 7,7 milionu hospitalizací a 586 000 mrtvých. Když v květnu 2023 ve Spojených státech končil federální stav zdravotní nouze, CDC evidovalo přes 104 milionů hlášených případů covidu, 6 milionů hospitalizací a 1,1 milionu úmrtí. První dvě čísla se tak scénáři nápadně přiblížila. U třetího zůstává otázkou, jak vysoko by se konečný počet úmrtí vyšplhal, kdyby pacienti měli širší přístup ke včasné léčbě – tématu, kterému jsem se podrobně věnoval v článku Jak doktor Smrt odepřel pacientům léčbu.
Pro srovnání, nejslavnější covidový numerický model, který v prvních měsících pandemie používali politici a média k burcování veřejnosti a vyvolávání strachu, hovořil o 2,2 milionu mrtvých Američanů. Jeho autor, profesor Neil Ferguson z Imperial College London, přitom nebyl v podobných katastrofických scénářích nováčkem. Při prasečí chřipce v roce 2009 britské úřady pracovaly s jeho predikcí 65 000 mrtvých. Když pandemie skončila, britský parlament evidoval 460 úmrtí.
celý článek zde: https://www.epochtimes.cz/nazory/strategie-chaosu-dil-treti-germ-games-hry-s-nasimi-zivoty-a300864.html
Comments