TITUS na překážce v polygonu na veletrhu IDET 2025. (Juraj Skovajsa / Epoch Times)
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve své nedávno vydané zprávě ke státnímu rozpočtu 2025 upozornil, že výrazná část armádních výdajů se v uplynulých letech soustřeďuje do závěru roku. I když část vyšších výdajů v prosinci je dle úřadu legitimní, u části naznačuje snahu čerpat, aby bylo vyčerpáno. To potvrzují i armádní insideři.
V prosinci 2024 utratilo Ministerstvo obrany (MO) přibližně 50 miliard korun, tedy asi 30 % celoročních výdajů, o rok později to bylo 49,2 miliardy korun, tedy skoro 31 %, ukazují statistiky NKÚ převzaté ze státního portálu MONITOR. Data za předchozí roky na něj nejsou k dispozici na měsíční bází, pouze souhrnně za rok.
Graf ze zprávy NKÚ „Stanovisko NKÚ k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2025“.
„V roce 2025 byla významná část obranných výdajů realizována opět v závěru rozpočtového roku, zejména v prosinci. Část těchto výdajů souvisela s dokončováním plateb za již uskutečněné dodávky a s vypořádáním smluvních závazků. Současně však vysoký objem výdajů realizovaných na konci roku naznačuje přetrvávající snahu o maximální vyčerpání schválených rozpočtových prostředků v rámci stanovených výdajových limitů v oblasti obrany,“ konstatuje NKÚ.
Redakce Epoch Times kvůli náznaku NKÚ o maximalizaci výdajů soustředěných na konec roku kvůli vyčerpání rozpočtu oslovila Ministerstvo obrany. S žádostí o komentář se obrátila rovněž na několik poslanců Výboru pro bezpečnost napříč politickými stranami, a také na bývalé ministry obrany Janu Černochovou (ODS) a Lubomíra Metnara (ANO). Do doby vydání však žádný z oslovených nereagoval, byť MO přislíbilo komentář redakci do 4. 9. 2026.
Insideři situaci komentují ostře
Podle vojenského publicisty a bývalého vojáka Jiřího Vojáčka není prosincové utrácení v armádě ničím překvapivým. Z jeho zkušenosti se během roku čeká, kolik peněz nakonec zbude, a následně se na konci roku hledá, za co je utratit.
„Velké platby, směrované na konec roku, jsou tradičně otázkou vyčerpání rozpočtu (nevyčerpáte – a příští rok vám ho sníží). V posledních letech jsou však navíc navýšené o velké splátky zakázek před koncem roku, aby se formálně dosáhlo 2 % HDP na obranu, které žádá prezident Trump. V našem konkrétním případě šlo o platby za F-35, tehdejší opozice (dnešní vládní strany) to intenzivně kritizovala.“
Bývalý příslušník Armády ČR Michal Kurowski, který se momentálně s MO soudí kvůli šikaně, obdobně vzpomíná na situaci z doby před několika lety: „Často jsem slyšel, že se něco nemůže nakoupit, protože se čeká až dle toho, jak na konci roku zbyde rozpočet. A pak se zas právě naopak rychle dohání a hledá, co nakoupit.“
Podle něj tak systém může vést k situaci, kdy se nákupy neřídí pouze okamžitou potřebou jednotek, ale také snahou prostředky vyčerpat.
Ještě kritičtější je jeho pohled na to, jaké potřeby jsou při rozhodování o nákupech skutečně určující. „Skutečné potřeby řadových vojáků jsou to poslední, na co se bere zřetel. Naprosto běžný stav byl – to co nemáte a potřebujete, tak si kupte, platíme Vás dost. Například nákup vybavení, výstroje, spotřebního materiálu a čehokoliv je tak kostnaté, že pokud například v dílně potřebují pro opravu vozidla nakoupit banální věc, jako pár šroubků či žárovku, tak to musejí dát požadavkem, udělat na to papírů více než je cena těch šroubků – a pak čekat třeba půl roku, někdy i více. Tak se to pak řeší, že si vojáci musejí tyto drobné opravy financovat sami, nebo není technika použitelná, ale to je opět tlak na toho, kdo za techniku zodpovídá.“
Dodává, že nákupy často vycházejí „z potřeb vysoce postavených důstojníků (gen. štáb, velitelé praporů), aby si ‚splnili svoje‘ a vyčerpali přidělené prostředky, jelikož v armádě to tak obecně chodí, že se nejedná o dobře odvedenou práci, ale o to, aby ‚bylo splněno‘ hlavně papírově, a generálové se mohli poplácat po ramenou, rozdělit si odměny a mít podklad pro to, jak jsou efektivní“.
Kurowski v rozhovoru pro Epoch Times poukázal i na možnou korupci či atmosféru strachu, která podle něj brání lidem upozorňovat na nedostatky a prosazovat změny. Zpochybňuje i výhodnost vynakládání peněz na některé zakázky na příkladu vozidel Titus, která podle jeho zkušenosti musela být opakovaně odstavována kvůli závadám a servisním zásahům.
Takovou výtku naznačuje v již zmíněné zprávě i NKÚ: „U řady finančně významných smluv poskytlo MO zálohy na základě udělených výjimek, kterými vyhovělo požadavkům dodavatelů, aniž by se na tyto případy uplatnil standardní postup posouzení ekonomické výhodnosti.“
Vojáček jde v hodnocení ještě dál, podle něj je podstatnější samotný rozpor mezi objemem peněz a schopnostmi armády. „Já to připodobňuji zapřahání vozu před koně, máme tady nějaké peníze, které musíme stůj co stůj propálit.“
Politická debata se podle něj příliš soustředí na % HDP a méně na to, jaké schopnosti armáda skutečně potřebuje. „Právě to, v jaké situaci se armáda nachází, je podle mě důkazem, že vydávání prostředků a potřeby armády jsou v současné době dvě prakticky nesouvztažné veličiny, které na sebe mají minimální vliv. Prakticky každou část armády postihuje hluboká nekoncepčnost, kterou paradoxně doplňuje rozhazování na jiném místě. Bohužel to vidí i sami vojáci, proto jich v posledních letech tolik odchází do civilu.“
Jako příklady uvádí nedostatečné schopnosti v boji proti dronům, nedobudovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu: „Vidíme, že armáda nemá ani základy boje proti dronům. Zároveň sama nemá ucelenou koncepci boje pomocí dronů. Nemáme dobudovanou PVO (protivzdušná obrana pozn. red.), nemáme protiraketovou obranu. Máme výsadkový pluk, který po nás nikdy nikdo nechtěl, a který stojí miliardy, ale není na kvalitní neprůstřelné vesty pro zbytek armády. Nakupujeme nejdražší tanky na světě, ale nikdo neřeší, že jich máme nedostatečný počet. Místo toho, aby politici vzali armádní doporučení ohledně náhrady pandurů a realizovali jej, vedou se zákulisní boje…“
Na část těchto problémů přitom upozorňuje i samotný NKÚ. Podle něj totiž samotná výše obranných výdajů nevypovídá o tom, zda prostředky skutečně přispívají k rozvoji požadovaných obranných schopností a bojové připravenosti.
Kontrolní úřad například zjistil, že v letech 2019 až 2024 šlo téměř 1,8 miliardy korun na modernizaci výcvikových zařízení AČR, přesto tato zařízení stále neodpovídala současným potřebám.
-etcz-
Comments