Sklizeň, olej na dřevě, soukromá sbírka.
Foto: Zdenka Danková / Epoch Times
Pohlédnout na výjev, jak lidé sklízejí úrodu na obilném poli pod modrým nebem a ze snopů stavějí „panáky“, vyvolává pocit starých časů, kdy si lidé vážili sklizně a prací na poli vyjadřovali i svou vděčnost. Na druhé straně spatříme výjev zahradní slavnosti, na které si lidé blaženě užívají volný čas – obraz navozuje pocit pohody a bezstarostnosti. Obrazy Oldřicha Blažíčka vyjadřují klasické výjevy z krajiny, z lidské společnosti i z přírody během čtyř ročních období. Umělec nám přibližuje českou krajinu, tak důvěrně známou.
Oldřich Blažíček (5. ledna 1887, Slavkovice u Nového Města na Moravě – 3. května 1953, Praha) původně pocházel z velmi skromných poměrů. Jeho otec byl krejčí a on sám se vyučil malířem pokojů.
Když kolem roku 1905 pracoval tehdy asi osmnáctiletý Blažíček na zámku v Moravci, podařilo se mu namalovat kopii Ženíškova obrazu Oldřich a Božena. Jeho výtvarného nadání si povšiml hrabě Gabriel Gudenus ml.
Byl to právě hrabě Gudenus, příslušník starého dolnorakouského šlechtického rodu Gudenusů, který mu pomohl dostat se ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Během studií v letech 1906–1909 měl Blažíček to štěstí studovat mimo jiné u Karla Vítězslava Maška, Jana Preislera a Jakuba Schikanedera. Poté v letech 1909–1912 pokračoval na Akademii výtvarných umění u Hanuše Schwaigera.
Jako zajímavý detail se objevuje, že Blažíčkův vztah ke hraběti trval až do šlechticovy smrti roku 1915. Blažíčkova vnučka později vzpomínala, že hrabě Gudenus jej během studií podporoval pravidelnými penězi a že Blažíček mu tuto pomoc později splatil, patrně mimo jiné i darováním obrazů.
„Jarní píseň Vysočiny“, olej na plátně, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě.
Foto: Zdenka Danková / Epoch Times
Tvorba
Pro Blažíčka jsou typické krajiny, především Vysočina, na které vyrůstal. Ale věnoval se také krajinám na Slovensku, Valašsku a rovněž krajinám, jež navštívil při svých zahraničních cestách.
Věnoval se také interiérům chrámů – známé jsou od něj interiéry katedrály sv. Víta, chrámu sv. Mikuláše v Praze nebo chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Jeho schopnost zachytit architektonický prostor, světlo a atmosféru kostelních interiérů byla mimořádně ceněna.
Kromě zmíněných témat maloval rovněž portréty, zátiší a figurální náměty.
Za mimořádně důležité lze považovat vyobrazení vnitřku chrámu sv. Víta z roku 1911. Blažíček se k malování interiéru katedrály dostal ještě za studií a právě velký svatovítský interiér mu přinesl značné uznání. Následovaly interiéry sv. Mikuláše, sv. Barbory v Kutné Hoře, baziliky sv. Marka v Benátkách a další.
„Mým ideálem vždy bylo a je umění pravdivé, životné a upřímné, vytrysklé spíš ze srdce než z hlavy.“ – Oldřich Blažíček
Jeho malířství nebylo avantgardní, nikterak se nevymykalo klasické malbě. Navazoval prostě na realistickou a impresionisticky laděnou krajinomalbu. Důležitou roli u něj hrálo světlo, barevnost a bezprostřední pozorování přírody. Ve své době byl uznávaný i v zahraničí – jeho práce byly oceněny například na výstavě v Paříži roku 1921 a byly prezentovány na mezinárodních výstavách Carnegie Institute v USA.
Působil také jako pedagog – na ČVUT v Praze byl profesorem kreslení a malby v letech 1921–1939.
Jeho literárním dílem je kniha Mládí na Vysočině, kterou Blažíček sepsal jako vzpomínkovou knihu. Patří k výrazným představitelům české krajinomalby první poloviny 20. století.
Jeho zásadní krajinářskou polohou je Vysočina. Horácká galerie například výslovně vyzdvihuje Jarní píseň Vysočiny z roku 1928 a jeho obrazy Rožné a okolí.
Část opravdu známých Blažíčkových obrazů je však dnes v soukromých sbírkách, takže jejich současný majitel nebývá zveřejněn. Jeho obrazy se dnes objevují ve veřejných i soukromých sbírkách a poměrně často také na českém aukčním trhu.
„Slavnost u moře“, 1926, olej, dřevo.
Foto: Zdenka Danková / Epoch Times
Pro Blažíčka existuje velmi důležitý dvousvazkový soupis díla z roku 2019 od Naděždy Blažíčkové-Horové a Elišky Havlové. Publikace zahrnuje životopisnou část a soupis díla, dohromady má přes 800 stran a je dnes základním zdrojem při určování konkrétního Blažíčkova obrazu.
Poměrně přesný přehled Blažíčkových děl poskytuje Biografický slovník českých zemí AV ČR.
Současná výstava v galerii v Havlíčkově Brodě probíhá ve spolupráci s Horáckou galerií v Novém Městě na Moravě. Výběr děl z tvorby autora odkazuje na jeho inspiraci, kterou čerpal z krajinných námětů – především ze své rodné Vysočiny. Vystaveny jsou také portréty, kostelní interiéry a náměty z cest. Výstava, jež probíhá od 17. července do 4. října 2026, je tak průřezem autorovým dílem od jeho počátků až po závěrečnou tvorbu z konce 40. let 20. století.
Jeho obrazy mají své trvalé místo také ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.
Krajina Oldřicha Blažíčka, vystavená v havlíčkobrodské galerii.
Foto: Zdenka Danková / Epoch Times
Comments