Odsouzení Maroš Straňák [vpravo] ze Slovenska a Čech David Šimon v soudní síni zlínské pobočky Krajského soudu Brno, který projednával návrh na obnovu soudního řízení v jejich případu, 1. února 2024, Zlín.
Foto: Profimedia
Vězeňská služba České republiky provozuje takzvaný „Program zacházení“, který má vězně vést k „přijetí odpovědnosti za spáchaný trestný čin a naplňování účelu trestu“, tedy naplnění jejich nápravy. Podnět zaslaný na Ministerstvo spravedlnosti vznesl podezření, že ti, kdo se odmítají přiznat k vině, jsou potom vězeňskou službou znevýhodňováni.
Program zacházení má podle stránek vězeňské služby pomáhat určit „metody zacházení s odsouzeným“ a dosažení jeho nápravy. Jeho součástí má být „způsob zaměstnávání odsouzeného, jeho účast na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti“.
Podle podnětu, který zaslal 16. července 2026 Ministerstvu spravedlnosti Zbyněk Prousek, předseda Spolku věřitelů a přátel práva, z. s., měla konkrétní odborná pracovnice oddělení výkonu trestu Věznice Kuřim „vyžadovat“ od vězněných „přijetí odpovědnosti za trestný čin, za který byli odsouzeni, a de facto tak i doznání k trestnému činu, za který byli odsouzeni“, a to i v případě, že se považují za nevinné.
Prousek dále upozorňuje, že pokud odsouzený přijetí odpovědnosti odmítá, je přeřazen do nižšího, méně příznivého Programu zacházení, v čemž spatřuje diskriminaci.
Pro Epoch Times také sdělil, že vyžadování toho, aby se vězeň doznal k trestnému činu, za který byl odsouzen, či za takový čin přijal odpovědnost, je dle něj porušováním lidských práv a základních svobod, konkrétně Listiny základních práv a svobod, čl. 37 odst. 1. Odvolává se přitom na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare, čili nikdo není povinen sám sebe obviňovat, nebo obšírněji nemo tenetur edere instrumenta contra, tedy nikdo není povinen vydat důkaz proti sobě.
Odsouzení
I když v onom podnětu nebyli vězni přímo specifikovaní, jde o tři konkrétní odsouzené.
První dva jsou Maroš Straňák a David Šimon z kauzy vraždy důchodce ve vesnici Slopné. První jmenovaný byl odsouzen na dobu 24,5 roku odnětí svobody, druhý na 20,5 roku. Oba dlouhodobě usilují o obnovení soudního procesu a deklarují svoji nevinu. Zbyněk Prousek se jako soukromý detektiv a spolupracovník Institutu Aleny Vitáskové případem dlouhodobě zabývá.
Třetím vězněm v Proskově podnětu je Petr Brůček, který byl odsouzen za organizování vraždy drogového dealera. Konstrukci obžaloby odmítá jako smyšlenou.
Odvolání v případu nájemné vraždy slovenského dealera drog. Na snímku tehdy obžalovaný Petr Brůček [druhý zprava] přiváděn eskortou do soudní síně, Vrchní soud v Praze, 28. února 2017.
Foto: Profimedia
Přístup speciální pedagožky
Spojili jsme se telefonicky s autorem podnětu a s další osobou, která je s odsouzenými a některými zaměstnanci věznice v kontaktu, abychom zjistili podrobnosti údajného znevýhodňování. Na žádost této osoby neuvádíme její jméno, a dále ve zprávě vystupuje pod pseudonymem „paní Z“.
Problém se má podle výpovědí obou oslovených týkat speciální pedagožky a programu Good life model, který vede ve věznici v rámci Programů zacházení.
„Na tento program byli všichni tři pedagožkou tlačeni. Jelikož vědí, co by je čekalo, ani jeden tam jít nechtěl, což jim bylo také vytknuto v jejich hodnocení. Tento program vyžaduje právě přiznání a probírání své trestné činnosti,“ uvádí paní Z s tím, že všichni tři tvrdí, že jsou nevinní a snaží se o obnovu procesu, a proto se nechtějí hlásit do programu, v němž by měli přijímat vinu a mluvit o tom jak tyto své skutky napravují.
