Pohled na Galerii raket a kosmického programu v Národním muzeu Letectva Spojených států na letecké základně Wright-Patterson, přibližně deset kilometrů severovýchodně od Daytonu ve státě Ohio, na archivním snímku. (Letectvo Spojených států / Public Domain)
Komentář
Po vypršení platnosti série dohod o kontrole jaderného zbrojení START stojí Spojené státy před zásadními rozhodnutími, zejména pokud jde o reakci na vznik dvou rovnocenných protivníků. Platí to tím spíše, že současný program modernizace jaderných sil byl schválen v roce 2010, kdy byla jaderná rovnováha podstatně příznivější. Při pohledu do budoucnosti lidé napříč politickým spektrem vidí na jaderném obzoru stahující se bouřková mračna. V názoru na to, co by měly Spojené státy udělat, však panuje hluboký rozkol. Země tak bude brzy nucena učinit několik velmi obtížných rozhodnutí.
V roce 1981 stály Spojené státy na podobné křižovatce. Mělo pokračovat uvolňování napětí spolu se zmrazením obrovských jaderných arzenálů, které Sovětský svaz modernizoval, zatímco Spojené státy zaostávaly? Nebo měly Spojené státy a Západ usilovat o výrazné snížení počtu jaderných zbraní při současné modernizaci vlastních sil a přijmout strategii míru skrze sílu jako cestu k rozbití sovětského impéria?
Do roku 1991 převážila druhá možnost. Počet strategických jaderných zbraní dlouhého doletu měl být prostřednictvím série dohod START snížen o více než 80 procent. Sovětský svaz se téměř zázračně zhroutil a celá východní Evropa získala svobodu. Navzdory tomuto mimořádnému vítězství však Spojené státy uvěřily, že nastal „konec dějin“, že všichni nepřátelé zmizeli a žádní noví už nepřijdou. V důsledku toho jsme si následně dopřáli čtyřicetileté prázdniny od udržování jaderných sil.
Spojené státy nyní čelí úkolu současně udržovat i modernizovat celý svůj jaderný odstrašující arzenál.
Stejně jako v roce 1981 tak Spojené státy a Západ stojí před další křižovatkou: Buď usilovat o další snižování jaderných zbraní až k nule či jejich úplnému zrušení a současně výrazně omezit jejich modernizaci, nebo naopak urychlit a posílit modernizaci i udržování jaderných sil a znovu přijmout strategii míru skrze sílu – tentokrát s cílem zlomit hegemonické ambice Komunistické strany Číny.
Zastánci obou možností své návrhy poměrně podrobně rozpracovali, vycházejí však ze zcela odlišných předpokladů.
Stejně jako zastánci zmrazení jaderného zbrojení se i příznivci úplného odzbrojení domnívají, že jaderné odstrašení je odsouzeno k neúspěchu. Přestože jaderné odstrašení funguje už od počátku jaderného věku, nebude podle nich k ničemu, pokud jednou selže. V jádru tohoto nového přesvědčení stojí klíčový předpoklad: Pokud bude v odvetě použita byť jen jedna nebo několik jaderných zbraní, je velmi pravděpodobné, že následně budou nasazeny téměř všechny ostatní, protože události převezme nekontrolovatelná eskalace. Za takových okolností podle této logiky neexistuje způsob, jak jaderné zbraně „použít“ a přežít.
Od uvedení filmu Oppenheimer v roce 2023 přišli zastánci úplného jaderného odzbrojení s novým pohledem na to, co je a co není v rámci odstrašení možné. Jak dochází k závěru kniha Annie Jacobsenové Jaderná válka: Scénář posledních 92 minut i film Dům plný dynamitu z roku 2025, jaderné odstrašení jednou přestane fungovat a vypukne válka. Předpokládá se přitom, že americká armáda dotlačí prezidenta Spojených států k „totální“ odvetě. Jedinou alternativou je podle této argumentace úplné odstranění jaderných zbraní.
Comments