Foto: Ilustrace Epoch Times / Getty Images
Emma Suttie, (lékařka akupunktury, D.Ac., AP)
Hormon známý především svou úlohou v reprodukci může také pomoci objasnit jednu z medicínských záhad: proč ženy čelí mnohem vyššímu riziku Alzheimerovy choroby než muži.
Výzkumníci zkoumají, zda k vyššímu riziku Alzheimerovy choroby u žen vedle věku, genetiky a dalších faktorů přispívá také pokles estrogenu během menopauzy.
Estrogen zdaleka nereguluje jen reprodukční systém. Působí také na mozek, kde pomáhá neuronům přeměňovat glukózu na energii, podporuje paměť a náladu a chrání před zánětem a buněčným stresem. Když jeho hladina během menopauzy klesá, tato ochrana slábne.
Co se děje s mozkem během menopauzy
Menopauza nepřichází ze dne na den. V přechodném období, které jí předchází a nazývá se perimenopauza, začínají vaječníky postupně vytvářet méně estrogenu. Menopauza se oficiálně potvrzuje po 12 měsících od poslední menstruace.
V tomto přechodném období neklesají hladiny hormonů rovnoměrně. Mohou výrazně kolísat a u některých žen vyvolávat příznaky, jejichž závažnost sahá od nepříjemných až po nesnesitelné – mozkovou mlhu, přibírání, vaginální suchost, podrážděnost, úzkost, výkyvy nálad, problémy se spánkem, noční pocení a návaly horka.
Estrogen pomáhá regulovat, jak mozek využívá glukózu jako zdroj energie. Některé zobrazovací studie během přechodu do menopauzy zjistily změny v metabolismu glukózy v mozku. Výzkumníci však stále zjišťují, jak tyto změny souvisejí s kognitivními obtížemi a pozdějším zdravím mozku. Předpokládá se, že nedostatek energie při poklesu estrogenu stojí za mnoha typickými příznaky menopauzy, od mozkové mlhy až po výkyvy tělesné teploty.
Souvislost s Alzheimerovou chorobou
Roberta Brintonová, ředitelka Centra pro inovace ve výzkumu mozku na Arizonské univerzitě, patří k předním neurovědkyním zaměřeným na Alzheimerovu chorobu a stárnutí ženského mozku. Ve své práci zkoumala, zda přechod do menopauzy představuje zranitelné období, které může zvýšit náchylnost ženy k Alzheimerově chorobě v pozdějším věku.
V zobrazovací studii z roku 2018 Brintonová a její kolegové sledovali skupinu žen bez poruch kognitivních funkcí – 15 žen před menopauzou, 14 v perimenopauze a 12 po menopauze. Kontrolní skupinu tvořilo 18 mužů odpovídajícího věku. Zjistili následující:
- Mozek žen v perimenopauze a po menopauze začal využívat glukózu méně účinně.
- Ženy v perimenopauze a po menopauze vykazovaly oproti mužům zhoršení v testech paměťových funkcí závislých na estrogenu.
- U žen po menopauze se hipokampus zmenšoval rychleji.
- Ženy po menopauze měly oproti mužům více amyloidových usazenin.
Studie neurčila, zda pozorované změny ve středním věku povedou k Alzheimerově chorobě.
Amyloidové usazeniny jsou abnormální shluky bílkovinných fragmentů, které se hromadí vně nervových buněk. Mohou poškozovat spojení mezi nimi a blokovat přenos chemických signálů. V malém množství mohou být běžnou součástí stárnutí, ale jejich výrazné nahromadění patří k charakteristickým znakům Alzheimerovy choroby.
Rozsáhlejší navazující studie z roku 2021 přinesla povzbudivé zjištění: přestože se při poklesu estrogenu mění struktura mozku, jeho metabolismus i využívání energie, většina těchto změn se následně stabilizuje. Některé mozkové oblasti po menopauze dokonce znovu nabývají na objemu.
„Ženy mají vyšší riziko Alzheimerovy choroby nikoli proto, že žijí déle, ale proto, že onemocnění může začít dříve, během přechodu do menopauzy ve středním věku,“ sdělila deníku Epoch Times Brintonová.
Proč mozek ‚mění palivo‘
Výzkum Brintonové poukazuje na konkrétní mechanismus: úbytek estrogenu spouští v mozku jakousi reakci na hladovění a nutí jej využívat náhradní zdroje energie. Patří mezi ně ketolátky vznikající z tuků i vlastní bílá hmota mozku – tkáň, která izoluje nervová vlákna a urychluje komunikaci mezi mozkovými buňkami.
Krátkodobě to podle ní nemusí představovat problém, z dlouhodobého hlediska však nejde o vhodnou strategii. Mozek se proto přizpůsobuje a přechází na jiný zdroj energie.
Estrogenová léčba, označovaná také jako hormonální substituční léčba (HRT), může podle Brintonové pomoci tomuto přechodu předejít – ovšem pouze tehdy, pokud se zahájí přibližně v době nástupu menopauzálních příznaků. Při HRT se podává estrogen a někdy také progesteron nebo gestagen, aby nahradily přirozené hormony, které tělo v období před menopauzou přestává vytvářet.
