Ilustrační snímek mapy Latinské Ameriky.
Foto: Alexander Lukatskiy / Shutterstock
Latinská Amerika se obrací doprava a pro amerického prezidenta Donalda Trumpa a ministra zahraničí Marca Rubia je to potvrzení správnosti jejich politiky.
V některých ohledech studená válka na západní polokouli nikdy skutečně neskončila. Socialismus pronásleduje země Střední a Jižní Ameriky ještě dlouho po pádu Berlínské zdi a stejný kubánský režim, který Sovětský svaz po desetiletí podporoval, zůstává u moci dodnes.
Radikální levice se domnívala, že si díky Hugovi Chávezovi a Nicolásu Madurovi upevnila moc také ve Venezuele – dokud americké jednotky letos v lednu Madura nevytáhly přímo z postele a neodvezly ho do New Yorku, aby stanul před soudem.
Většině našich jižních sousedů však nevládnou diktátoři. Voliči v Latinské Americe se naopak ve volbách střídavě přiklánějí k levici a pravici.
Teď se však všichni přiklánějí doprava, jak minulý víkend názorně ukázala největší země regionu.
Brazílie nyní zažívá největší návrat pravice od Trumpova znovuzvolení před dvěma lety.
Flávio Bolsonaro, jehož otec, bývalý prezident Jair Bolsonaro, je v domácím vězení, porazil 4. října v prvním kole prezidentských voleb úřadujícího levicového prezidenta Luize Inácia Lulu da Silvu.
Flávio Bolsonaro získal 47 procent hlasů oproti Lulovým 45 procentům. Vzhledem k tomu, že další pravicově orientovaní kandidáti získali dohromady téměř pět procent, vypadají Bolsonarovy vyhlídky ve druhém kole voleb 25. října slibně.
To je však jen polovina příběhu. Pravice i samotná rodina Bolsonarových zaznamenaly výrazné úspěchy také v parlamentních volbách.
„Bolsonarův klan zvítězil ve všech volbách, do nichž jeho členové kandidovali,“ uvedl deník Buenos Aires Times.
Manželka bývalého prezidenta Michelle získala křeslo ve federálním Senátu, stejně jako jeho druhý syn Carlos, mladší bratr Flávia. Jeho třetí syn Jair Renan Bolsonaro byl zvolen do Poslanecké sněmovny, stejně jako bratr bývalého prezidenta Renato Bolsonaro.
Jejich Liberální strana téměř zdvojnásobila počet svých senátorů z 15 na 28 a získala nejvíce křesel v Poslanecké sněmovně ze všech stran od vstupu současné brazilské ústavy v platnost v roce 1988.
Také menší konzervativní strany si 4. října vedly dobře. Brazilci vyslali jednoznačný vzkaz, že už mají dost levicové politiky, kterou Lula představuje.
Brazilští voliči se tak ubírají stejným směrem jako voliči v celé Latinské Americe, kteří v jedněch volbách za druhými sesazují levicové vlády nebo znovu volí konzervativce, kteří již jsou u moci.
Jako by celý region během posledních dvou let procházel vlastní obdobou Trumpova znovuzvolení v roce 2024.
A nejeden vtipálek na sociálních sítích poznamenal, že od zrušení americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) levice nevyhrála ani jedny celostátní volby ve Střední či Jižní Americe.
Chile, Bolívie, Peru, Ekvádor, Kolumbie, Honduras a Kostarika se všechny posunuly doprava, zatímco strana Javiera Mileie v loňských parlamentních volbách v Argentině odrazila výzvy levice a dosáhla výrazného vítězství.
Ne, není to jen proto, že peníze amerických daňových poplatníků už prostřednictvím progresivních nevládních organizací neproudí do humanitárních projektů, které si přivlastňují zahraniční levicové zájmové skupiny.
Systém mezinárodní pomoci, který Washington během studené války považoval za způsob, jak oslabit přitažlivost komunismu v zemích třetího světa, však již dlouhou dobu globální levici spíše pomáhá, než aby jí bránil.
Totéž platí i o rétorice Washingtonu.
Jeane Kirkpatricková, která se později stala velvyslankyní Ronalda Reagana při OSN, na konci 70. let tvrdila, že Washington zachází se svými zahraničními pravicovými spojenci hůře než s většinou levicových nepřátel. Jako by jediným způsobem, jak porazit komunismus a socialismus, bylo dokázat, že Amerika dokáže oslovit i lidi s levicovým smýšlením.
Trump a Rubio zvolili opačný přístup. Podporují proamerické, pravicově orientované vlády, zejména v bezprostředním sousedství Spojených států na západní polokouli.
To dodalo obyvatelům Střední a Jižní Ameriky morální povzbuzení, aby se osvobodili od levicových vlád, podobně jako ostrý kontrast mezi svobodou a komunismem, který zdůrazňoval prezident Ronald Reagan, pomohl inspirovat obyvatele východní Evropy ke stržení Berlínské zdi.
Obyvatelé východní Evropy věděli lépe než kdokoli jiný, jaké zlo komunismus představuje. Měli však důvod pochybovat, zda je Západ skutečně ochoten hájit alternativu, místo aby neustále přistupoval na morální kompromisy a ústupky.
Až dosud americké ministerstvo zahraničí a washingtonské zahraničněpolitické elity běžně vycházely z představy, že jejich země není dost dobrá a musí prokázat, že dostojí ideálům, k nimž se hlásí levicové režimy – přestože jsou tyto ideály ve skutečnosti zcela falešné.
Trumpova administrativa má jiný přístup. Je na Ameriku hrdá a v těch částech světa, kde na naději a hrdosti záleží více než na zášti a studu, přináší tento nový postoj výsledky.
Latinská Amerika ví, že má na výběr. A nyní, když je tato volba jasná, si obyvatelé Jižní a Střední Ameriky vybírají své vlastní „Trumpy“.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times.
Comments