Ředitel věznice Petr Juříček sdělil deníku Epoch Times, že „přiznání viny není předmětem programů zacházení, ani kritériem pro přiznávání práv či výhod ve výkonu trestu“. Podle něho „o vině či nevině rozhodují výhradně soudy“ a „program zacházení nepracuje s přiznáním viny jako s podmínkou jeho plnění“.
„Předmětem odborného hodnocení není samotné doznání trestné činnosti, ale zejména postoj odsouzeného k vlastnímu jednání, míra převzetí odpovědnosti, schopnost reflexe příčin a důsledků protiprávního jednání a práce na snižování rizika recidivy,“ dodal ředitel.
Speciální pedagožka měla podle paní Z vězněnému Petru Brůčkovi sdělit, že „když jsou takoví frajeři a nechtějí se přiznat, tak ať si to hezky celé odsedí a nemyslí si, že je někdo pustí na podmínečné propuštění“. Podobné zkušenosti podle paní Z uvedli (pdf) i další dva vězni, jejichž identitu deník Epoch Times nezná.
1. a 16. července byly odeslány podněty Ministerstvu spravedlnosti, 24. srpna ministerstvo informuje o prověření postupu věznice, 28. srpna informuje o šetření Vězeňská služba, 31. srpna jsou vězni Straňák, Šimon a Brůček přesunuti do třech různých věznic.
Podle paní Z se speciální pedagožka pokoušela ovlivnit zápisy oficiálního výkazu hodnocení vězňů. „Od zaměstnanců věznice Kuřim víme, že už minulý rok na podzim paní magistra a pan velitel výkonu trestu tlačili na tehdejší vychovatele,“ aby Straňákovi, Šimonovi a Brůčkovi napsali do záznamů, že „plnili jen částečně“, sdělila redakci s tím, že jde o termín, který se používá v situaci, když chování ve vězení není úplně v pořádku.
„Když to oba vychovatelé odmítli se slovy, že není žádný důvod, aby plnili částečně, že se chovají slušně, chodí do zaměstnání a plní si všechny povinnosti, tak je od začátku roku 2026 vyměnili za vychovatele řekněme více spřátelené s paní E. J. (speciální pedagožkou – pozn. redakce) a od té doby ‚plní částečně‘,“ sdělila deníku Epoch Times paní Z.
„David Šimon míval přibližně jednou za tři měsíce rodinné návštěvy, které mu paní E. J. po příchodu nových, jí doporučených vychovatelů, zakázala.“ dodává paní Z. „Stojí taky za zmínku, že David Šimon se opakovaně hlásil na resocializační program 3 Z, který mu byl paní E. J. doporučen, ale z kapacitních důvodů ho nevzali. Kontaktoval také psycholožku s žádostí o spolupráci sám od sebe, a ve finále má v hodnocení, že jeho snaha je ‚nedostatečná‘.“
„Koncem srpna byli všichni tři převezeni do jiných věznic na druhou stranu republiky i přesto, že Maroš Straňák a David Šimon mají rodiny v Uherském Hradišti,“ dodává paní Z s tím, že jde o zařízení vzdálená pět až šest hodin jízdy autem.
Požádali jsme pedagožku o komentář prostřednictvím vězeňské služby.
Reakce Ministerstva spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti na podnět Prouska reagovalo, když 24. srpna 2026 uvedlo (dok str. 1, str. 2, str. 3), že „pověření pracovníci ministerstva hovořili s pracovníky věznice a prostudovali dokumentaci několika odsouzených“, ale nakonec neshledali důvod pro provedení kontroly.
Podle zprávy ministerstva „nebylo prokázáno nezákonné jednání nebo neetické chování“ odborné pracovnice ve vztahu k odsouzeným osobám. „Stejně tak nebylo prokázáno, že by byli odsouzení nuceni, aby se ke spáchanému činu přiznali,“ dodává zpráva Ministerstva.