To, které hormony žena dostává, závisí na několika faktorech, například na tom, zda má dělohu, v jaké fázi přechodu se nachází, jaké má příznaky a jaká je její zdravotní anamnéza.
„Estrogen udržuje zdraví. Udržuje funkce – ty, které závisejí na estrogenu; nedokáže zvrátit onemocnění,“ vysvětluje. „Zejména pokud se podává ve správnou dobu – v době menopauzálních příznaků, nikoli deset, dvanáct nebo dvacet let poté, co se mozek změnil.“
Právě proto podle ní existuje rozsáhlý soubor důkazů zveřejněných v posledním desetiletí, včetně jejího vlastního výzkumu, který ukazuje, že menopauzální hormonální léčba snižuje riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, ale také Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy a amyotrofické laterální sklerózy (ALS).
Brintonová interpretuje nové výzkumy jako podporu možného ochranného účinku. Studie hormonální léčby a demence však přinesly rozporuplné výsledky a klinická doporučení nedoporučují hormonální léčbu pouze za účelem prevence demence. Její účinky na další neurodegenerativní onemocnění zůstávají nejisté.
Ochranný účinek estrogenu i u starších žen
Přínosy hormonální léčby se nemusí omezovat na ženy, které ji zahájí brzy. Nedávná observační studie zjistila, že užívání hormonální léčby obsahující pouze estrogen souviselo s o 39 procent nižší šancí na klinickou diagnózu demence a s o 35 procent nižší šancí na výraznější patologické změny související s Alzheimerovou chorobou při pitvě. Zjištění však neprokazují, že hormonální léčba některému z těchto výsledků zabránila.
Studie vycházela ze dvou rozsáhlých, nezávislých souborů dat: ze vzorků krve a mozkomíšního moku žijících pacientů a z mozkové tkáně vyšetřené při pitvě.
„V současnosti nemáme možnost odebírat jednotlivým lidem vzorky mozkové tkáně za života. Je to příliš invazivní. Posmrtné vyšetření nám ale umožňuje získat skutečně nejpodrobnější pohled na mozek a některé charakteristické znaky Alzheimerovy choroby,“ konstatoval pro Epoch Times doktor Jacob Shaw, spoluautor studie a lékař ve specializační přípravě působící v Massachusetts General Hospital a McLean Hospital.
Oba soubory dat společně umožnily výzkumníkům zkoumat biomarkery Alzheimerovy choroby z více úhlů.
Amyloidové plaky a klubka tau proteinu – abnormální shluky nesprávně složeného proteinu, které se hromadí uvnitř mozkových neuronů – patří k charakteristickým znakům Alzheimerovy choroby. Ženy, které užívaly hormonální léčbu obsahující pouze estrogen, však měly v mozku méně obou těchto útvarů. Rovněž krev a mozkomíšní mok žijících pacientek naznačovaly menší hromadění amyloidu. Všechny tyto ukazatele s onemocněním úzce souvisejí.
„Očekávali jsme, že najdeme možný pozitivní účinek hormonální léčby, a také jsme ho našli. Nejvíce nás ale překvapilo, že jsme zaznamenali podobné výsledky ve dvou různých kohortách,“ přiznala deníku Epoch Times Jennifer Brunová, autorka studie a vedoucí výzkumnice v laboratoři Brain Research to Understand Neurodevelopmental Outcomes při Stanford Medicine.
Dodala, že ženy užívající hormonální léčbu obsahující pouze estrogen vykazovaly ve zkoumaných vzorcích méně patologických změn souvisejících s Alzheimerovou chorobou.
Co zatím nevíme
Menopauzální hormonální léčbu lze po individuálním posouzení použít ke zmírnění obtěžujících menopauzálních příznaků. V současnosti se nedoporučuje pouze k prevenci demence. Ženy, které o ní uvažují, by měly s lékařem probrat její možné přínosy a rizika.
Hormonální léčba obsahující pouze estrogen se v současnosti předepisuje jen ženám, které podstoupily hysterektomii, tedy odstranění dělohy, a to kvůli riziku rakoviny děložní sliznice.
Autoři studie uvedli, že zjištění sice pomáhají lépe pochopit vztah mezi hormonální léčbou obsahující pouze estrogen a ukazateli demence v mozku, je však zapotřebí další výzkum. Nezodpovězené zůstávají zejména otázky, jak účinky léčby souvisejí s dobou jejího zahájení a kterým ženám může prospět nejvíce.
„Myslím, že načasování je velmi důležité. Pokud se nám ho podaří přesně určit, bude to podle mě skvělý další krok,“ podotýká Brunová.
Shaw by rád zjistil, kterým ženám může hormonální léčba přinést největší prospěch.
„Jsou to ženy s vysokým rizikem Alzheimerovy choroby, které mají genetické markery zvyšující jejich náchylnost, nebo zdravé ženy bez výskytu Alzheimerovy choroby v rodině?“ ptá se Shaw. „S přibývajícími vědeckými poznatky můžeme individuálněji posuzovat, komu by tato léčba mohla prospět.“
–ete–
-etcz-
Comments