Lidé si prohlížejí domy poškozené přívalovými povodněmi v nepálském okrese Nuwakot 31. srpna 2026. Povodně si vyžádaly stovky obětí a tisíce pohřešovaných. (Arun Sankar / AFP via Getty Images)
Analýza zpráv
Odbor pro občanské záležitosti ve východočínské provincii Jiangsu koncem minulého měsíce zakázal 12 místních občanských organizací, které označil za „nezákonné společenské organizace“.
Sedm ze zakázaných skupin tvořily dobrovolnické záchranné týmy, mezi ostatními byly domácí křesťanské sbory, rodová sdružení a dobrovolnické charitativní skupiny, které poskytovaly pomoc obětem katastrof.
Oficiální prohlášení zákaz zdůvodnilo běžnými administrativními důvody s tím, že skupiny působily bez státní registrace. Pozorovatelé zabývající se lidskými právy a organizátoři občanských aktivit v Číně však tvrdí, že zásah je součástí záměrné snahy státu udržet si kontrolu nad informacemi o přírodních katastrofách v Číně, včetně jejich závažnosti, skutečného počtu obětí a dopadu na místní obyvatele.
Podle těchto pozorovatelů se Peking systematicky snaží odstranit nezávislé skupiny, které jsou svědky selhání Komunistické strany Číny (KS Číny) při správě země a pomalých reakcí na mimořádné události, zaznamenávají je a zveřejňují.
Umlčování svědků
Nařízení provinční vlády Jiangsu se zaměřilo na místní pobočky čínských sítí záchranných týmů, včetně provinčního velitelství Mezinárodního střediska pro mimořádnou záchranu v Jiangsu. Oficiální oznámení o zákazu přitom skupiny neobvinila z finančních podvodů, porušování bezpečnostních předpisů ani jiného pochybení. Jejich jediným proviněním bylo, že neměly oficiální státní povolení.
Zhong, občanskoprávní aktivista z Jiangsu, který ze strachu z odvety režimu uvedl pouze své příjmení, sdělil Epoch Times, že dobrovolnické týmy často dorazí do oblastí postižených katastrofou mnohem dříve než oficiálně vyslané záchranné složky.
Podle něj tím staví úřady do nepříjemného světla hned dvěma způsoby. „Kdykoli se civilní záchranné týmy dostanou na místo, zveřejňují fotografie a videa zachycující skutečnou situaci místních obětí. To je něco, co úřady ve svém vlastním podání často chtějí zlehčovat,“ říká Zhong.
„Tím navíc tyto záchranné týmy neúmyslně odhalují neschopnost, nedbalost a nečinnost místních úředníků. Takové informace se rychle šíří po internetu, takže úřady přirozeně nechtějí, aby tam civilní záchranáři byli.
„Skutečným cílem zákazu v Jiangsu je zabránit nezávislým týmům v odhalování selhání úřadů,“ dodácá.
Místní obyvatelé se prodírají hlubokou, rychle proudící vodou směrem k záchranářům na člunu v zaplavené oblasti poblíž Zhuozhou v provincii Hebei jižně od Pekingu 3. srpna 2023. (Kevin Frayer / Getty Images)
Su, výzkumník zabývající se nevládními organizacemi v provincii Henan, který ze strachu z postihu režimu rovněž uvedl pouze své příjmení, se domnívá, že hlavní obavou KS Číny je ztráta kontroly nad nezávislými skupinami.
„Úřady se nejvíce obávají toho, že civilní záchranné skupiny budou růst a získávat vliv,“ uvádí Su. „Pokud se přidá více lidí a vytvoří regionální sítě schopné posílat zásoby přes hranice provincií, strana to vnímá jako potenciální hrozbu pro svou vládu. Jakmile nějaká organizace působí mimo úplnou kontrolu strany, úředníci se obávají, že by mohla zpochybnit jejich autoritu.“
Su poukazuje na záplavy v provincii Henan, k nimž došlo jen o několik týdnů dříve v polovině srpna. Po přívalových deštích způsobených tajfunem White Dolphin zveřejňovala státní média oslavné zprávy, podle nichž úřady evakuovaly více než 73 000 obyvatel a dosáhly „nulového počtu obětí“.
Ve skutečnosti však neohlášené vypouštění vody z přehrad a noční protržení hrází ve městech, jako jsou Zhoukou a Pingdingshan, zaplavily celé obce. Zatímco místní obyvatelé a dobrovolnické záchranné týmy informovali o utonulých a vyprošťovali těla obětí ze záplavové vody, místní úřady začaly zprávy o obětech rychle odstraňovat z internetu.
„Úřady veřejně tvrdí, že nikdo nezemřel a všichni byli bezpečně evakuováni, ale civilní záchranné týmy přímo na místě vidí, kolik lidí se utopilo,“ podotýká Su. „KS Číny se ničeho nebojí tolik jako toho, že její zatajování vyjde najevo. Místo aby riskovala odhalení, záchranné týmy jednoduše úplně zakáže.“
Pomalá reakce a propaganda
Tvrdý postup provincie Jiangsu proti dobrovolným záchranářům přišel téměř ve stejnou dobu, kdy svět sledoval pomalou reakci čínské armády na přeshraniční katastrofu z 26. srpna.
