Uhelná elektrárna. (wirestock)
V polovině července, kdy občané EU spíše myslí na dovolenou, Evropská komise zveřejnila údajnou revizi emisních povolenek EU ETS. Návrhem zklamala jak zdeptaný průmysl, tak i zelenou lobby, protestující proti zvolňování dekarbonizačního kursu.
O víkendu v pátek, navíc 17. července, tedy v době letních dovolených a okurkové sezóny, Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh revize systému emisních povolenek EU ETS1. Reforma je přitom jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v oblasti klimatické politiky v tomto desetiletí. Systém EU ETS zaveden v roce 2005, kdy se uvažovalo o cenovém rozpětí od 5 do 20 eur za tunu emisí ekvivalentu CO₂, postupně stále vyšší cenou těchto emisních daní nedávno přesahující 100 eur nutí energetiku, těžký průmysl a později také námořní a leteckou dopravu, aby snížily emise oxidu uhličitého (CO₂) pokládaného za klíčového strůjce globálního oteplování.
Komise postupuje s revizí ETS jako chytrá horákyně
Nikdo z klíčových hráčů v této hře není spokojen: pro průmysl to představuje pokračující zátěž, protože k nijak nezastropovaným cenám emisních povolenek s dopadem na nepřijatelně vysoké ceny energie ještě nastupují nové regulace a byrokracie. Na druhé straně stoupenci tvrdého dekarbonizačního kursu a zelená lobby v reakci na návrh revize začali šířit obavy, že Evropská komise nepřijatelně uvolňuje emisní boj, což ohrožuje cílové hodnoty: 90% pokles emisí do roku 2040 proti roku 1990 a uhlíkově neutrální bilanci EU v roce 2050.
Revize z pera Evropské komise fakticky pod obrovským tlakem průmyslu přiznává, že dosavadní nastavení systému ETS by pro řadu z více než 10 000 elektráren, průmyslových firem a leteckých společností provozujících lety pouze na letištích EU a mezi nimi, a to v 27 členských státech EU, na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku (a existuje propojení se švýcarským systémem obchodování s emisemi) může znamenat likvidační zátěž. Ale hlavní parametry emisních daní Komise zachovává s tím, že spekulativní obchod s povolenkami nadále drží energetické náklady průmyslu zemí EU na nepřijatelně vysoké a nekonkurenceschopné úrovni. Ostatní země a regiony světa evropský model obchodování s certifikáty CO₂ ignorují. EU průmysl v mezinárodní konkurenci zaostává stále více.
Podniky vystavené tvrdé konkurenci se světem dosud získávaly část povolenek bezplatně. S nástupem mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), tedy cla placeného na vnějších hranicích Unie, má tento podíl klesat až na nulu v roce 2034. Komise nyní navrhuje prodloužení bezplatné alokace až do roku 2038 a úpravu metodiky pro její výpočet (tzv. benchmarky). Nově však zavádí podmíněnost bezplatné alokace dekarbonizačními plány a investicemi do dalšího snižování emisí. Podle návrhu by podnik získal 80 % bezplatných povolenek předem po předložení dekarbonizačního plánu, zbývajících 20 % až po realizaci investic
Cílem mechanismu CBAM je zabránit „úniku uhlíku“, což je situace, kdy evropské průmyslové firmy pod tlakem nákladů přesouvají výrobu do zemí vně EU s nižšími environmentálními standardy. Výrobci za hranicemi EU se vyhýbají přísným regulacím a nákladům na uhlíkové emise platným v Unii. CBAM se zaměřuje na dovoz komodit do EU, u nichž je při výrobě vysoká produkce skleníkových plynů. Např. železo, ocel, cement, hnojiva, hliník, elektřina či vodík. Zatížení těchto komodit emisními cly je má cenově srovnat s drahou enviromentální produkcí v EU. Výsledkem bude pochopitelně zdražení všech těchto komodit v EU. Přitom zacházení s evropským průmyslem, jako kdyby měl díky CBAM být jakousi ekologicky chráněnou květinkou ve skleníku jménem EU, samozřejmě ihned skončí v nekonkurenceschopnosti evropských výrobků kdekoli za hranicemi Unie.
Comments