(Vlevo) Ilustrace. (New Africa / Shutterstock); (vpravo) s laskavým svolením Leslie Dobsonové.
Psycholožka a matka dvou dětí, která řadu let pracuje s odsouzenými pedofily, se s ostatními rodiči dělí o své zkušenosti a radí jim, jak mohou své děti chránit.
Jednačtyřicetiletá Leslie Dobsonová je kanadská klinická a forenzní psycholožka. Soukromou praxi provozuje v kalifornském městě Long Beach, kde žije s manželem a dětmi – sedmiletou dcerou a dvouletým synem. Specializuje se na práci se sexuálně násilnými pachateli, hodnocení rizika násilí, traumata a občanskoprávní spory. Jako znalkyně rovněž vypovídá v případech psychické újmy vzniklé následkem poškození zdraví.
„S pedofily jsem začala pracovat ještě předtím, než jsem měla děti,“ sdělila Dobsonová Epoch Times. „Začala jsem si všímat opakujících se postupů, které pedofilové využívali: cíleně děti manipulovali a získávali si jejich důvěru, vytvářeli u nich pocit bezpečí, vybírali si svou oběť a postupně se stávali známou osobou v jejím životě.
Jakmile tento pocit bezpečí upevnili, začali do vztahu pozvolna vnášet sexuální obsah… Když mi pedofilové popisovali, koho si vybírali a co vedlо k jejich trestnému činu, rozpoznala jsem tento postupně se rozvíjející vzorec. Právě díky tomu jsem začala své děti chránit,“ uvedla.
Leslie Dobsonová. (S laskavým svolením Leslie Dobsonové)
„Realita světa“
S přibývajícími roky zkušeností z práce pro americkou vládu s vězněnými pedofily si Dobsonová uvědomila, že má rozsáhlé znalosti, které však zůstávají „uzavřené za zdmi“ věznice. Když si s manželem, který je rovněž forenzním psychologem, navzájem vyprávěli o svých zkušenostech, ostatní lidé často oněměli šokem.
„Nakonec jsem si řekla, že to musím zveřejnit,“ vysvětlila. „Chci, aby se s veřejností o skutečné podobě světa podělil někdo důvěryhodný, kdo má s těmito věcmi opravdové zkušenosti.“
Aby si rodiče lépe uvědomovali možná nebezpečí a dokázali své děti chránit, začala Dobsonová zveřejňovat rady na svém instagramovém účtu.
Rodičům doporučuje čtyři základní opatření: naučit děti jejich adresu a telefonní číslo, vést je k tomu, aby v nebezpečí křičely, dobře znát jejich chování a rozpoznat, když se odchýlí od svého obvyklého stavu, a používat lokalizační zařízení, díky nimž budou vědět, kde se děti nacházejí.
„Dokonce i se svým dvouletým synem si každý den opakuji telefonní číslo a adresu,“ uvedla. „Je pro mě velmi důležité, aby v případě, že se ztratí nebo je někdo unese, dokázali policistovi či jiné odpovědné osobě říct, kde bydlí, a mohli se vrátit domů.“
Dobsonová se svými dětmi také nacvičuje křik a povzbuzuje je, aby se nebály použít svůj hlas.
„Učím je, aby v případě nebezpečí nebo když se jich cizí člověk dotkne či je popadne, křičely, že to není jejich rodič,“ uvedla. „Když dvouleté dítě volá: ‚To není moje maminka!‘, lidé se za ním otočí a zbystří.“
(S laskavým svolením Leslie Dobsonové)
Děti se podle ní musí naučit „nebýt snadnou obětí“, aby člověk, který je ohrožuje, věděl, že se budou bránit.
Lokalizační zařízení zase rodičům umožňují neustále vědět, kde se jejich děti nacházejí. Dobsonová doporučuje například Apple AirTag, který lze vložit do boty, nebo chytré hodinky Gizmo Watch.
Buďte opravdu všímaví
„Velmi důležité je znát chování svého dítěte natolik dobře, abyste si všimli, když se odchýlí od svého obvyklého stavu,“ vysvětlila Dobsonová. „Musíte své dítě dostatečně znát – jeho emoce, způsob, jakým reaguje na obtíže a stres, co mu přináší radost a co udržuje jeho zájem. Musíte je znát natolik dobře, abyste při změně dokázali rozpoznat, co k ní vedlo.“
Takové signály mohou pomoci odhalit, že je dítě ve vážném nebezpečí – například že je sexuálně zneužíváno nebo bylo sexuálně napadeno.
