Broumovský klášter, pohled ze zahrady směrem ke klášteru. Zahrada byla založena okolo roku 1676 za opata Sartoria. V přední části byla vybudována okrasná terasová zahrada v barokním italském stylu s pravidelnými geometrickými ornamenty. (Mickapr, vlastní dílo)
Když naši předkové zakládali barokní klášterní zahrady, měli v záměru tvořit je nejen pro okrasu, ale i pro harmonické spojení přírody, víry a lidské duše. V období baroka měly sloužit jako místo klidu, rozjímání i praktického života. Mniši a řeholnice v nich nejen pěstovali zeleninu a bylinky do klášterní kuchyně, ale nacházeli v nich i duchovní rovnováhu.
Zahrada měla sloužit jako předobraz ráje – tvořila uspořádaný, symetrický prostor, jenž měl člověku podvědomě připomínat božský řád.
Symbolika
Do zahrady se vkládaly i duchovní symboly: cestičky často tvořily kříž, symbol víry. Zahrada bývala rozdělena na čtyři části, jež symbolizovaly čtyři živly. Uzavřenost pomáhala mnichům v duchovním soustředění, proto bývala zahrada obezděna jako ochrana před světem. Nemohla v ní scházet šumící voda, jež znamenala očistu. Každý detail nesl svůj význam.
Lékárna
Klášterní zahrady ve své době fungovaly jako předchůdkyně dnešních lékáren. Byly přírodními centry léčitelství. Mnichové v nich pěstovali levanduli, šalvěj, rozmarýn, meduňku a mnohé další užitečné byliny. Znali jejich léčivou sílu a dokázali je podávat potřebným lidem. Po generace se zde předávaly znalosti o bylinách a jejich účincích.
Třebíč, letecký pohled na baziliku sv. Prokopa a areál třebíčského zámku. V popředí bylinková zahrada. (Marius Svoboda, (Ria) – vlastní dílo)
Místo ticha a rozjímání
Prostor zahrady měl především zajistit ticho. Řeholníci v něm nacházeli místo pokoje a rozjímání, klid pro modlitbu, meditaci a četbu. Nedílnou činností v zahradě byla i tichá ruční práce. Ticho přinášelo klíčový prvek: člověk zde mohl reflektovat sám sebe nebo naslouchat hlasu Boha.
Litomyšl: Klášterní zahrady byly původně součástí areálu piaristického kláštera, který byl založen v 17. století. Sloužily k duchovnímu klidu, vzdělávání a pěstování léčivých rostlin. Zakladatelem kláštera, a tedy i zahrady, byli piaristé, řeholníci Řádu sv. Pia X., kteří se v Litomyšli usadili v roce 1626. Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže se sochou Olbrama Zoubka v popředí. (wikimedia)
Jak probíhala léčba duše
To, co poskytovaly klášterní zahrady, dnes nazýváme přirozenou formou terapie. Na smysly působila vůně bylin, barvy květin, zvuk vody. Jejich prostředí poskytovalo pro psychiku harmonii, řád, a tím uklidňovalo mysl. Zpěv ptáků v korunách stromů a šumění tekoucí vody tvořily další kladný dojem. Když k tomu připočteme vnitřní soustředění, působení zahrady bylo celkově komplexní.
Hospodářská zahrada ke klášteru na Svaté Hoře u Příbrami, stav v roce 2019. (Precarius do Lova, vlastní dílo)
Myšlenka barokních klášterních zahrad se vrací a inspiruje i dnes.
Máme terapeutické zahrady při nemocnicích, přírodní zahrady, komunitní zahrady. Lidé se rovněž vracejí k pěstování bylinek. Mnozí mají potřebu zpomalit v poklusu času a hledat klid, který je v dnešní době tak vzácný.
Barokní klášterní zahrady nám připomínají, že člověk může žít nejen pro zisk a peníze. K plnohodnotnému životu potřebuje nalézt řád, přírodu a ticho. A to nestojí velké finanční výdaje.
Starobrněnský klášter v Brně na Mendlově náměstí je historický komplex založený roku 1323 Eliškou Rejčkou, který dnes spravují augustiniáni. Proslul působením Gregora Johanna Mendela, jehož šlechtitelské pokusy probíhaly v klášterní zahradě. (Zarco, vlastní práce)
-etcz-
Comments