Foto: kingsparkmedia / Shutterstock
Zdá se, že naše paměť nemusí se zhoršováním čekat až na odchod do důchodu.
Studie využívající zobrazování mozku, kterou v červenci zveřejnil časopis Cerebral Cortex, zjistila, že lidé ve věku 50 až 60 let dosahovali jen přibližně dvou třetin přesnosti dvacátníků, když si měli vybavit nejen to, co viděli, ale také to, s čím to bylo spojené.
„Jde o jednu z rostoucího počtu studií, které zdůrazňují, že střední věk je pro fungování paměti skutečně důležitý a neměli bychom ho přehlížet,“ vysvětlil v prohlášení spoluautor studie Ian McDonough, docent psychologie na Binghamtonské univerzitě. „Většina výzkumů se dlouhou dobu soustředila na porovnávání mladých a starších dospělých.“
Mění se paměť už ve středním věku?
Představte si, že ležíte v přístroji pro magnetickou rezonanci a sledujete sérii obličejů. Každý z nich je spojený s obrázkem běžného předmětu nebo scenérie. Po pěti minutách odpočinku uvidíte obličeje znovu, tentokrát se čtyřmi obrázky vedle každého z nich. Vaším úkolem je vybrat ten, který s daným obličejem tvořil původní dvojici.
Nejde o jednoduchý test paměti. Výzkumníci tuto schopnost nazývají asociativní pamětí – tedy schopností zapamatovat si, které detaily patří k sobě. Můžete si například pamatovat, že jste viděli určitou krajinu nebo lampu, a přesto si nedokážete vybavit, ke kterému obličeji patřila.
Ve studii tento úkol absolvovalo 61 zdravých dospělých: 17 lidí ve věku 18 až 30 let, 21 lidí ve věku 50 až 60 let a 23 lidí ve věku 61 až 74 let. Mladší dospělí určili správnou dvojici v průměru přibližně ve 36 procentech případů. U účastníků kolem padesátky to bylo zhruba 24 procent a u lidí v šedesátých a na počátku sedmdesátých let věku 20 procent. Rozdíl mezi skupinou středního věku a nejstarší skupinou nebyl statisticky významný. Ze statistického hlediska se tedy výkon lidí kolem padesátky podobal spíše nejstarší skupině než tomu, co by odpovídalo jejich vlastní nedávné minulosti.
Co se dělo v mozku
Výzkumníci také sledovali hipokampus každého účastníka – malou oblast mozku ve tvaru mořského koníka, která pomáhá vytvářet a vybavovat si vzpomínky na události. Zobrazovali jej ve třech fázích: když se účastníci učili dvojice obličejů a obrázků, během následného odpočinku a při pozdějším vybavování těchto dvojic.
Vycházeli z předpokladu, že během odpočinku může hipokampus znovu aktivovat některé prvky nové vzpomínky. Vědci se domnívají, že tento proces pomáhá vzpomínku upevnit.
U mladších dospělých platilo, že čím více se aktivita hipokampu při učení podobala jeho aktivitě při pozdějším vybavování, tím lepšího výsledku zpravidla v testu dosáhli. U skupiny kolem padesátky tato souvislost zeslábla a u nejstarší skupiny téměř úplně vymizela.
U obou starších skupin se objevil ještě jiný, méně intuitivní vzorec. Čím více si byla mozková aktivita napříč učením, odpočinkem a vybavováním podobná, tím pravděpodobněji účastník udělal určitý typ chyby: vybral obrázek z nesprávné kategorie – například scenérii, přestože správnou odpovědí byl předmět.
Výzkumníci tento jev nazývají „chybným spojováním“ – mozek v podstatě zaměňuje, které detaily patří k sobě. Podle jejich výkladu může být vzorec mozkové aktivity, který u mladších dospělých zpřesňuje paměť, s přibývajícím věkem méně přesný. Detaily pak spíše směšuje, než aby je správně rozlišoval.
McDonough dodal, že opětovná aktivace hipokampu způsobem, který obvykle podporuje učení, v tomto případě „souvisela s těmito chybami“, nikoli s lepším paměťovým výkonem.
Je tedy padesátka zlomovým bodem?
Ne nutně.
Studie neukazuje, že se každému začíná paměť zhoršovat v padesáti letech, ani to, že zapomínání ve středním věku signalizuje problém. Výzkumníci v laboratoři testovali jeden konkrétní typ paměti – nikoli každodenní schopnosti, které nám pomáhají pamatovat si domluvenou schůzku, sledovat rozhovor nebo osvojit si novou dovednost.
Studie navíc nedokáže určit, kdy přesně tyto změny začínají. Nezahrnovala totiž žádné účastníky ve třicátých ani čtyřicátých letech věku. Výzkumníci také porovnávali různé věkové skupiny v jednom časovém bodě, místo aby po desetiletí sledovali tytéž lidi. Výsledky jednotlivců se navíc mezi věkovými skupinami do značné míry překrývaly.
Jak to vyjádřil McDonough: „Tomu, co se děje ve středním věku, z vědeckého hlediska stále dobře nerozumíme. Mozek se totiž v tomto období nezhoršuje rovnoměrně – některé oblasti se zhoršují rychleji než jiné.“
Je třeba mít na paměti ještě jednu okolnost: ne každý výpadek paměti znamená, že mozek ztrácí schopnost si pamatovat. Někdy problém vzniká dříve – už při vytváření vzpomínky.
Tvorba vzpomínek částečně závisí na pozornosti. Když ji rozdělujeme mezi více podnětů – upozornění na telefonu, další rozhovor nebo prostě vlastní myšlenky, které se toulají jinde – nemusíme prožitek vnímat dostatečně pozorně na to, aby vznikla vzpomínka, kterou si později snadno vybavíme. Může to působit jako zapomínání, přestože se informace už na začátku nemusela dostatečně pevně uložit.
Nejde jen o závěr vycházející ze zdravého rozumu. Studie z roku 2021 zjistila, že rozdělená pozornost při učení zhoršuje nejen paměť na jednotlivé detaily, ale také schopnost spojovat související detaily dohromady – tedy stejný typ paměti, který zkoumala zmíněná červencová studie.
Rozsáhlejší dlouhodobé studie, které by po desetiletí sledovaly tytéž lidi namísto porovnávání různých věkových skupin v jednom časovém bodě, by mohly pomoci přesně určit, kdy zhoršování začíná a nakolik se liší člověk od člověka.
Přesto tato zjištění upozorňují na něco, co výzkumníci často přehlíželi: střední věk může být důležitým obdobím pro pochopení toho, jak se paměť mění.
„Bude důležité zjistit, kdy tyto zlomové body nastávají,“ uzavřel McDonough.
–ete–
-etcz-
Comments