I když se obloha jeví ponurá a zatažená, slunce je vždycky hned na druhé straně. (Karatpet thongngam / Shutterstock)
Chystáte se na někoho postěžovat? Možná si to ještě rozmyslete. Filozofové už dávno ukázali, proč je moudřejší hledat v druhých to dobré – i když se k nám nechovají dobře.
„V době dospívání jsme si se sourozenci někdy vzájemně ulevovali stížnostmi na lidi, kteří nám čas od času trochu znepříjemňovali život,“ napsala Angelica Reisová.
„Člověk by čekal, že po několika stížnostech pocítí jisté zadostiučinění. Jenže pokaždé, když maminka takový rozhovor zaslechla, jemně a zcela přirozeně dokázala na člověku, na kterého jsme si stěžovali, najít něco dobrého,“ vzpomínala Reisová. Byla to podle ní úžasná strategie, která vždy fungovala, i když jsme ji jako děti zrovna nemilovali.
„S přibývajícími lety jsem si této vlastnosti své matky vážila čím dál víc, až se můj obdiv proměnil v hluboký respekt. A není právě tohle správný způsob života – vidět dobro v situacích, i když vypadají bezútěšně, a vidět dobro v lidech, i když se mohou jevit nepříjemně?“ dodala Reisová.
„Postupem času jsem pochopila, že právě v tom částečně spočívá vyšší, božská láska. Neoplácet urážku urážkou a zachovat si lásku k druhým bez ohledu na to, jak se k nám chovají.“
Příběh Reisové odpovídá důležitému způsobu uvažování, který se dnes praktikuje jen zřídka: snažit se vidět v druhých to dobré. Nejde přitom o nic nového. Touto myšlenkou se zabývali už ve starověku filozofové a později také spisovatelé, psychologové a další významní myslitelé.
Římský císař a filozof Marcus Aurelius říkal, že i když na druhém člověku nalezneme chybu, měli bychom si dvakrát rozmyslet, než jej tvrdě odsoudíme. Jako jeden z hlavních představitelů stoicismu spatřoval Aurelius v každém člověku vrozenou hodnotu a důstojnost. Ve svých spisech rozvíjel myšlenku, že když se setkáme s někým, kdo se chová špatně, měli bychom se pokusit podívat na věc jeho očima a připomenout si, že může jednat spíše na základě mylného přesvědčení než ze zlé vůle. Tak k němu dokážeme být shovívaví – stejně jako bychom si přáli, aby byli druzí shovívaví k nám.
„Neboť tak jako každá duše bývá proti své vůli zbavena pravdy, stejně tak bývá proti své vůli zbavena schopnosti zacházet s každým tak, jak si zaslouží,“ napsal Aurelius. Později dodal: „Každý, kdo chybuje, míjí svůj cíl a bloudí.“
Comments