Podle dosavadních předpokladů Slunce přibližně za pět miliard let pohltí Zemi. Ilustrační foto. (Skorzewiak / Shutterstock)
Je to konec, nebo ne? To je, oč tu běží. Astronomové dosud předpokládali, že až naše Slunce začne „umírat“, pohltí Zemi. Nová studie však naznačuje, že náš planetární domov může čekat jiný osud.
Ve stručnosti:
- Podle dosavadních předpokladů se naše Slunce přibližně za pět miliard let promění v červeného obra a pohltí Zemi.
- Belgičtí vědci použili přesnější výpočty namísto zjednodušených aproximací a odhalili jiný možný osud naší planety.
- Země podle výsledků přežije – pokud ovšem obstojí v choulostivém přetahování slapových sil a Slunce bude ztrácet hmotu dostatečně rychle.
Až Slunce přibližně za pět miliard let dospěje na konec svého života, rozpínáním se promění v obří hvězdu, která bude stokrát větší než dnes. Astronomové již desítky let diskutují o tom, co to bude znamenat pro Zemi. Pohltí naši planetu rozpínající se Slunce, nebo Země unikne na mnohem vzdálenější oběžnou dráhu?
Nová studie ukazuje, že odpověď je méně jistá, než se dosud předpokládalo. Na základě nejnovějších modelů vývoje hvězd a slapových interakcí dospěli vědci pod vedením Matse Esseldeurse k závěru, že by Země mohla přežít obě obří fáze Slunce. Podaří se jí to však pouze tehdy, pokud bude Slunce v závěrečných etapách svého vývoje ztrácet hmotu dostatečně rychle.
Choulostivé přetahování
Zatímco se Slunce bude měnit v červeného obra, o osudu Země rozhodnou dva protichůdné procesy. Slunce se jednak nesmírně zvětší, čímž zesílí gravitační slapové síly. V důsledku toho bude naše planeta přitahována směrem dovnitř a nakonec „pohlcena“.
Na druhé straně Slunce prostřednictvím slunečního větru přijde o velkou část své hmoty. Jakmile se jeho hmotnost sníží, oběžná dráha Země se začne postupně posouvat směrem ven, čímž se prodlouží délka roku na naší planetě a zemské klima se ochladí.
Více k tématu
Za časů dinosaurů trval den přibližně 23 hodin a 33 minut
„Osud Země závisí na křehké rovnováze mezi těmito dvěma jevy,“ vysvětlil Mats Esseldeurs z belgické Katholieke Universiteit Leuven. „Pokud převládnou slapové interakce, Země bude pohlcena. Jestliže převáží úbytek hmoty, Země unikne na vzdálenější oběžnou dráhu.“
Dřívější studie často docházely k závěru, že Slunce Zemi nakonec pohltí. Mnohé z těchto předpokladů se však opíraly o zjednodušené popisy slapových interakcí uvnitř obřích hvězd.
Pohled do nitra budoucího Slunce
Nová studie využívá nejmodernější výpočty disipace slapové energie, které vycházejí z vnitřní struktury a dynamiky hvězd v pokročilých fázích vývoje. Výzkumný tým tyto modely vytvořil již v rámci dřívějších prací. Opírají se o přesné výpočty, nikoli o zjednodušené aproximace.
Pomocí aktualizovaných modelů vědci zjistili, že slapové interakce jsou slabší, než se dosud předpokládalo. Země proto během obřích fází Slunce zůstane ve větší vzdálenosti, což výrazně zvyšuje její šanci na přežití.
Podle simulací rozpínající se Slunce nevyhnutelně pohltí Merkur a Venuši. Země naproti tomu přežije obě obří fáze a nakonec se dostane na vzdálenější oběžnou dráhu. Na ní pak bude obíhat kolem bílého trpaslíka, v nějž se Slunce nakonec promění.
(Schematické znázornění vývoje Slunce. Obrázek zachycuje dnešní podobu Slunce (1.), jeho dvě obří fáze (2. a 3.) a závěr jeho života v podobě bílého trpaslíka (4.). (KU Leuven))
Obrovská nejistota
Navzdory tomuto povzbudivému výsledku ještě není rozhodnuto. Vědci zjistili, že konečný výsledek závisí na tom, jak rychle bude Slunce během své poslední obří fáze ztrácet hmotu. Rychlost úbytku hmoty však stále patří k nejméně prozkoumaným aspektům vývoje hvězd.
Aby tým tuto nejistotu prozkoumal, zaměřil se na „L2 Puppis“, blízkou hvězdu v pokročilé fázi vývoje, která bývá považována za předobraz budoucnosti Slunce. Podle tohoto odhadu založeného na pozorování se Země posune směrem ven právě natolik, aby přežila.
„Největší nejistota již nevyplývá z výpočtů slapových sil, nýbrž z toho, kolik hmoty budoucí Slunce ztratí,“ uvedl Mats Esseldeurs. „Pozorování obřích hvězd podobných Slunci v současnosti naznačují, že Země přežije. Než si však budeme moci být jisti, potřebujeme přesnější pozorování.“
Studie ukazuje, jak nám pozorování hvězd v pokročilém vývojovém stadiu může napovědět, co v daleké budoucnosti čeká naši vlastní Sluneční soustavu. Budoucí observatoře a vesmírné mise objeví mnoho dalších planet obíhajících kolem obřích hvězd, což astronomům umožní ověřovat modely přežití planet. Zda Země nakonec přežije, či nikoli, se však nejspíš nikdy nedozvíme.
(Studie vyšla 19. června 2026 v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.)
-etcz-
Comments