Co bychom dělali v případě napadení země raketami dlouhého doletu? Mají se obyvatelé ČR kam ukrýt? Kolik krytů je u nás vlastně k dispozici a o jaké kapacitě? Jak by probíhala krizová komunikace státu směrem k občanům?
Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte v rozhovoru s ředitelem Institutu ochrany obyvatelstva plukovníkem Františkem Paulusem. Institut ochrany obyvatelstva spadá pod generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, které patří pod Ministerstvo vnitra.
V Izraeli nebo Finsku mají rozvinutý systém krytů, kde se mohou obyvatelé schovat v případě raketových a jiných útoků. Kdyby, tak jako nyní na Blízkém Východě, i u nás došlo k ostřelování balistickými raketami nebo útočení drony, kam by se mohli občané u nás ukrýt?
Předně je pravda, že v Izraeli i ve Finsku je rozvinutý systém ochrany za využití stálých tlakově odolných úkrytů. Je však nutné uvést, že pro případ obdobných náhlých útoků, jaké nastaly v souvislosti s útoky na Irán a útoky ze stranu Iránu vůči jiným státům, je nejlépe připraveným státem Izrael, neboť tento již od konce 40. let 20 století žije ve válečném stavu/permanentní hrozbě přímých útoků. Systém zde nespočívá pouze v pasivní obraně (úkryty), ale má i významné aktivní prvky protivzdušné obrany v rámci celkového komplexu systému Iron Dome. V případě Finska však takovéto očekávání okamžitého využití úkrytového fondu není reálné – minimální doba zpohotovení úkrytů je zde 72 hodin od vydání pokynu.
Ukrytí je v podmínkách ČR opatření, které zpravidla navazuje na varování obyvatelstva a slouží k ochraně obyvatelstva v případě mimořádných událostí spojených zejména s únikem nebezpečných látek, popř. ochraně obyvatelstva v případě vojenského ohrožení.
V současnosti jsou k dispozici tyto typy zajištění ukrytí:
• pro mírový a válečný stav: využití přirozených ochranných vlastností budov (tzv. improvizované ukrytí);
• výhradně pro válečný stav: ukrytí v improvizovaných úkrytech a ve stálých úkrytech.
Při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami je základním způsobem ukrytí využití přirozených ochranných vlastností staveb s případnými úpravami pro zamezení průniku nebezpečných látek (označováno jako improvizované ukrytí). I s ohledem na nutnost ukrýt se v případě potřeby co nejrychleji, je k ukrytí třeba primárně využít nejbližší vhodnou stabilní budovu, popř. vhodný prostor ve vlastním obydlí či na pracovišti. Tento postup je obyvatelům doporučován i v rámci preventivně výchovné činnosti.
V ČR, stejně jako v naprosté většině jiných evropských států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace.
V případě vojenského ohrožení při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je možné uvažovat kromě improvizovaného ukrytí (které ovšem i v tomto případě zůstává primárním způsobem ukrytí) také o ukrytí ve stálých úkrytech nebo v předem vytipovaných a k tomu upravených prostorách označovaných jako improvizované úkryty, avšak tato možnost je s ohledem na jejich počet, nerovnoměrné rozmístění, stav a dobu potřebnou k jejich vybudování nebo zpohotovení velmi omezená.
Skupinka mužů čeká v podzemním parkovišti, které slouží jako provizorní protiletecký kryt, během poplachu v izraelském městě Tel Aviv, 9. března 2026. (OLYMPIA DE MAISMONT / AFP via Getty Images)
V ČR, stejně jako v naprosté většině jiných evropských států, není a ani dříve nebylo zajištěno ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace. Jedinou výjimku tvoří skandinávské státy a Švýcarsko, kde je úkrytový fond rozvíjen kontinuálně od druhé světové války a jeho rozvoj je finančně podporován především soukromými investory/majiteli staveb, neboť zde existuje obligatorní povinnost budovat úkryty zpravidla pro obytné budovy nad určitou podlahovou plochu (v případě Finska nad 1 200 m2).
Budování úkrytů ve Švýcarsku, Švédsku a Finsku má navíc významné důvody v neutralitě těchto států (v důsledku napadení Ukrajiny ze strany Ruské federace Švédsko a Finsko ukončily svoji vojenskou neutralitu).
Comments