(Erhan Inga / Shutterstock)
Mnoha lidem se po vyřazení lepku uleví – skutečnou roli však může hrát pšenice, zdraví střev i další faktory.
Joanna Masonová celé roky přičítala bolest kloubů, mozkovou mlhu a vyčerpání stárnutí. Jak se nakonec ukázalo, skutečný viník se skrýval v jejím ranním toastu.
„Lepek byl to poslední, co bych podezírala,“ přiznala pro Epoch Times.
Příběhy podobné tomu Masonové jsou však stále častější. Lidé popisují, jak celé roky hledali diagnózu, než si všimli nečekané souvislosti: když ze svého jídelníčku vyřadili lepek, řada jejich příznaků zmizela.
Po desetiletí se lepek spojoval téměř výhradně s celiakií, autoimunitním onemocněním, při němž konzumace lepku poškozuje výstelku tenkého střeva. Celiakie postihuje přibližně jedno procento populace a vyžaduje přísné celoživotní vyhýbání se lepku, aby se zabránilo pokračujícímu poškozování střeva a celé řadě příznaků.
Mnoho lidí, kteří však po vysazení lepku zaznamenají zlepšení, celiakii nemá. Než se ale někdo rozhodne následovat jejich příkladu, lékaři upozorňují na jeden zásadní krok, který lze snadno přehlédnout.
Nevysazujte lepek před vyšetřením
Navzdory rostoucímu zájmu o onemocnění spojená s lepkem se odborníci shodují především v jednom: lepek nevyřazujte, dokud neabsolvujete vyšetření na celiakii.
„Především musíme vyloučit celiakii ještě předtím, než pacient zahájí bezlepkovou dietu,“ zdůraznila pro Epoch Times dr. Alyssa Parianová, ředitelka Centra pro zánětlivá onemocnění střev při Hackensack University Medical Center. „Testy na celiakii jsou přesné pouze tehdy, pokud člověk stále konzumuje lepek.“
To znamená, že předčasné vysazení lepku – třeba jen na krátkou dobu, aby člověk zjistil, zda se bude cítit lépe – může pozdější diagnostiku výrazně zkomplikovat. Jakmile se celiakie a alergie na lepek vyloučí, může strukturované vyřazení lepku a jeho následné opětovné zavedení do jídelníčku pomoci určit, zda se skutečně podílí na příznacích.
Pokud tedy lepek není tak jednoduchým vysvětlením obtíží, jak se kdysi zdálo, co se ve skutečnosti děje?
Onemocnění bez jednoznačného testu
Výzkumníci dnes uznávají stav označovaný jako neceliakální glutenová senzitivita (NCGS). Lidé s tímto problémem mají příznaky podobné celiakii, ale testy na typické protilátky jsou negativní a nejsou u nich patrné známky poškození střeva, které je pro toto autoimunitní onemocnění charakteristické.
Na rozdíl od celiakie neexistuje krevní test ani biopsie, které by NCGS jednoznačně potvrdily. Lékaři proto musí pečlivě posoudit příznaky, vyloučit jiné možné příčiny a sledovat, zda se stav po vyřazení potravin obsahujících lepek zlepší.
Protože neexistuje spolehlivý diagnostický test, není jasné, jak častá NCGS skutečně je. Některé studie odhadují její výskyt na jedno až šest procent populace, přesné určení je však obtížné, protože mnoho příznaků se překrývá s jinými onemocněními, například syndromem dráždivého tračníku, potravinovými intolerancemi a dalšími poruchami trávicího traktu.
NCGS se navíc obtížně zkoumá. Přehled deseti dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studií z roku 2017 zjistil, že někteří lidé, kteří se považovali za citlivé na lepek, nedokázali rozlišit lepek od placeba – což se označuje jako nocebo efekt. Pečlivě kontrolované studie však zároveň identifikovaly skupiny pacientů, u nichž se příznaky po konzumaci lepku opakovaně vracely. Výzkumníci proto usuzují, že NCGS u některých lidí pravděpodobně skutečně existuje, i když její příčiny se mohou člověk od člověka lišit.
Podobné příznaky, různé příčiny
Celiakie bývá první nemocí, která člověka napadne, když má po lepku problémy, zdaleka však není jedinou možnou příčinou. Alergie na pšenici je alergická reakce přímo na bílkoviny obsažené v pšenici. Syndrom dráždivého tračníku (IBS) je porucha trávicího traktu, která obvykle způsobuje bolesti břicha, nadýmání, průjem, zácpu nebo kombinaci těchto příznaků. Neceliakální glutenová senzitivita má některé rysy společné jak s celiakií, tak s IBS.
