Režim nejprve ukradl veškerou půdu a potom ji pronajal za stovky bilionů. (thanyapatm / Envato)
Analytický komentář
Roční příjem čínského státu z prodeje nájemních práv k půdě činil v posledních letech jednotky bilionů yuanů, což jsou desítky bilionů korun. Před nástupem komunismu v Číně dominovalo soukromé vlastnictví půdy. Půda se běžně kupovala, prodávala, zastavovala a dědila. V roce 1949 však bylo veškeré soukromé vlastnictví pozemků zrušeno a od roku 1990 začaly místní samosprávy půdu pronajímat.
Podle údajů z oficiálních statistik citovaných čínským zpravodajským portálem Tencent News činí celkové zisky z pronájmu státní půdy od roku 1990 přibližně 90 bilionů yuanů, což je v přepočtu zhruba 300 bilionů korun. Půda se pronajímá v aukcích a dostane ji obvykle ten, kdo nabídne největší sumu.
Poté, co v roce 2021 dosáhla výše pronájmů historického ročního maxima, v posledních letech dochází k poklesu pronájmů půdy ve spojitosti s realitní krizí. Půda se přitom pronajímá na časově omezenou dobu podle druhu užívání – půda pro bydlení na 70 let, půda pro průmysl na 50 let, půda pro komerční využití na 40 let apod.
Od císařů ke komunistům
V období Čínské republiky (1912–1949) i v pozdním císařství Ming a Qing dominovalo soukromé vlastnictví půdy. Půda se běžně kupovala, prodávala, zastavovala a dědila. Půda se v Číně prodávala a kupovala po staletí, už od dynastie Song a existoval zde aktivní trh s pozemky.
Půdu před nástupem komunismu vlastnili statkáři, bohatí rolníci, klany, chrámy, školy a nejmenší podíl měl stát. V rámci komunistické revoluce byla půda zabavena. Půda statkářů, které komunisté označili za „třídního nepřítele“, byla předána rolníkům, od nichž se potom půda převedla do státního vlastnictví – znárodnila.
V Číně zemřely miliony vlastníků půdy zavražděni revolučními rolníky pod hesly „Chopte se jejich bohatství! Všichni by měli být bohatí!“. Čínská komunistická strana tehdy vyzvala rolníky, aby se zapojili do „pozemkové reformy“, což reálně znamenalo zaútočit na statkáře a rozdělit si jejich půdu. Pokud statkáři odmítli půdu vydat, byli zabiti.
Za vlády komunistického vůdce Deng Xiaopinga začala komunistická strana experimentovat s myšlenkou jak ukradenou půdu zpeněžit.
Za vlády komunistického vůdce Deng Xiaopinga začala komunistická strana experimentovat s myšlenkou, jak zabavenou půdu zpeněžit. První experimenty se zpoplatněním užívání půdy začaly počátkem 80. let. V roce 1988 byla provedena změna Ústavy a povoleno převádět právo k užívání půdy.
Pokud jde o nemovitosti, je dnes v Číně ze zákona uznáváno soukromé vlastnictví, přičemž nemovitost lze prodat, darovat, zdědit nebo zastavit. Soukromé vlastnictví budov se obnovovalo postupně od 80. let minulého století. V roce 2021 došlo ke změně v Občanském zákoníku, která posílila ochranu soukromého vlastnictví a v roce 2004 bylo do čínské Ústavy zaneseno pravidlo nedotknutelnosti zákonného soukromého vlastnictví. Zákon o věcných právech z roku 2007 poprvé výslovně postavil soukromé vlastnictví na stejnou úroveň jako státní a kolektivní a podrobně upravil vlastnictví bytů a domů.
V praxi to vypadá tak, že sice můžete vlastnit nemovitost, ale půda, na které stojí, je v pronájmu. Pro první větší vlny pronájmů půdy pro soukromé bydlení budou smlouvy masově končit až kolem roku 2060 a později. Prodloužení pronájmu může proběhnout automaticky, bez nutnosti žádání o prodloužení, anebo může být zpoplatněno. Podmínky nicméně nejsou dosud pevně stanoveny a tak v současnosti neexistuje právní jistota, jak bude celý proces probíhat, kolik to bude stát a kdo to nakonec zaplatí.
Další země s významnými prvky státního vlastnictví půdy
Mezi další země, které mají systém pronájmu veřejné půdy, patří například Vietnam, Singapur, Hongkong, Laos, Kambodža nebo Ethiopie či Tanzanie, kde půda patří státu a lidé mají pouze užívací práva. Například ve státě Izrael je též velká část půdy ve vlastnictví státu nebo Židovského národního fondu a pronajímá se na dlouhou dobu – často 49 nebo 98 let. Nájemní systém půdy existuje také v australské Canberře, nizozemském Amsterdamu nebo ve Velké Británii.
Tvrdší systém než má Čína existuje pravděpodobně pouze v Severní Koreji, kde veškerá půda patří státu nebo družstevním organizacím. Soukromé vlastnictví půdy neexistuje, nelze ji volně kupovat, prodávat ani dědit v tržním smyslu. Občané mají pouze právo užívání, které je silně omezené a kontrolované státem. Stát obvykle přiděluje byty a domy podle vlastního uvážení.
Komunistická strana Československa získala volební číslo 1, záběr z amerického filmového týdeníku The March of Time, 18. září 1947. (Volné dílo)
Znárodňování v bývalém Československu
Zabavování bohatství shromažďovaného generacemi rodin, továren a podniků probíhalo za vlády komunismu také v bývalém Československu. Komunistická strana začala od února 1948 znárodňovat, což byl pojem pro vyvlastnění neboli reálné zabavení (krádež) soukromého majetku státem respektive vládnoucí komunistickou stranou.
Po pádu komunismu byla ustavena takzvaná restituce, při níž došlo ke stovkám tisíc procesů navrácení zabaveného majetku původním majitelům.
V Číně, Sovětském svazu a komunistických státech východní Evropy komunistické strany kradly lidem půdu, lynčovaly statkáře a okradly majitele továren o jejich podniky. V rámci násilné revoluce probíhalo vyvražďování „třídních nepřátel“. Na venkově byli jako „třídní nepřátelé“ označováni statkáři a rolníci byli podněcováni k vedení násilné revoluce proti nim. Ve městech šlo o boj dělníků s majiteli podniků, kteří byli označováni za vykořisťovatele. Cílem bylo podnítit „třídní nenávist“ a použít nižší, početnější třídu k provádění násilné revoluce.
-etcz-
Comments