„Nebylo prokázáno nezákonné jednání nebo neetické chování k odsouzeným osobám. Stejně tak nebylo prokázáno, že by byli odsouzení nuceni, aby se ke spáchanému činu přiznali.“
– Ministerstvo spravedlnosti
„Počátkem srpna proběhly přímo ve Věznici Kuřim pohovory s přítomnými odbornými zaměstnanci věznice na pozicích speciální pedagog a psycholog. Protože obdržený podnět neobsahoval jméno odsouzeného, u kterého mělo dojít k porušování lidských práv, šetření se nemohlo zaměřit konkrétněji,“ sdělila deníku Epoch Times mluvčí Ministerstva spravedlnosti Lucie Rozsypalová. „V rámci šetření jsme však prověřili pět namátkově vybraných komplexních zpráv týkajících se pěti odsouzených a jim stanovených programů zacházení a vyhodnocení, přičemž nebyly zjištěny žádné nedostatky.“
Přesun vězňů
Následně obdržel Prousek zprávu, že všichni tři vězni, byť je jmenovitě v podnětu ministerstvu nezmínil, byli 31. srpna 2026 přemístěni z Kuřimi do jiných věznic. „Maroš Straňák do věznice Plzeň-Bory, Petr Brůček do věznice Pardubice a David Šimon do věznice Oráčov,“ sdělil deníku Epoch Times Prousek.
Ředitel věznice Petr Juříček deníku Epoch Times na žádost o potvrzení informace o přesunu vězňů odpověděl, že informace ke konkrétním odsouzeným není věznice bez jejich souhlasu oprávněna podávat.
Další podnět
Problematikou se zabýval o něco dříve také Spolek Šalamoun, podle něhož podstata problému spočívá v tom, že „pokud odsouzený trestnou činnost nepřizná, je tato skutečnost následně promítána do hodnocení formulacemi typu, že ‚nemá náhled na svou trestnou činnost‘, případně že nepřijal odpovědnost za své jednání.“ „Takové hodnocení potom fakticky zásadně komplikuje, ne-li přímo blokuje, možnost úspěšné žádosti o podmíněné propuštění,“ dodává spolek k dopadům, které může vězni způsobit odmítnutí odpovědnosti za čin, za nějž byl odsouzen.
Program zacházení má vést k resocializaci, ke snižování rizika recidivy, k práci s kriminogenními faktory, k posilování odpovědnosti za budoucí život a k přípravě odsouzeného na soběstačný život v souladu se zákonem. Podle spolku by se však odborní pracovníci měli vyhnout „přímému nebo nepřímému vynucování doznání“, což podle spolku konstatoval Ústavní soud (viz: nález 1, nález 2).
„Je možná se domnívat, že ve Věznici Kuřim orgány navenek deklarují, že doznání nepožadují, avšak fakticky splnění podmínky nápravy doznáním podmiňují.
– Spolek Šalamoun
Z výpovědí uvedených vězňů Straňáka, Šimona a Brůčka je podle spolku možné se domnívat, že „ve Věznici Kuřim orgány navenek deklarují, že doznání nepožadují, avšak fakticky splnění podmínky nápravy doznáním podmiňují“. „Jinými slovy, odsouzenému je sdělováno: nepřiznáš-li se, nemáš náhled; nemáš-li náhled, nemáš polepšení, nemáš-li polepšení, nemáš reálnou šanci na podmíněné propuštění. Takový mechanismus je právně nepřijatelný,“ uvádí spolek v podnětu (pdf) zaslaném ministerstvu 1. července 2026.
