Lupénka: Když kůže křičí, protože tělo už nemůže dál. (SeventyFour / Shutterstock)
Když paní M. přišla do ordinace s krvácejícími a svědivými ložisky, měla už za sebou čtyři různé předepsané krémy. Nic nepomáhalo. Teprve když se její lékař podíval na situaci podrobněji, ukázala se skutečná příčina zhoršování lupénky.
Dobře si vzpomínám na paní M., dvaačtyřicetiletou pacientku, která jednoho rána přišla do mé ordinace a křečovitě svírala ruce. Její lupénka (psoriáza) se zcela vymkla kontrole.
Kůže na loktech byla zanícená, ložiska na hlavě pálila. V noci se budila, protože se šupiny odlupovaly a polštář byl od krve. Svědění popisovala jako nesnesitelné. Během rozhovoru mi však začalo být jasné, že kůže je pouze povrchem problému.
Vyprávěla mi o péči o matku trpící demencí, o práci, která ji přetěžovala, a o manželství, v němž už celé roky převládalo mlčení. Téměř nespala, jedla nepravidelně a měla neustále pocit, že někam spěchá.
„Mám pocit, jako by moje tělo křičí,“ řekla. A tehdy mi bylo jasné: problémem nebyla kůže. Byla poslem.
Kůže jako zrcadlo přetíženého organismus
Lupénka (psoriáza) je chronické zánětlivé neinfekční onemocnění, které se projevuje ve vzplanutích zarudlými, šupinatými, bolestivými a svědivými ložisky na kůži. Onemocnění může mít různé spouštěče.
V klasických případech mezi ně patří různé formy podráždění kůže, často souhrnně označované jako Köbnerův fenomén. Patří sem například vzplanutí psoriázy po pořezání, bodnutí hmyzem, spálení od slunce nebo jako reakce na šampony či kosmetické přípravky.
U závažných vzplanutí, jako tomu bylo u paní M., však podle mých zkušeností problém jen zřídka začíná podrážděním samotné kůže. Mnozí pacienti uvádějí, že vzplanutí předcházelo období přetížení, konfliktů, nedostatku spánku, pracovního tlaku nebo rodinných problémů. Teprve poté se objevují červená šupinatá ložiska, která pálí, svědí a rozšiřují se.
Dříve byla lupénka považována za čistě kožní onemocnění. Z pohledu celostní medicíny je však už dlouho chápána jako konečný projev přetíženého imunitního systému, narušené stresové reakce a životní situace, která organismus dlouhodobě přetěžuje.
Moderní výzkum potvrzuje, že lupénka je mnohem víc než jen dermatologické onemocnění. Několik studií dokládá, že pacienti mají výrazně zvýšené systémové zánětlivé markery – bez ohledu na to, jak jejich kůže právě vypadá.
Úloha osy střevo–kůže
Významnou roli při vzniku lupénky hraje také osa střevo–kůže. Studie Schera a jeho kolegů publikovaná v roce 2015 ukázala, že pacienti vykazují charakteristické změny střevní mikroflóry, o nichž je známo, že mohou podporovat poruchy regulace imunitního systému. Střevo je významným centrem imunity – pokud se jeho prostředí dostane z rovnováhy, může se to projevit i reakcí na kůži.
Rozsáhlý výzkum rovněž ukazuje, že střevní mikrobiom se mění vlivem stresu. U pacientů s psoriázou, jako byla paní M., kteří jsou v každodenním životě vystaveni značnému stresu, tak může přispívat ke zhoršení onemocnění.
Proto podle mého doporučení patří mezi základní opatření pro postižené cílená podpora a obnova rovnováhy střevní mikroflóry.
K tomu se přidává takzvaný tichý zánět, který provází mnoho pacientů. Ve studii zveřejněné v roce 2017 v odborném časopise Journal of the American Academy of Dermatology vědci prokázali, že lupénka úzce souvisí s metabolickými poruchami, jako je inzulinová rezistence a chronický nízkostupňový zánět, běžně označovaný právě jako „tichý zánět“.
Také v těchto případech může být důležitou součástí podpory cílené obnovení rovnováhy střevní mikroflóry.
Stres jako neviditelný urychlovač zánětu
V praxi mě znovu a znovu překvapuje, jak velkou moc má stresový systém. Paní M. je typickým příkladem: její kůže se nezanítila v důsledku vnějšího podráždění, ale v souvislosti s životem, který ji přetěžoval. Psoriáza nebyla jen bolestivým kožním onemocněním – byla také barometrem stresu.