Mohutný proud bahna a sutin 26. srpna zničil hraniční přechod Gyirong mezi Čínou a Nepálem a pohřbil stovky lidí. Katastrofa si podél mezinárodní hranice vyžádala vysoký počet obětí. K 8. září hlásily nepálské úřady 1 357 mrtvých a 5 326 pohřešovaných. Na čínské straně státní média k 6. září uváděla pouze 43 mrtvých a 519 pohřešovaných. Více než 850 mrtvých či pohřešovaných na obou stranách hranice byli občané jiných zemí.
Na druhé straně hranice nasadila nepálská armáda téměř celou svou malou flotilu vrtulníků – méně než tucet provozuschopných strojů – k nepřetržitým záchranným letům, při nichž evakuovala zraněné přeživší a vyzvedávala těla obětí.
Vojáci nesou člověka na nosítkách v armádním záchranném táboře v nepálském Trishuli Bataru 27. srpna 2026. Po náhlé povodni, která 26. srpna zasáhla povodí řeky Bhote Koshi v severní oblasti Rasuwa, byly hlášeny stovky pohřešovaných. (Ritesh Shukla / Getty Images)
Vojenský analytik a přispěvatel Epoch Times Shen Zhou naproti tomu v nedávném komentáři pro čínské vydání Epoch Times označil reakci čínské armády převážně za „zásah na efekt“. Svou analýzu založil na zprávách čínských státních médií, včetně agentury Xinhua a oficiálního armádního deníku.
Přestože státní média reakci úřadů výrazně vyzdvihovala, Shen upozorňuje, že zveřejněná časová osa a podrobnosti o operaci ukazují, jak málo toho bylo na místě ve skutečnosti provedeno.
Přístupové cesty do postižené oblasti byly zablokovány silnými nánosy bahna a sutin a podle Shena byly během kritických prvních 72 hodin naléhavě zapotřebí vrtulníky, které by se dostaly k uvězněným přeživším. Armáda však uskutečnila pouze omezené průzkumné lety a vrtulníky k záchraně lidí na místě nevyslala. Pozemní jednotky musely postupovat pěšky hlubokým bahnem a kvůli zničeným silnicím se nemohly dostat až k místu katastrofy.
Dva vojenské vrtulníky byly podle Shena nakonec vyslány čtvrtý den, avšak pouze ke shozu zásob ze vzduchu, nikoli k přistání a pátrání po obětech. Podle analytika tak bylo promarněno nejdůležitější období pro záchranu životů.
Když nepálský úřad pro řešení katastrof ve své aktualizaci z 5. září oznámil, že bylo zachráněno 13 101 lidí, jeden čínský uživatel internetu po analýze zpráv státních médií zavtipkoval: „Čína mezitím zachránila dva lidi a deset jich zatkla za šíření fám na internetu. Jinými slovy, po katastrofě KS Číny zatkla více lidí, než kolik jich zachránila.“
Za údajné fámy byly označeny příspěvky na sociálních sítích odhadující tisíce mrtvých na základě rozsahu sesuvů zachycených na záběrech a vysokého počtu obětí hlášeného v sousedním Nepálu.
Opakující se vzorec od Yushu po Jiangsu
Upřednostňování politického obrazu režimu před záchranou lidí se v nedávné čínské historii objevilo opakovaně.
V dubnu 2010 zasáhlo Yushu, tibetskou oblast v provincii Qinghai, silné zemětřesení, při němž zahynuly tisíce lidí. Jako první nepřišli na pomoc čínští vojáci, ale tisíce místních tibetských buddhistických mnichů. Z okolních klášterů spěchali do trosek, holýma rukama vyprošťovali přeživší, starali se o osiřelé děti a provozovali veřejné kuchyně, které poskytovaly jídlo přibližně 100 000 lidem, kteří museli opustit své domovy. V následujících dnech se k záchranným pracím připojilo téměř 10 000 mnichů z okolních tibetských oblastí.
Tibetští buddhističtí mniši rozdávají humanitární pomoc z nákladního automobilu po zemětřesení v Jiegu v okrese Yushu v severozápadní čínské provincii Qinghai 19. dubna 2010. (Getty Images)
Rozsáhlá pomoc mnichů však stavěla pekingské úřady do nepříjemného světla. Li Changchun, tehdejší vysoký představitel odpovědný za stranickou ideologii, nařídil státním médiím, aby se ve zpravodajství soustředila výhradně na činnost armády a policie a zásadní práci mnichů zcela ignorovala. Když tehdejší vůdce strany Hu Jintao navštívil oblast postiženou katastrofou, mezi jeho hlavní pokyny patřilo posílení propagandy a kontroly zpravodajství s cílem udržet stabilitu.
Peking během zemětřesení v Yushu rovněž odmítl mezinárodní pátrací a záchranné týmy s odůvodněním, že v oblasti katastrofy je málo prostoru a špatná dopravní dostupnost.
Politický komentátor a autor Chen Pokong tato oficiální vysvětlení odmítl a poukázal na to, že profesionální mezinárodní týmy jsou vycvičeny právě pro práci v obtížných a odlehlých podmínkách. Podle něj odmítnutí zahraniční pomoci odpovídalo dlouhodobému vzorci sahajícímu až ke katastrofálnímu zemětřesení v Tangshanu v roce 1976, kdy režim podobně uzavřel zemi před pomocí zvenčí.
Podle Chena bylo skutečným motivem zákazu vstupu zahraničních týmů udržet přísnou kontrolu nad tokem informací, skrýt skutečný počet obětí a zakrýt nekvalitní výstavbu zřícených veřejných škol – obecně označovaných jako „tofu“ stavby.
Na článku se podílel Jiang Fei. Překlad byl redakčně zkrácen.
–ete–
-etcz-
Comments