Argumenty ministerstva pro umožnění umělého oplodnění žen bez partnera jsou nelogické a klamavé, říká docentka Konečná

Návrh Ministerstva zdravotnictví legalizovat umělé oplodnění „pro ženy bez partnera“ nahrazuje dosud soukromé životní rozhodnutí jednotlivce státem regulovaným zdravotnickým postupem, který cíleně vytváří rodinné uspořádání – děti bez otců. Podle členky etické komise se ministerstvo nevypořádalo se sedmi zásadními připomínkami. V průběhu července procházel návrh připomínkovým řízením.

Členka Etické komise Ministerstva zdravotnictví docentka Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity má za to, že odůvodnění navrhované novely „neodpovídá na podstatné námitky“. Podle docentky Konečné navrhovatel například používá výsledky výzkumů, které „zobecňuje nad rámec populací, na nichž byly získány“ nebo (možná nevědomě) používá argumentaci, podle níž by byly antikoncepce a interrupce nepřípustné, aby opodstatnil správnost umělého oplodnění svobodné ženy.

„Odmítám karikaturu debaty jako sporu o to, zda „single žena může být dobrou matkou“. Samozřejmě může. Jde o mnohem širší otázku,“ uvádí Konečná, která je také členkou Řídícího výboru pro lidská práva v oblasti biomedicíny a zdraví Rady Evropy (CDBIO).

Níže shrnujeme podrobněji hlavní body její argumentace. Požádali jsme ministra Adama Vojtěcha (ANO) o komentář k nim, do publikování článku ale nereagoval.

Přírodní zákony zatím novelu nečetly

Podle Konečné je třeba vycházet ze základních biologických faktů, a sice z toho, že dítě je vždy potomkem spojení muže a ženy. „Ke vzniku dítěte je i v moderní době nutná ženská a mužská gameta (sperma a vajíčko). Můžeme jejich poskytovatele přejmenovat na „dárce“, právně je od dítěte oddělit a nějak zatajit. Biologický původ dítěte tím ale nezměníme.“

Biologické zákony podle docentky jsou platné „navzdory společenským změnám“, a proto nemohou být označovány za „tehdejší společenské poměry“, střídány „moderními trendy“ nebo zpochybňovány tvrzeními o „reprodukčních právech“ nebo trendem odmítání „tradiční rodiny“. To jsou podle ní pouze hodnotové a politické argumenty, nemohou měnit biologické zákonitosti.

Instituce mohou slíbit dítě bez druhého právního rodiče, nemohou však slíbit dítě bez biologického původu z muže a ženy.
— Hana Konečná, členka Rady vlády pro lidská práva

„Je možné rozlišovat různé rodičovské vazby – genetické, gestační, právní, psychosociální, vlastní, nevlastní, adoptivní – a některé z nich legislativně upřednostnit. Instituce mohou slíbit dítě bez druhého právního rodiče, nemohou však slíbit dítě bez biologického původu z muže a ženy. Tvrdit opak není modernizace biologie, ale klamavá hra se slovy,“ dodává docentka.

Asistovaná reprodukce není jedinou cestou člověka bez partnera k rodičovství, jak podle Konečné uvádí předkladatel, protože v ČR lze požádat o osvojení či pěstounskou péči nebo dítě počít mimo partnerský vztah.

Evidence based … až na ty „Limitations“

„Předkladatel své záměry obhajuje odbornou literaturou. Cituje výborné a uznávané studie, vyvozuje z nich však obecnější závěry, než dovoluje jejich design, zkoumaná populace a omezení uvedená samotnými autory,“ uvádí Konečná s tím, že předkladatel novely přebírá z citované studie větu „rozdíl nebyl nalezen“ a současně opomíjí větu, že „malý soubor mohl způsobit, že existující rozdíl nebyl zachycen“.

„A vzniká ještě praktičtější otázka. Jak zákon zajistí, že české žadatelky budou odpovídat populaci, na níž byly tyto uklidňující výsledky získány? Novela nevyžaduje ekonomickou stabilitu, podpůrnou sociální síť ani posouzení rodičovských kompetencí“ uvádí docentka s tím, že studie měla pouze 44 single a 37 dvourodičovských rodin, nábor probíhal přes soukromou kliniku, která uvádí, že „svobodné matky z vlastní vůle jsou obvykle vzdělané ženy vykonávající odborná povolání, které se stávají matkami na konci třicátých nebo na začátku čtyřicátých let a které si ještě před otěhotněním zajistily potřebnou podporu“.

Zaráží mne také implicitní předpoklad, že párová a rodičovská životní trajektorie heterosexuálního páru bude nestabilní, zatímco životní cesta single matky bude stabilní procházka růžovým sadem.
— Hana Konečná, členka Rady vlády pro lidská práva

Právo na narození? Jen někdy

Ministerstvo argumentuje, že bez umožnění asistované reprodukce zamýšlené dítě „vůbec nevznikne“ a že ochrana jeho práv by tak byla upřednostněna před „možností jeho narození“. „Tento argument je logicky mimořádně problematický. Pokud je samotné budoucí narození důvodem pro umožnění postupu, který k němu vede, stejnou logikou brání antikoncepce narození potenciálního dítěte; ještě bezprostředněji interrupce či likvidace nadpočetných embryí,“ uvádí Konečná.

