Demonstranti s vlajkami La France Insoumise a Palestiny během středoškolského protestu v Perpignanu ve Francii 6. října 2026. Foto: JC Milhet / Hans Lucas / AFP via Getty Images
Komentář
Také se vám moc nezdá, že by za násilnostmi dnešních dnů ve Francii stáli nespokojení středoškoláci, kteří by se rádi učili, ale nemohou, protože do škol teče a není dost toaletního papíru?
Samozřejmě že nestojí.
A není to ani tak, že by se mezi ta zvídavá děcka, která mají, co se týče špatného stavu francouzského školství, vlastně pravdu, připletla hrstka levicových extremistů, kteří sympatický protest jinak hodných dětí kazí, což přerůstá v násilnosti, rabování a nepokoje, na které jsme popravdě už desetiletí z Francie zvyklí.
Vezměme-li si výčet plápolajících vlajek, jde již o tradiční „protest“ osvědčené muslimsko-marxistické aliance v typicky zeleno-červených barvách.
Popis událostí ve Francii zkrátka nesedí: Nespokojení středoškoláci, znechuceni přeplněnými třídami, krysami na toaletách a zchátralými budovami, spontánně vyšli do ulic a odtud se nepokoje během několika dní spontánně rozšířily po celé zemi. Podíváme-li se ale podrobněji na záběry a fotografie na sociálních sítích, vidíme především ničení a násilí, které mají znatelné znaky organizovanosti.
Ze záběrů na „protestující“ rozpoznáváme především mladé muže tmavší pleti původem z Afriky a Blízkého východu. Stejně tak slyšíme marxistická hesla o antifašismu, vidíme palestinské vlajky, vlajky Antify a třeba v Marseille byly vidět i vlajky Hamásu. A jedná se tak vlastně (zčásti) i o etnické nepokoje.
Nikdo z těchto chuligánů nezpívá francouzskou hymnu a nikde nevlaje francouzská trikolora. A i vláda premiéra Sébastiena Lecornua zveřejnila, že za násilím stojí francouzští komunisté ze strany Nezlomená Francie (La France Insoumise – LFI) předáka Jeana-Luca Mélenchona. To je ale jen půl pravdy. Ve skutečnosti francouzští komunisté a muslimové testují svou sílu, cvičí a připravují se na celostátní volby v příštím roce.
Francie byla vždy střediskem střetů a názorových konfliktů Evropy. Na jedné straně je Francie kolébkou naší římskokatolické církve nebo také její nejstarší dcerou a na druhé straně je také po celém světě vyhlášeným vývojářským centrem nezměrného teroru. Francie byla obráncem křesťanství, ale také největším nepřítelem církve. Zkrátka francouzský národ je výkladní skříní lidství ve všech jeho podobách.
Francouzští komunisté společně s muslimy mají společného nepřítele. Tím jsou svobody, demokracie a křesťanství. Jsou samozřejmě témata, která je zásadně rozdělují, ale shoda je hlubší než to, co je rozděluje: chtějí zničit západní civilizaci a křesťanské základy, na kterých stojí.
Comments