Věže kláštera v bavorské vesnici s názvem Irsee upoutávají pozornost v příjemné krajině. Klášter (Kloster Irsee) leží nedaleko Kaufbeurenu v bavorském Švábsku. (Zdenka Danková / Epoch Times )

Zdenka Danková

Zdenka Danková

Věže kláštera v bavorské vesnici s názvem Irsee upoutávají pozornost v příjemné krajině. Klášter (Kloster Irsee) leží nedaleko Kaufbeurenu v bavorském Švábsku. Velkolepě opravený klášter v současnosti slouží jako hotel a kongresové centrum. 

Historie kláštera počíná ve 12. století, kdy se v nedalekém Eiberském lese vytvořilo společenství kolem poustevníka Heinricha. Pro nedostatek vody se mnichové přesunuli z kopce dolů, do místa dnešního kláštera. Benediktinský klášter pomohl založit markrabě Heinrich von Ronsberg-Ursin, za rok založení je tradičně považován rok 1182.

Věhlas kláštera se postupně rozrůstal – stal se významnou benediktinskou abbatií. V 18. století se mnichové v klášterní řeholi zabývali přírodními vědami, filozofií, teologií, hudbou i divadlem. Na přelomu 17. a 18. století zde přibyl dnešní barokní klášterní kostel. 

Na hlavním oltáři stojí sochy patronů kostela – sv. Petra a sv. Pavla, vedle nich jsou sochy sv. Benedikta a jeho sestry sv. Scholastiky, připomínající benediktinský řád, který klášter založil. Kostel uchovává také relikvie tří raně křesťanských mučedníků – sv. Eugenia, sv. Fausta a sv. Candida. (Zdenka Danková / Epoch Times)

Tragédie 20. století

Během sekularizace byl r. 1802 klášter zrušen, jeho majetek převzal bavorský stát a klášterní knihovna a vědecké sbírky byly následně rozptýleny. 

Jeho budova posléze sloužila jako psychiatrická léčebna: roku 1849 zde byla otevřena „Kreis-Irren-Anstalt Irsee“, tedy okresní ústav pro duševně nemocné.

Podle materiálu Bezirk Schwaben šlo o první lůžkové psychiatrické zařízení ve Švábsku. Od roku 1876 byl Irsee spojen s léčebnou v Kaufbeurenu a později fungoval jako její pobočka.

Služba duševně nemocným byla poskytována bezmála téměř sto let. Dnes pomníček na boku kláštera připomíná smutný konec léčby místních pacientů.

V letech nacismu a jeho touze po „čisté rase“ se psychiatrická zařízení Kaufbeuren-Irsee zapojila do vraždění duševně nemocných a postižených lidí v rámci nacistické „eutanazie“. V Irsee zemřelo v letech 1933–1945 celkem přibližně 1 218 lidí. Podle materiálů Bezirk Schwaben byla naprostá většina z nich oběťmi nacistického programu „eutanazie“.

Kniha a film o Ernstovi

S pomníčkem zavražděných je spojeno i jméno neposedného chlapce, jehož skutečný příběh vypráví film Mlha v srpnu. Jeho podobizna na nás hledí z informační desky, která vypovídá o „eutanazii“, jež postihla i Ernsta Lossu.

Ernst byl vzpurný a těžko přizpůsobivý chlapec, sirotek z jenišské rodiny, a všechny náhradní rodiny a nápravná zařízení, kterými doposud prošel, jej označily jako nenapravitelného. Kvůli tomu se ocitl v psychiatrickém sanatoriu. Oficiální materiál Bezirk Schwaben věnovaný Ernstu Lossovi popisuje právě historii psychiatrie v Irsee a jeho osud.

Podle archivních materiálů kláštera a s pomocí výpovědi svědků německý novinář Robert Domes sepsal knihu Mlha v srpnu (Nebel im August), jež posloužila jako předloha ke stejnojmennému filmu z roku 2016. Domes několik let studoval archivní materiály psychiatrické léčebny Kaufbeuren-Irsee, soudní spisy, zdravotnickou dokumentaci i svědectví pamětníků. Historicky doložen je základ příběhu, neboť zápisky Ernsta Lossy se bohužel nedochovaly.

Dialogy ve filmu, některé vztahy a část děje se musely dotvořit. Hlavní postavou je skutečný Ernst Lossa (1929–1944),  který byl nacistickými úřady označen za „nevychovatelného“ a převezen do psychiatrické léčebny Kaufbeuren-Irsee. Chlapec zde byl  9. srpna 1944 ve věku 14 let usmrcen smrtící injekcí.

Kritika v německém Weltu tehdy film přímo obvinila, že ukazuje jen „polovinu pravdy“ o Ernstově osamělosti. Skutečný příběh Ernsta byl v jednom ohledu ještě smutnější než film.

Tvář neposedného chlapce, jemuž nebylo dopřáno dožít se dospělosti, na nás shlíží z informační tabule při klášteře v Irsee. (Zdenka Danková / Epoch Times)

V rámci nacistického programu „eutanazie“, zejména od roku 1940 zde probíhalo cílené vraždění pacientů z léčebny Kaufbeuren-Irsee. Z obou částí ústavu bylo až 1 600 žen, mužů a dětí deportováno do vyhlazovacích zařízení, nebo zemřelo v důsledku nařízené beztučné hladové diety (tzv. E-Kost) nebo bylo přímo usmrceno předávkováním léky.

V roce 1944 byl kvůli vysokému počtu obětí severně od klášterního kostela zřízen vlastní hřbitov ústavu.

Putování po Irsee a okolí

Po válce ústav fungoval v klášterních budovách až do roku 1972. V roce 1974 rozhodl Bezirk Schwaben o obnově silně chátrajícího areálu. Téměř odepsaný areál byl nákladně opraven a roku 1981 zde bylo otevřeno vzdělávací, konferenční a kulturní centrum.

Dějiny kláštera tak zahrnují tři výrazná období: benediktinský klášter, psychiatrickou léčebnu a dnešní vzdělávací a kulturní centrum. Součástí současné identity Irsee je i pietní připomínání obětí nacistické „eutanazie“.

  •    
  •  

Přesto dnes místo dýchá klidem a novým životem. Návštěvníci sem přicházejí nejen za historií, ale i za klidnou atmosférou, krásnou přírodou a tradičními bavorskými specialitami.

Nejen klášterní chrám, zasvěcený Petru a Pavlovi, láká k návštěvě (klášter se sice hlásil k benediktinské řeholi, zatímco kostel nesl zasvěcení významným apoštolům, světcům, sv. Petrovi a Pavlovi).

Přilehlý kostel navštěvují věřící, kterým na odchodu ze mše někdy v neděli na místě před chrámem vyhrává dechová kapela složená z místních obyvatel v tradičních oděvech.

Ve vsi najdete také tradiční Irseer Klosterbräu, soukromý pivovar a restauraci v historických prostorách kláštera. Můžete zde ochutnat tradiční nepasterizované klášterní pivo (např. Urtrunk) a vychutnat si bavorské speciality. U pivovaru můžete navštívit malé muzeum Brauereimuseum, které mapuje historii vaření piva v regionu.

Okolí je vhodné pro pěší turistiku, oplývá cyklotrasami a nacházejí se tam čistá jezera k letnímu koupání. Na obzoru se rýsuje předhůří Alp.

Muzeum piva v Irsee v Bavorsku. (Zdenka Danková / Epoch Times)