Čerpací stojany na čerpací stanici s cedulemi s anglickým nápisem „Omlouváme se, mimo provoz“. (Paul Ellis / AFP via Getty Images)
Komentář
Nizozemské ministerstvo obrany zveřejnilo svůj Plán energetické bezpečnosti – národní strategii, jejímž cílem je zajistit ozbrojeným silám spolehlivé dodávky energie. Přestože tento dokument vypracoval jediný členský stát Evropské unie, poukazuje na širší skutečnost: energetická bezpečnost je neoddělitelná od vojenské síly.
Plán definuje „energetickou bezpečnost“ jako nepřetržitou dostupnost spolehlivé a cenově dostupné energie jak pro činnosti v době míru, tak pro vojenské operace. Odkazuje na „politiku jednotného paliva“ NATO, která sjednocuje používání kapalných fosilních paliv ve vojenské logistice, zejména leteckého petroleje a nafty, aby byla zajištěna interoperabilita spojeneckých sil.
V současnosti je více než 95 % nizozemských vojenských letadel, plavidel a vozidel poháněno uhlovodíkovými palivy.
Zastánci dekarbonizace v EU přesto nadále démonizují fosilní paliva a prosazují větrné a solární technologie, které po dvou desetiletích dotací představují v celosvětovém měřítku jen o málo více než tři procenta dodávek energie.
Dokonce i nizozemský dokument skládá poklonu dekarbonizaci EU, přestože klimatická rétorika nedokáže zajistit potřebné dodávky kapalných uhlovodíkových paliv.
Význam nizozemského dokumentu sahá daleko za samotné otázky vojenské logistiky. Důrazně připomíná, že energie není jen otázkou životního prostředí či ekonomiky. Energie je ve své podstatě otázkou národní bezpečnosti.
Ozbrojené síly, průmyslová výroba, dopravní sítě i kritická infrastruktura jsou závislé na dostatku spolehlivé energie. Bez ní se vojenská připravenost, ekonomická síla a národní nezávislost postupně vytrácejí.
Energie byla v průběhu dějin jedním ze základních pilířů moci států. Země, které mají bezpečný přístup k cenově dostupné energii, těží ze silnější ekonomiky, větších vojenských schopností a širší svobody jednání. Ty, které jsou závislé na zahraničních dodavatelích, se vystavují nátlaku, a dokonce ještě závažnějším důsledkům.
Globální trendy v energetice tuto skutečnost jen potvrzují. Podle publikace Statistical Review of World Energy 2026 představovala fosilní paliva 86 % celosvětové spotřeby primární energie. Navzdory rozmachu obnovitelných technologií zůstává svět v drtivé míře závislý na ropě, zemním plynu a uhlí. Mnohé velmoci se této realitě přizpůsobují, zatímco bruselská byrokracie ji podle všeho ignoruje.
Čína například rozšiřuje své kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů a zároveň staví nové uhelné elektrárny (94,5 gigawattu v roce 2024, tedy 93 % celosvětového přírůstku). A to navzdory skutečnosti, že Čína je zdaleka největším znečišťovatelem na světě (31,8 % celosvětových emisí CO2), přičemž výrazně převyšuje Spojené státy (12,7 %), Indii (8,3 %) i Evropskou unii (6,6 %).
Tato strategie spolu se zabezpečením dodavatelských řetězců strategických surovin činí z dostupnosti energie a odolnosti energetického systému pilíře čínské národní moci. Posiluje tak zároveň její ekonomické postavení i dlouhodobou bezpečnost.
Nedostatečný soulad mezi energetickou politikou a obrannými schopnostmi by mohl představovat existenční trhlinu v evropské „zelené“ fasádě.
EU zůstává silně závislá na dovozu energie a kriticky důležitých surovin, zatímco mnohá průmyslová odvětví čelí výrazně vyšším nákladům na energie než jejich američtí a asijští konkurenti. Rostoucí náklady ještě prohloubily potíže ocelářství, chemického průmyslu a zpracovatelských odvětví, která tvoří průmyslovou základnu obrany jednotlivých států.
Ozbrojené síly potřebují nejen palivo, ale také ocel, chemické produkty, stroje, loďařské kapacity, elektronická zařízení a vyspělé výrobní kapacity. Unie států, které mají potíže udržet konkurenceschopný průmysl, bude mít rovněž problém vyrábět obrněná vozidla, munici, drony, letadla a válečné lodě v rozsahu potřebném v případě krize.
Zatímco EU ve jménu své klimatické politiky démonizovala fosilní paliva, ceny elektřiny pro průmysl vystoupaly přibližně na dvojnásobek americké úrovně a jsou asi o 50 % vyšší než v Číně.
V loňském roce klesla výroba oceli na nejnižší úroveň od roku 1960. Německý průmyslový koncern ThyssenKrupp ruší ve své ocelářské divizi 11 000 pracovních míst, a to je jen jeden z mnoha příkladů. Tato deindustrializace je neslučitelná se silnou obranou i se svrchovaností.
Vojenské schopnosti NATO nezávisí pouze na rozpočtech a počtech vojáků. Opírají se také o dodávky energie a průmyslovou základnu, která je podporuje. Nizozemská strategie implicitně uznává, že operační připravenost začíná energetickou bezpečností.
Spojené státy upevnily své strategické postavení díky rozsáhlé domácí těžbě ropy a zemního plynu, která podporuje jak hospodářský růst, tak projekci vojenské síly. Evropa mezitím odmítá plně využít své domácí energetické zásoby (zejména ložiska zemního plynu a ropy na moři, uhlí, břidlicový plyn atd.) a lpí na ekonomicky destruktivních politikách, které mohou bezpečnost Západu jedině oslabit.
Poučení z nizozemského Plánu energetické bezpečnosti je jednoznačné: energetická bezpečnost je nezbytným předpokladem národní bezpečnosti. Unie států, která chce odstrašit své protivníky a zachovat si svrchovanost, si nemůže dovolit tuto souvislost přehlížet.
Přetištěno se svolením Daily Signal.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–etf–
-etcz-
Comments