„V mé praxi je rozlišení mezi neceliakální glutenovou senzitivitou a syndromem dráždivého tračníku běžným problémem,“ přiblížila Parianová. „Příznaky mohou být téměř totožné: nadýmání, bolesti břicha a změny ve vyprazdňování.“
Překrývání těchto dvou stavů se stalo významným předmětem výzkumu. Studie z posledního desetiletí, které se zabývaly IBS a citlivostí na pšenici, zjistily, že někteří lidé po vyřazení potravin obsahujících pšenici zaznamenají zlepšení příznaků, důvody se však zřejmě u jednotlivých osob liší.
„Pokud jsou obě možnosti [IBS a citlivost na pšenici] negativní a pacientovy příznaky se na bezlepkové dietě zlepší, můžeme mu diagnostikovat NCGS,“ shrnula Parianová.
I poté, co se vezme v úvahu celiakie, alergie na pšenici a IBS, však zůstává jedna otázka: Na co přesně lidé reagují?
Široká škála příznaků
Jedním z důvodů, proč může být neceliakální glutenová senzitivita tak obtížně rozpoznatelná, je skutečnost, že její příznaky neukazují vždy přímo na trávicí systém. Někteří lidé mají zažívací obtíže, jiní však popisují problémy, které zdánlivě s jídlem vůbec nesouvisejí.
- Mozková mlha: Potíže se soustředěním, výpadky paměti a pocit, jako by člověk přemýšlel „v mlze“, patří mezi nejčastěji uváděné příznaky neceliakální glutenové senzitivity. Výzkumníci se však stále snaží objasnit, proč k nim dochází.
- Únava: Často se uvádí také dlouhodobá únava. Pacienti popisují pocit vyčerpání i navzdory dostatečnému spánku.
- Bolesti kloubů a svalů: Součástí obtíží mohou být rovněž přetrvávající bolesti. Přehled publikovaný v časopise Gastroenterology Clinics of North America zjistil, že bolesti kloubů a svalů patří mezi mimostřevní příznaky uváděné u lidí s neceliakální citlivostí na pšenici.
- Kožní problémy: Dermatitis herpetiformis neboli Duhringova choroba je typickým kožním projevem celiakie. Výzkumníci však u některých pacientů s neceliakální citlivostí na pšenici popsali také vyrážky podobné ekzému, svědění, zarudnutí a další dermatologické příznaky.
- Potíže s polykáním: Pšenice patří mezi šest potravin, které se nejčastěji vyřazují z jídelníčku lidí s eozinofilní ezofagitidou, chronickým zánětlivým onemocněním jícnu, které může způsobovat potíže s polykáním. Přestože je eozinofilní ezofagitida samostatným onemocněním, ukazuje, že pšenice nepůsobí na každého stejně.
Tyto příznaky samy o sobě na stravu bezprostředně neukazují. Člověk trpící bolestmi hlavy nebo mozkovou mlhou může navštívit neurologa. Bolesti kloubů často vedou k revmatologovi. Dlouhodobá únava může vyvolat vyšetření kvůli onemocnění štítné žlázy, anémii nebo hormonálním změnám. Než se začne uvažovat o stravě, mnoho lidí už strávilo roky hledáním odpovědi jinde – stejně jako Masonová.
Pohled za hranice lepku
Otázka, zda je skutečným problémem samotný lepek, dostala nový rozměr po často citované studii australské Monash University z roku 2013. V pečlivě kontrolované studii účastníci nejprve dodržovali dietu s nízkým obsahem FODMAP, která omezuje určité sacharidy známé tím, že mohou vyvolávat zažívací obtíže.
Výzkumníci následně porovnali účinky lepku a placeba a zjistili, že samotný lepek nevysvětloval mnoho příznaků účastníků. Výsledky naznačily, že k jejich obtížím mohou přispívat i jiné složky pšenice než pouze lepek.
Kromě lepku obsahuje pšenice stovky přirozeně se vyskytujících látek. Studie z roku 2013 přiměla vědce podívat se na pšenici podrobněji a začali zkoumat, zda k příznakům nemohou přispívat i některé z těchto dalších sloučenin.
„Když člověk začne držet bezlepkovou dietu, přirozeně tím zároveň snižuje i příjem FODMAP. Právě to může být skutečným důvodem, proč se cítí lépe,“ vysvětlila Parianová.
Protože se tyto sacharidy v tenkém střevě špatně vstřebávají, bakterie v tlustém střevě je fermentují, což může vést k tvorbě plynů, nadýmání, bolestem břicha a změnám ve vyprazdňování.
