(Vlevo) Barokní skladatel Johann Sebastian Bach na portrétu Eliase Gottloba Haussmanna z roku 1746. (Volné dílo) (Vpravo) Houslista Isaac Stern v roce 1945. Den po zavraždění prezidenta Kennedyho zahrál Stern v Dallasu Bachovu Chaconne. (Hulton Archive / Getty Images)
Skladatel proměnil osobní tragédii v jedno z největších mistrovských hudebních děl.
„Na jediné notové osnově, pro malý nástroj, zachycuje tento muž celý svět nejhlubších myšlenek a nejmocnějších citů. Kdybych si představil, že bych takovou skladbu dokázal vytvořit, či jen vymyslet, jsem si naprosto jistý, že by mě nesmírné vzrušení a tento otřásající prožitek připravily o rozum.“ – Johannes Brahms v dopise Claře Schumannové o Chaconně Johanna Sebastiana Bacha pro sólové housle d moll.
Až vám bude příště někdo tvrdit, že hudba není nic jiného než noty, pusťte mu nahrávku Bachovy Chaconny pro sólové housle, závěrečné věty jeho Partity č. 2. Pokud svůj názor neopustí a nepřipustí, že hudba dokáže vyjádřit nejširší myslitelnou škálu pocitů, najděte si k rozhovoru někoho jiného.
Jednoho jarního dne roku 1720 odjel Johann Sebastian Bach ze svého domova v Köthenu v doprovodu svého zaměstnavatele, knížete Leopolda, na návštěvu lázní v téměř 300 kilometrů vzdálených Karlových Varech. Cestování bylo tehdy pomalé a komunikace na dálku ještě pomalejší.
Když se Bach o dva měsíce později vrátil do Köthenu, zjistil, že jeho manželka Maria Barbara zemřela a byla již pohřbena. Když odjížděl, byla naprosto zdravá a příčina její smrti nebyla nikdy potvrzena.
Bachova Chaconne je považována za vrcholné hudební vyjádření žalu. (Hulton Archive / Getty Images)
Manželé Bachovi měli sedm dětí; v roce 1720 byly naživu čtyři a žádnému z nich nebylo více než 12 let. Bach se náhle musel vyrovnávat se svým zármutkem a zároveň se vrátit k náročné práci hudebního ředitele knížecího dvora a přizpůsobit se novým rodičovským povinnostem. Lze si představit, jak s tím vším zápasil a současně si v mysli utvářel hudební odpověď. Je to samozřejmě pouze domněnka, po dlouhou dobu však byla přijímána jako skutečnost.
Dnes se o tvrzení, že Bach zkomponoval Chaconne jako pomník tragické smrti Marie Barbary a v širším smyslu jako výpověď o zármutku obecně, vedou spory. Tyto pochybnosti jsou však poměrně novodobé. Ještě 23. listopadu 1963 byla Bachova Chaconne považována za poslední hudební slovo k tématu žalu. Onoho bolestného dne, kdy se svět vzpamatovával ze zprávy o zavraždění prezidenta Johna F. Kennedyho, měl houslista Isaac Stern vystoupit v Dallasu – přímo ve městě, kde byl Kennedy zastřelen. Stern oznámil publiku, že k tomu, co se právě stalo, se hodí pouze jediné hudební dílo. Zahrál Chaconne a odešel z pódia.
Chaconne je hudební forma, v níž se krátký sled akordů opakuje jako doprovod k řadě variací, které z tohoto sledu vycházejí. Vznikla v 17. století jako španělský tanec, ale v Bachově době již získala velkolepý a majestátní charakter.
Rukopis Bachovy Chaconny. (Dmitrismirnov / CC BY-SA 4.0)
Jediná Bachova Chaconne začíná dvojím uvedením krátkého sledu akordů v d moll a poté se rozbíhá do proudu nápaditých variací, které jsou střídavě vypjaté, hněvivé, rozjímavé, tázavé, dojímavé, palčivé, něžné a trýznivé. Z novodobých interpretací se velkému uznání těší provedení Hilary Hahnové: Poslechněte si.
Harmonický rámec zazní hned na začátku a první variace začíná v čase 0:35. Není třeba vypočítávat každou z nich: jedna plynule přechází v druhou a nálada se mění stejně často jako pocity člověka otřeseného nečekaným zármutkem. Jedna změna se však od ostatních výrazně odlišuje. V čase 9:02 přechází skladba z d moll do D dur, což zpočátku působí útěšně – durová tónina má schopnost prosvětlit temnější zákoutí tóniny mollové.
V průběhu pěti minut se však tato útěcha stává podivně nesnesitelnou, jako by popírání přítomného žalu pouze prohlubovalo jeho tíhu. V čase 14:06 se vracíme do d moll a k rozuzlení, jež nás nakonec přivádí k pocitu uzavření a pokoje.
Pozorný sluch a otevřené srdce vám umožní, aby vám Bachova Chaconne odhalila každou nuanci svých emocí. Až se tak stane, možná se ztotožníte s houslistou Joshuou Bellem, který o ní prohlásil, že je „nejen jedním z největších hudebních děl, jaká kdy byla napsána, ale také jedním z největších počinů kteréhokoli člověka v dějinách“.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své náměty nebo zpětnou vazbu nám můžete zaslat na [email protected].
Comments