Reakce věznice
Spolek Šalamoun poskytl Epoch Times odpovědi ředitele Věznice Kuřim, podle něhož je odsouzený David Šimon v rámci stanoveného Programu zacházení v kontaktu se sociálním pracovníkem a psychologem. „V oblasti dosažení sebereflexe a přijetí odpovědnosti za vlastní jednání odsouzený komunikuje s psychologem. V této oblasti je aktivita odsouzeného zatím hodnocena jako nedostačená,“ uvedl v dopise zaslaném 29. července 2026 ředitel věznice Petr Juříček.
„Odsouzený má právo podat žádost o podmíněné propuštění bez ohledu na postoje a hodnocení ze strany věznice. O případném podmíněném propuštění rozhodne výhradně příslušný soud.
– Petr Juříček, ředitel Věznice Kuřim
Další odsouzený Petr Brůček se podle ředitele věznice „v rámci stanoveného programu zacházení zúčastňuje vzdělávacích aktivit“, ale „rizika detekovaná komplexní zprávou odsouzený řeší pouze částečně“ a v této oblasti je „aktivita odsouzeného zatím hodnocena jako nedostačená“. „K trestné činnosti se nevyjadřuje, s uloženým trestem není smířen, během výkonu trestu opakovaně žádal o opravné prostředky, tyto však byly soudem zamítnuty. Odsouzený se nyní snaží o bezproblémový průběh výkonu trestu,“ uvedl ředitel.
Podle Spolku Šalamoun musí být předmětem šetření otázka, zda se absence doznání v praxi nepřeklápí do negativního hodnocení přes pojmy jako „sebereflexe“, „přijetí odpovědnosti“, „náhled“ či „práce s trestnou činností“.
Výsledky šetření Generálního ředitelství
Generální ředitelství Vězeňské služby uvedlo 28. srpna 2026 v dopise pro spolek Šalamoun (pdf), že provedlo interní šetření, při kterém byly „v marginálním vzorku jednotlivých a revidovaných hodnocení odsouzených zjištěny administrativní nedostatky drobného charakteru“, na jejichž přítomnost poukazoval spolek. Ředitel Věznice Kuřim měl pak být „samostatným přípisem Generálním ředitelstvím vězeňské služby vyzván, aby byli jím řízení zaměstnanci vězeňské služby opětovně seznámeni s nutností věnovat dané problematice adekvátní pozornost“.
Ředitel Odboru výkonu vazby a trestu Kamil Indra ve svém vyjádření uvádí, že „účelem programu zacházení ani odborného hodnocení odsouzených není přezkoumávat správnost pravomocných soudních rozhodnutí, ani vyžadovat po odsouzených výslovné doznání k trestné činnosti“.
„Samotná skutečnost, že odsouzený využívá zákonné opravné prostředky, nesouhlasí s uloženým trestem nebo se nevyjadřuje ke skutku, nemůže být bez dalšího důvodem pro negativní hodnocení jeho osoby ani programu zacházení.“
– Kamil Indra, ředitel Odboru výkonu vazby a trestu
„Hodnocení se zaměřuje na skutečnosti významné z hlediska naplňování účelu výkonu trestu, dosažené výsledky odsouzeného, posouzení vývoje a současného postoje odsouzeného k jeho trestné činnosti a úspěšnost v snižování identifikovaných rizikových faktorů. Pojmy jako náhled, sebereflexe, přijetí odpovědnosti nebo kritický postoj k jednání nelze ztotožňovat s požadavkem na doznání. Tyto kategorie představují odborné psychologické a speciálně pedagogické nástroje používané při práci s odsouzenými. Jejich smyslem je hodnotit schopnost odsouzeného reflektovat okolnosti, které vedly k jeho trestnímu postihu, porozumět dopadům vlastního jednání a identifikovat faktory významné pro prevenci další trestné činnosti,“ uvádí ředitel.
„Samotná skutečnost, že odsouzený využívá zákonné opravné prostředky, nesouhlasí s uloženým trestem nebo se nevyjadřuje ke skutku, nemůže být bez dalšího důvodem pro negativní hodnocení jeho osoby ani programu zacházení. Uplatňování procesních práv je legitimní součástí právního postavení každého odsouzeného,“ dodává Indra.
Comments