Pokud rodiče zaznamenají změny, jako jsou úbytek tělesné hmotnosti, uzavírání se do sebe, deprese, problémové chování, pomočování, náhlé zahalování těla několika vrstvami oblečení, strach z dospělých a autorit, nechuť chodit do školy či náhlé vyprávění o učiteli, který dítěti věnuje neobvyklou pozornost, měli by zbystřit. Obezřetnost je namístě také tehdy, když se dítě začne vracet domů s dárky, sladkostmi nebo penězi.
Ilustrace. (natmac stock / Shutterstock)
Naučit děti, jak se chránit, je jedna věc. Pokud jde o vysvětlení, proč se chránit musí, Dobsonová se domnívá, že při rozhodování, kdy zahájit složitější rozhovory, hraje zásadní roli věk dítěte.
„Když jsme s dětmi mezi lidmi, ráda se jich ptám, koho považují za bezpečného a kdo jim připadá podezřelý nebo v nich vyvolává nepříjemný pocit. Ptám se jich také, co by dělaly, kdyby se něco stalo. Kam by šly? Koho by požádaly o pomoc? Snažím se zkrátka udržovat jejich pozornost,“ uvedla Dobsonová.
Důsledky
Dobsonová působí v systému trestní justice už 20 let. Když ve 22 letech nastoupila na svou první odbornou praxi ve věznici okresu Los Angeles, prožívala první rok „naprostý děs“. Brzy však zjistila, že v této práci našla své poslání.
„Poznala jsem, že ve světě existuje choroba, o které nevíme a o níž nemluvíme,“ uvedla. „Vnímala jsem dvě stránky této práce. Zaprvé jsem mohla pomáhat lidem, kteří byli opravdu vážně duševně nemocní. Dokázala jsem snést to, co mi vyprávěli, a navázat s nimi kontakt. Zadruhé jsem mohla chránit společnost před lidmi, kteří by se neměli dostat na svobodu, protože jsem věděla, že by trestný čin spáchali znovu.“
Ilustrace. (New Africa / Shutterstock)
Pedofily, s nimiž pracovala, rozděluje Dobsonová do dvou hlavních skupin. Do první řadí ty, kteří sami prožili trauma nebo jejichž citový vývoj ustrnul, a proto hledají emocionální vztah s dětmi. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří jsou citově vyspělí, děti jsou však pro ně sexuálním fetišem.
Při práci s první skupinou pachatelů se Dobsonová zaměřuje na empatii a kontrolu impulzů. Zároveň jim ukazuje, jak si vytvořit zdravý citový vztah s dospělým člověkem, aby mohla „odklonit tuto potřebu uspokojení od dětí“. Pokud se pachatel nenapraví, doporučí, aby zůstal ve vězení a pokračoval v léčbě.
U druhé skupiny se „léčba“ rovná „důsledkům“.
„Je pro ně velmi obtížné rozvíjet empatii a překonat mylnou představu zakořeněnou v jejich mysli. Potřebují proto vězení, elektronické náramky na kotníku, musejí být vedeni v registru sexuálních delikventů, nesmějí se přibližovat k dětem a je třeba jim připomínat důsledky, jimiž je v konečném důsledku vězení,“ vysvětlila Dobsonová.
Od chvíle, kdy se o své znalosti začala dělit se světem na Instagramu, se jí dostalo velké podpory od vděčných rodičů. Překvapily ji však některé komentáře menšiny lidí, podle nichž je americká společnost „přehnaně úzkostná“.
„Nikdy nesmíte podceňovat, jak nebezpeční mohou lidé být,“ upozornila Dobsonová. „Můžeme své děti chránit a něco málo vědět, ale… rodiče se musí dozvědět, jak pokřivenou se může mysl člověka stát.“
Dobsonová přesto říká, že se ráda zapojuje do rozhovorů s lidmi. Další se následně přidávají se svými komentáři a postřehy.
„Mám ráda diskuse, které díky tomu vznikají, protože poskytujeme prostor lidem z celého světa, aby mohli o těchto závažných otázkách hovořit,“ dodala.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese [email protected]. Pravidelnou dávku inspirace můžete dostávat také prostřednictvím newsletteru Inspired, k němuž se lze přihlásit na stránkách Epoch Times.
–ete–
-etcz-
Comments