Vědci zkoumají také další přirozeně se vyskytující látky v pšenici. Přehled z roku 2025 identifikoval několik sloučenin, které mohou přispívat k příznakům, včetně inhibitorů amylázy a trypsinu – bílkovin, které pomáhají chránit pšenici před hmyzem, ale mohou rovněž vyvolávat imunitní reakci. Jiný přehled poukázal také na další bílkoviny, které mohou ovlivňovat střeva a spouštět reakce imunitního systému.
Přehled 22 klinických studií z let 2019 až 2024, zveřejněný v roce 2025, dospěl k závěru, že neceliakální citlivost na lepek nebo pšenici zůstává obtížně definovatelná, často se překrývá se syndromem dráždivého tračníku a nadále představuje problém pro výzkumníky i klinické lékaře, protože neexistuje spolehlivý diagnostický test, který by ji potvrdil.
Výzkum tedy neukazuje na jedinou příčinu. Naznačuje spíše, že za příznaky NCGS může stát více různých mechanismů.
Proč se někteří lidé po chlebu v Evropě cítí lépe
Jedna z nejčastějších otázek týkajících se citlivosti na lepek souvisí s cestováním. Mnoho lidí uvádí, že při návštěvě Evropy mohou bez problémů jíst chléb a těstoviny, ale po návratu domů se jejich obtíže znovu objeví. Výzkumníci zkoumali několik možných vysvětlení, žádné však dosud nebylo potvrzeno.
Zemědělské postupy se v Evropě a Spojených státech liší. Evropská unie omezila používání řady pesticidů, které jsou ve Spojených státech nadále schváleny pro zemědělské využití, a obecně uplatňuje při regulaci pesticidů více preventivní přístup. V průběhu desetiletí se měnila také samotná pšenice v důsledku šlechtění zaměřeného na vyšší výnosy, lepší vlastnosti při pečení a odolnost vůči chorobám. Přestože dnešní pšenice není geneticky modifikovaná stejným způsobem jako například kukuřice a sója, moderní odrůdy se liší od těch, které se pěstovaly před několika generacemi. Vědci nadále diskutují o tom, zda to může mít u citlivých jedinců nějaký význam.
„Velmi častým problémem u lepku je vysoká míra průmyslového zpracování většiny potravin s lepkem, které se v této zemi konzumují,“ upozornila Parianová.
Ve své praxi se setkala s pacienty, jejichž stav se zlepšil, aniž by pšenici z jídelníčku úplně vyřadili.
„Pokud pacienti přejdou na celozrnné potraviny a méně zpracované zdroje lepku, často to funguje stejně dobře jako bezlepková dieta,“ dodala.
V některých částech Evropy jsou také stále běžnější tradiční způsoby výroby chleba, včetně delší fermentace, která může měnit vlastnosti sacharidů a bílkovin v pšenici. Cestování navíc mění mnohem více než jen chléb: roli mohou nezávisle na pšenici hrát menší porce, více chůze, méně stresu i nižší konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin.
Co dělat, pokud máte podezření, že vám lepek způsobuje potíže
Podle lékařů je vhodné postupovat systematicky, nikoli pouze podle pocitu.
Kezia Joyová, registrovaná nutriční terapeutka a odborná poradkyně společnosti Welzo, doporučuje vyřadit lepek na omezenou dobu, přitom zachovat vyvážený jídelníček a pečlivě sledovat příznaky. Poté by se potraviny obsahující lepek měly postupně znovu zařazovat. Odborníci doporučují eliminační dietu dodržovat přibližně dva až šest týdnů, aby bylo možné posoudit, zda lepek pravděpodobně přispívá k obtížím.
Pokud se zdá, že omezení lepku pomáhá, dalším krokem je sestavit jídelníček tak, aby zůstal nutričně plnohodnotný.
Joyová zdůrazňuje především přirozeně bezlepkové nezpracované potraviny, jako jsou ovoce, zelenina, luštěniny, ořechy, semínka, quinoa, hnědá rýže a proso, namísto výrazného spoléhání na průmyslově vyráběné bezlepkové náhražky. Mnoho balených bezlepkových výrobků obsahuje méně vlákniny a více přidaných škrobů, cukrů a tuků než jejich běžné protějšky obsahující lepek.
Registrovaný nutriční terapeut může pomoci odhalit případné nedostatky ve výživě a zajistit dostatečný příjem vlákniny, vitaminů skupiny B a železa. Zároveň může pomoci určit, zda je skutečným zdrojem obtíží opravdu lepek.
Masonové vyřazení lepku nevysvětlilo, proč se celé roky necítila dobře. Jednoduše jí pomohlo cítit se lépe. Odpověď možná nespočívá pouze v lepku, ale ve složitém vztahu mezi pšenicí, imunitním systémem, střevním mikrobiomem a lidmi, kteří pšenici konzumují.
–ete–
-etcz-
Comments