Stejně jako většina žen těžím z práv, která vybojovaly ženy přede mnou. (Maryviolet / Getty Images)
Komentář
Nedávno mě někdo označil za TERFku.
Tato zkratka znamená „trans-vylučující radikální feministka“. Musela jsem se tomu trochu zasmát, protože si ani nejsem jistá, zda jsem vůbec feministka.
Stejně jako většina žen těžím z práv, která vybojovaly ženy přede mnou. Mohu vlastnit majetek, volit, podnikat a budovat si život, který by byl pro mnoho mých ženských předků obtížně dosažitelný. Za to jsem vděčná.
Zároveň jsem velkou část svého dospělého života strávila tím, že jsem zpochybňovala některé aspekty moderního feminismu. Hodně jsem psala o mateřství, plodnosti, rodině a o způsobech, jakými naše kultura někdy znehodnocuje právě ty věci, které činí civilizaci možnou. Pokud feminismus znamená přesvědčení, že ženy si zaslouží důstojnost a stejnou ochranu před zákonem, pak to samozřejmě podporuji. Nad rámec toho si ale nejsem vždy jistá, kam vlastně patřím.
Co však vím jistě, je, že nevěřím, že se muži mohou stát ženami.
Zdá se, že právě tento názor stačí k tomu, aby člověk získal nálepku TERF.
Existuje dokonce webová stránka věnovaná argumentaci, že by TERF měl být chápán jako hanlivý výraz. Zda technicky vzato takovým výrazem skutečně je, mě zajímá méně než širší otázka: proč je najednou tolik obyčejných žen označováno za radikální jen proto, že věří něčemu, co bylo po většinu lidských dějin považováno za samozřejmost?
Čím jsem starší, tím více přemýšlím o tom, kolik lidí s některými z těchto obav tiše souhlasí, ale nikdy je nevysloví nahlas. Nemyslím si, že většinu z nich pohání nenávist. Pokud něco, pak mám podezření, že pravý opak. Snaží se být laskaví. Vidí někoho, kdo zápasí s problémy, a jejich instinktem je projevit soucit.
Comments