Členové delegací se setkávají ve vstupní hale v den čtyřstranného jednání Spojených států, Íránu, Pákistánu a Kataru, které je součástí rozhovorů zaměřených na dosažení dohody o ukončení konfliktu na Blízkém východě, v luxusním hotelovém komplexu Burgenstock s výhledem na Lucernské jezero ve Švýcarsku dne 21. června 2026. (Nathan Howard / Pool / AFP prostřednictvím Getty Images)
Komentář
Je těžké si představit, co mohl prezident Donald Trump udělat jinak.
Čelil obvyklému „syndromu trumpovského šílenství“ ze strany svých politických odpůrců. Čelil odporu těch, kteří odmítají téměř jakoukoli vojenskou akci v zahraničí. Čelil nespokojenosti veřejnosti kvůli rostoucím cenám pohonných hmot – přestože za amerického prezidenta Joea Bidena byl benzin dražší a po započtení inflace byl dražší i za Baracka Obamy. Čelil slabým výsledkům v průzkumech veřejného mínění i možnosti, že republikáni v průběžných volbách přijdou o většinu ve Sněmovně reprezentantů a možná i v Senátu.
Přesto jednal.
Nařídil vojenské údery proti Íránu. Zaútočil na režim, který po desetiletí financuje terorismus, ohrožuje americké spojence a opakovaně slibuje zničení Izraele, Ameriky i západní civilizace.
Kritici trvají na tom, že hrozba byla zveličená. Írán dlouhodobě popírá, že by vyvíjel jadernou zbraň. Tvrdí, že jaderné kapacity potřebuje výhradně pro civilní účely.
Důkazy však ukazují pravý opak.
V únoru 2025 dospěla důvěrná zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), kterou získala agentura AP, k závěru, že Írán nashromáždil 274,8 kilogramu uranu obohaceného na 60 procent čistoty – úroveň, kterou MAAE označila za pouhý krátký technický krok od materiálu vhodného pro výrobu jaderných zbraní. Zpráva rovněž zjistila, že íránské zásoby se během pouhých několika měsíců dramaticky zvýšily.
Comments