Budova Rady Evropy s plakáty propagujícími 75. výročí založení instituce ve Štrasburku ve Francii, 8. května 2024. Foto: Sebastien Bozon / AFP via Getty Images
Před příštím zasedáním Evropské rady, které se uskuteční 15. a 16. října v Bruselu, sílí v Berlíně a Bruselu tlak na přehodnocení hospodářské politiky vůči Číně. Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron požadují ve společném dopise předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové nové pravomoci pro Komisi. Obě vlády v pondělí 5. října zároveň zveřejnily doprovodný dokument o globálních hospodářských nerovnováhách. EU už delší dobu pracuje na tom, aby se dokázala lépe chránit před hospodářským nátlakem, subvencovanými dovozy a jednostrannými závislostmi.
Navrhovaný nástroj má umožnit přijímat různá protiopatření až po okamžité vyloučení z vnitřního trhu EU. Použít by se měl v případě, že třetí země cíleně narušuje spravedlivé podmínky hospodářské soutěže a způsobuje tím závažné a systematické deformace. Merz a Macron žádnou konkrétní zemi nejmenují. Zatím však není nic rozhodnuto: zavedení takového nástroje by vyžadovalo souhlas členských států EU a Evropského parlamentu. Cílem je umožnit Unii reagovat na hospodářský nátlak třetí země bez nutnosti čekat na výsledek několikaměsíčních řízení.
Pro Německo je toto téma obzvlášť důležité. Čína je současně odbytištěm, dodavatelem i konkurentem. Podle údajů Eurostatu dovezla EU v roce 2025 z Číny zboží v hodnotě přibližně 560 miliard eur. Vývoz do Číny činil necelých 200 miliard eur. Výsledkem je obchodní schodek kolem 360 miliard eur. Pro německé podniky tato nerovnováha znamená, že na trhu EU stále více soupeří s čínskými výrobky, přitom však v řadě odvětví zůstávají závislé na čínských meziproduktech, surovinách či odbytištích.
Kancléř Merz uvedl 15. září na podnikatelském dni Spolkového svazu velkoobchodu, zahraničního obchodu a služeb v Berlíně, že Čína „cíleně propojuje dynamiku tržního hospodářství se státními zásahy“. Zmínil přitom nadbytečné výrobní kapacity, agresivní cenovou politiku, podhodnocenou měnu a silně subvencovaný vývoz. Podniky na vnitřním trhu EU i na trzích třetích zemí jsou tím podle něj „vystavovány masivnímu tlaku“.
Hospodářský tlak dopadá na Německo v době, kdy jeho průmysl už tak trpí slabou výrobou a vysokými náklady spojenými s podnikáním v zemi. Spolkový svaz německého průmyslu upozorňuje, že průmyslová výroba od roku 2022 klesá, a pro rok 2026 očekává nanejvýš stagnaci. Mezi hlavní zátěže řadí vysoké ceny energií, daně, mzdové náklady a byrokracii. Čínské nadbytečné kapacity tak nedopadají na silný a odolný průmysl, ale na odvětví, která už nyní čelí tlaku na přizpůsobení.
Ochranné nástroje EU
Právě tato situace vysvětluje, proč se v Bruselu nemluví pouze o klasických clech. Pokud stát využívá svou hospodářskou sílu k politickému nátlaku, jednotlivé antisubvenční řízení často nestačí. EU proto vytvořila vlastní ochranný mechanismus: nástroj proti ekonomickému nátlaku, označovaný také jako Anti-Coercion Instrument. Platí od konce roku 2023 a má Unii chránit před hospodářským vydíráním ze strany třetích zemí. Jde například o případy, kdy jsou obchod, investice nebo dodavatelské řetězce využívány jako prostředek nátlaku na EU nebo jednotlivé členské státy.
Tento nástroj umožňuje přijímat protiopatření v několika oblastech. EU mezi ně řadí omezení obchodu se zbožím a službami, zahraničních přímých investic, veřejných zakázek a práv duševního vlastnictví i vývozní kontroly. Jednoduše řečeno, EU může v krajním případě nejen zavést cla, ale také omezit přístup k určitým trhům či postupům.
Politicky složitou otázkou zůstává, jak rychle lze taková opatření přijmout. V Radě EU se o mnoha rozhodnutích hlasuje kvalifikovanou většinou. Obecně je k ní zapotřebí nejméně 55 procent členských států, které zároveň zastupují alespoň 65 procent obyvatel EU. Tato podmínka má zabránit přijímání zásadních rozhodnutí bez široké podpory. V akutních konfliktech však může zároveň zpomalit reakci Unie.
Comments