Paní M. rozhodně není ojedinělým případem. Mnozí pacienti uvádějí, že se vzplanutí objevují po konfliktech, nedostatku spánku, přetížení nebo emočních krizích.
Studie ukazují, že stres podporuje zánět a u části zkoumaných pacientů zhoršuje vzplanutí lupénky. Chronický stres mění imunitní odpověď, podporuje výkyvy stresového hormonu kortizolu a narušuje přirozenou ochrannou bariéru kůže.
Síla tradičních léčebných metod v době chronického zánětu
Běžné konvenční léčebné postupy u lupénky zahrnují podle závažnosti onemocnění lokální přípravky, například krémy s kortikoidy, analogy vitaminu D3 nebo kyselinou salicylovou, dále fototerapii a v těžších případech systémové imunosupresivní či imunomodulační léky.
Z pohledu celostní medicíny jde o to dívat se na celek. Nejen na zanícenou a svědivou kůži a systémový zánět, ale na celého člověka, jeho zátěž, životní příběh a fyziologické i emoční vzorce. Právě zde mohou tradiční léčebné metody najít své místo – nikoli jako náhrada konvenční léčby, ale jako rozšíření pohledu na pacienta.
Například akupunktura je v moderních studiích stále častěji popisována jako metoda, která může ovlivňovat regulaci stresového a imunitního systému. Výzkumy ukazují, že u mnoha pacientů může přispívat k uvolnění, zklidnění autonomního nervového systému a zlepšení celkové pohody.
Studie na zvířatech zveřejněná v roce 2018 naznačuje, že akupunktura může ovlivňovat také neuroendokrinní osy, které jsou mimo jiné nadměrně aktivní i u lupénky. V současnosti probíhají také rozsáhlejší klinické studie u lidí.
Také homeopatie si v této souvislosti podle autora zaslouží diferencovaný pohled. Mnozí pacienti uvádějí, že jim homeopatická léčba pomáhá, například tím, že snižuje stres, zlepšuje spánek a pomáhá vyrovnávat se s emoční zátěží – tedy s faktory, které souvisejí s výskytem lupénky a které, stejně jako v případě paní M., mohou významně ovlivňovat její příznaky.
Výzkum placebo efektu ukazuje, že už samotné terapeutické setkání, například osobní rozhovor s lékařem bez podání aktivního léku, může aktivovat fyziologické procesy, které ovlivňují zánět a stres. Z pohledu celostní medicíny se proto homeopatie podle autora nevyužívá pouze kvůli tomuto placebo efektu, ale také jako součást strukturovaného terapeutického prostoru, který má tělo a psychiku uvést do stavu, v němž může začít proces uzdravování.
Čtyři krémy, ale žádná celostní změna
Pro dlouhodobé zlepšení lupénky je z pohledu celostní medicíny nezbytné získat úplný obraz o pacientovi. Také rozsáhlá odborná zpráva z roku 2019 potvrdila, že pacienti s psoriázou, o které pečuje interdisciplinární tým, dosahují výrazně lepší výsledků léčby.
Pokud spolupracují odborníci z více oborů a vzájemně si předávají informace, vzniká ucelenější obraz člověka, který přesahuje jednotlivé příznaky. V praxi však taková komplexní spolupráce často chybí, a to navzdory opakovaným návštěvám lékařů a elektronicky dostupným údajům o pacientovi.
Než paní M. přišla do ordinace, navštívila už praktického lékaře, dermatologa, revmatologa a gastroenterologa. Měla tři diagnózy a čtyři různé krémy. Příznaky na kůži se už léčily, ale teprve celostní pohled na její životní situaci, cílené snížení stresu a podpora střevního mikrobiomu přinesly zásadní zlepšení.
Závěr
Psoriáza není čistě kožní onemocnění. Jde o systémové onemocnění, které souvisí s imunitním systémem, ovlivňuje je nervový systém, může je zesilovat stav střevního prostředí a nakonec se projeví na kůži.
Moje rada postiženým zní: nesledujte pouze svou kůži, ale také svůj život.
Vzplanutí se často objevují v obdobích stresu, nedostatku spánku, konfliktů nebo přetížení. Z pohledu celostní medicíny je reakce kůže zprávou. A ta zpráva zní: tělo potřebuje úlevu, rovnováhu, stabilitu a čas. Celostní proces uzdravování proto nezačíná na kůži – začíná v celém organismu.
Tento článek nenahrazuje lékařskou konzultaci. V případě zdravotních potíží se obraťte na svého lékaře nebo lékárníka. (Redakčně upraveno cs)
–etg–
-etcz-
Comments