„Každopádně plenér je pro mě naprostým základem – učím se díky němu malovat, trénovat a zdokonalovat se,“ říká Aneta Hrdličková. (Jakub Koumar)
Aneta Hrdličková vede jihlavský Rodinný park Robinson, ve volném čase však vyhledává úplně jiný svět – malování, samotu a krajinu. Ve svých obrazech ji přitahuje střet města s přírodou, geometrie panelových domů s nepravidelností stromů i výrazná, někdy záměrně nereálná barevnost.
Na přelomu srpna a září své práce vystavovala v galerii Síň, kterou na židovském hřbitově v Telči provozuje Kulturní spolek Oblast. Během rezidenčního pobytu tam také bydlela. Dva týdny bez běžného komfortu jí podle jejích slov přinesly především klid – a nakonec ovlivnily i to, jak se po návratu dívá na každodenní práci.
S Anetou Hrdličkovou jsme se během jejího pobytu v Telči setkali a následně nám odpověděla na otázky o cestě k malování, životě ředitelky rodinného parku, panelových sídlištích, práci v plenéru, nostalgii po počítačových hrách i o tom, proč některé své obrazy nikdy neprodá.
Domek na židovském hřbitově v Telči poskytuje nevšední prostor k vystavování uměleckých děl i ke skromnému pobytu. (Jakub Koumar)
Kreslení a malování vás provází od dětství? Kdy jste si poprvé řekla, že se nechcete malování věnovat jen pro radost, ale vážněji?
Ano, kreslím si už od dětství. Můj brácha chodil v Jihlavě na grafickou školu a já jsem se ho pořád snažila napodobovat. Ale sama jsem pak na grafickou školu nešla, protože mi nebylo dobře z konkurence a připadalo mi, že všichni ostatní to dělají lépe než já. Tak jsem nakonec skončila na právní administrativě, kde mě psaní smluv dovedlo až na Literární akademii v Praze, kterou jsem dokončila s bakalářským titulem.
Vážněji jsem to ale začala brát až o mnoho let později, kdy mě táta oslovil, abych pro jeho zábavní park Robinson začala psát časopis. Tehdy jsem to vzala a doplnila o vlastní krátký komiks. Velice mě to bavilo a jednou, když jsem na jihlavském dokumentárním festivalu uviděla film o malíři Janu Jedličkovi, jsem se okamžitě rozhodla dálkově nastoupit na tu stejnou grafickou školu, kterou tenkrát studoval bratr. Ve středním věku už jsem neřešila ostatní a uvolněnou rukou jsem mohla konečně s chutí začít studovat to, co mě naplňuje.
Aneta Hrdličková – Místama Plenéry – vernisáž s Kyklos Galaktikos, instalace. (Jakub Koumar)
Aneta Hrdličková – Místama Plenéry – vernisáž s Kyklos Galaktikos, instalace. (Jakub Koumar)
Comments