Doktorka Jill Bolte Taylorová. Foto: S laskavým svolením Martina Bolinga
Doktorka Jill Bolte Taylorová zasvětila řadu let svého profesního života studiu mozku lidí se závažnými duševními onemocněními. Společně s kolegy z lékařské fakulty Harvardovy univerzity zkoumala mozky pacientů se schizofrenií. Věřila, že jí vědecké nástroje nakonec umožní odhalit kořeny tohoto onemocnění. Nikdy by ji nenapadlo, že nejzásadnější poznatky její kariéry nevzejdou z laboratoře, ale z nečekaného zdroje – z jejího vlastního mozku.
Všechno začalo jednoho prosincového rána roku 1996. Taylorová se probudila s ostrou, pronikavou bolestí hlavy těsně pod levým okem. Pokusila se vstát z postele a pustit se do obvyklých ranních činností v naději, že bolest brzy ustoupí. Její tělo však odmítalo spolupracovat. Ruce i nohy měla těžké a ztuhlé a pohybovala jimi jako ve zpomaleném filmu.
Když se pokusila nastoupit na svůj cvičební trenažér, nevěřícně hleděla na vlastní ruce. Náhle jí připadaly jako obrovská, neohrabaná kopyta. Zaplavil ji silný pocit odcizení, jako by sama sebe pozorovala zvenčí.
S obtížemi slezla z trenažéru a dovlekla se ke sprše. Když pustila vodu, ztratila rovnováhu. Opřela se o stěnu a měla pocit, že se její tělo začíná rozpouštět.
„Nedokážu určit, kde začínám a kde končím, protože atomy a molekuly mé paže splynuly s atomy a molekulami stěny,“ uvedla ve své přednášce na konferenci TED.
Když se snažila pochopit, co se děje, všimla si něčeho ještě znepokojivějšího: její mysl zcela utichla. Nepřetržitý proud myšlenek, plánů, otázek, obav a rozbouřených emocí, který ji vždy zaměstnával, zmizel.
„Zpočátku mě šokovalo, že jsem se ocitla s naprosto tichou myslí,“ řekla.
„Vzápětí mě ale uchvátila velkolepost energie kolem mě. A protože jsem už nedokázala rozeznat hranice svého těla, cítila jsem se obrovská, jako bych se rozpínala do prostoru. Cítila jsem jednotu s veškerou energií, která existovala, a splynula jsem se vší energií kolem sebe. A bylo tam krásně.“
Čas od času cítila potřebu připomenout si: Jsem Jill Taylorová. Mám vážný problém. Potřebuji pomoc. O chvíli později však znovu sklouzla do euforického stavu, v němž čas neexistoval a který popisovala jako jakousi „říši divů“. Během následujících čtyř hodin se zmítala mezi blažeností a hrůzou, zatímco bolest hlavy sílila.
Když se jí mysl na okamžik vyjasnila, pokusila se přivolat pomoc. Jak ale najít správné telefonní číslo v hromádce vizitek? Jak použít telefon, vytočit číslo a vysvětlit, že potřebuje pomoc? Po 45 minutách neúspěšných pokusů, během nichž se jí myšlení jen na prchavé okamžiky projasňovalo, se jí konečně podařilo zavolat do práce. Když se pokusila promluvit, nevydala ze sebe žádná slova, pouze změť slabik, sténání a zvuků. Kolega, který telefon zvedl, pochopil, že je něco velmi vážně v nepořádku, a zavolal záchrannou službu.
Foto: Shutterstock
V nemocnici se podle svých slov ponořila ještě hlouběji do stavu, který prožívala jako něco úžasného. Její tělo jí připadalo jako rozlehlé energetické pole. Lidé a předměty kolem ní se jí jevili jako podobné shluky energie ponořené do nesmírné kosmické síly.
Comments