Americký prezident Donald Trump přichází k novinářům před nástupem do letounu Air Force One na letecké základně Joint Base Andrews v Marylandu 10. dubna 2026. (Win McNamee / Getty Images)

Victor Davis Hanson

Victor Davis Hanson

Komentář

Svět se změnil tiše, nikoli s velkou pompou, a dnes vypadá úplně jinak než v lednu 2021, kdy americký prezident Donald Trump opouštěl úřad. Téměř vše, co se dnes říká o současném světovém řádu, je mylné – především proto, že Trumpovi kritici sledují jen to, co říká, a nikoli to, co skutečně dělá.

Levice – a také část pravice – propadá vzteku pokaždé, když Trump něco napíše na sociální síti, pronese nebo udělá něco, co uráží jejich přecitlivělý smysl pro vkus, tradici a společenskou konvenci. Rozhořčení je pak vede k tomu, že přehlížejí, zda toto divadlo ve stylu „umění uzavírat dohody“ nakonec Spojené státy posiluje. Ve většině případů je skutečně posiluje.

Spojené státy neuvízly v nekonečné válce s Íránem; už více než čtyři měsíce vedou vyčerpávající jednání s teokratickým režimem, který nemá sebemenší úmysl vzdát se jaderných zbraní ani schopnosti zastrašovat a podkopávat většinu Blízkého východu.

Izrael není bez přátel a v regionu má silnější postavení než kdykoli ve své historii. Radikální islám – ať už v podobě íránského režimu, Hizballáhu, Hamásu nebo Húsiů – je nejslabší za posledního půl století.

Čína přehodnocuje téměř všechny předpoklady, z nichž vycházela posledních dvacet let. Rusko je ponížené a krvácí. Latinská Amerika je proameričtější než kdykoli předtím.

Začněme tedy Latinskou Amerikou.

V roce 2013 se americký ministr zahraničí John Kerry před Organizací amerických států chlubil, že „éra Monroeovy doktríny skončila“.

Možná nepředpokládal, jak přirozeně budou jeho slova v celé Americe vykládána: že Obamova administrativa už nebude jednostranně bránit vzdáleným nepřátelským režimům ve vytváření sfér vlivu na západní polokouli. A Latinská Amerika skutečně následně zažila vlnu levicových, a někdy i otevřeně komunistických vlád během administrativ Baracka Obamy a později Joea Bidena. Tato levicová vlna je však minulostí.