„Ani rozlišení mezi chtěným a nechtěným dítětem problém neřeší. Chtěnost je reprodukční přání dospělého, nikoli kritérium nejlepšího zájmu dítěte. Argument ‚jinak by se nenarodilo‘ proto nemůže posouzení nejlepšího zájmu dítěte nahradit. Jinak jím lze odmítnout prakticky jakékoli omezení reprodukčních technologií,“ dodává.

Za větší rovnost žen a mužů! Bez mužů

Předkladatel novely tvrdí, že odstraňuje nerovné zacházení, což v připomínkovém řízení pochvaluje i zmocněnkyně vlády pro lidská práva Taťána Malá. „Návrh má významný pozitivní dopad na rovnost žen a mužů a rovné zacházení, neboť odstraňuje povinnost mužského spolužadatele a rozšiřuje přístup k asistované reprodukci. Dopad se týká zejména žen bez mužského partnera, včetně žen žijících s partnerkou,“ píše v připomínce zmocněnkyně.

„Výsledkem této logiky je odstranění muže jako právně relevantní osoby, ovšem nikoliv z reprodukce samotné (tam lpíme na ‚tradicích‘). Možná jde ovšem jen o první krok, muž jako právně relevantní osoba se do hry vrátí s přípravou zákona o náhradním mateřství,“ upozorňuje docentka Konečná, protože na druhé straně vzniká iniciativa za „právo single muže“ na to mít dítě, což otevírá cestu k legalizaci náhradního mateřství.

Anonymita dárců spermií je už neudržitelná

Konečná upozorňuje, že v současné době již stát nemůže zaručit anonymitu dárců spermií a ti by měli být s touto skutečností obeznámeni, protože jeho rozhodnutí může zasáhnout jeho soukromí, partnera, vlastní děti i osoby narozené z jeho spermií. Během připomínkového řízení také upozorňovala na takzvaný případ „dárce 7069“, který vedl k početí téměř dvou set dětí ve více než desítkách evropských zemí, než bylo zjištěno, že jeho geny obsahují mutaci způsobující nádorová onemocnění.

„Právní konflikt už není hypotetický. Belgický Ústavní soud v nálezu č. 102/2024 rozhodl, že absolutní blokace přístupu donor-conceived osoby k identifikujícím i neidentifikujícím informacím o dárci porušuje základní práva. V jednom z evropských anonymních systémů (belgickém) tedy absolutní anonymita již před ústavním soudem neobstála,“ dodává Konečná.

„Dlouhodobě upozorňuji na zájmy dětí, především negarantovatelnost anonymity, rizika kontaktování takto narozeného dítěte polosourozencem přes sociální sítě, problémy s tvorbou identity či neznalostí počtu polosourozenců,“ dodává. „Nejde o okrajové téma. Rada Evropy zřídila Committee of Experts on Access to Origins (CJ-OR), který připravuje evropské standardy právě k přístupu osob narozených z dárcovství ke svému původu; ČR tam má vlastního zástupce. Významnou mezinárodní iniciativou v oblasti práva dítěte na identitu je Child Identity Protection (CHIP), která spolupracuje s Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého (HCCH) a účastní se jejích odborných pracovních procesů.“

Ministerstvo zdravotnictví podle docentky předkládá návrh, který způsobí řadu situací, které prozatím nechce zákonem upravovat, ale „prostřednictvím zdravotní služby zvýší počet dětí, kterých se problém týká“.

Přes hranice jen správným směrem!

Posledním kritickým bodem je podle docentky zpřístupnění asistované reprodukce ženám bez partnera. To má přispět k „prevenci takzvané reprodukční turistiky“, čímž je myšleno cestování českých žen do zahraničí za účelem umělého oplodnění. Česká republika je podle Konečné jednou z významných cílových zemí evropské přeshraniční reprodukční péče, „především pro cykly s darovanými oocyty (ženská pohlavní buňka, z níž se meiotickým dělením vyvíjí vajíčko)“.

„Novela možná zabrání odjezdu části českých single žen za inseminací. Současně však otevírá další indikaci ve státě, který už dnes poskytuje asistovanou reprodukci ve velkém zahraniční klientele. Je proto přinejmenším stejně realistické očekávat další růst přeshraničního trhu s darovanými gametami,“ dodává Konečná. „Chce-li Ministerstvo zdravotnictví skutečně omezovat rizika přeshraniční reprodukční péče, nemůže počítat jen pacienty překračující hranici ‚nesprávným směrem‘.“

„Stát může politicky rozhodnout o rozšíření přístupu k asistované reprodukci, já však zpochybňuji způsob, jakým je toto rozhodnutí odborně zdůvodňováno,“ uzavírá docentka.

-etcz-