Květiny a světla svíček jsou o Dušičkách tichou připomínkou těch, kteří nám chybějí. (Konektus
Foto: / Shutterstock)
Lidé si často pletou slavnost Všech svatých se svátkem Dušiček. Oba svátky spolu sice úzce souvisejí, mají však odlišný význam. 1. listopadu církev připomíná všechny, kteří podle jejího učení dosáhli nebeské blaženosti, kdežto 2. listopadu se věřící modlí za zemřelé, především za jejich duše v očistci.
Takže první den z obou svátků je oslavou svatých, druhý modlitbou za ostatní zemřelé.
Listopadové návštěvy hřbitovů a hrobů zesnulých patří k našim tradicím. Jsou spojené s Dušičkami, které připadají na 2. listopad a v katolickém kalendáři nesou název Vzpomínka na všechny věrné zemřelé.
Pozůstalí obvykle uklidí a očistí hroby svých zesnulých blízkých a poté přinášejí výzdobu a zapalují svíce. Mnozí tvoří kytice nebo věnce vlastnoručně z přírodních materiálů, ale hotovou výzdobu lze pořídit i v květinářství.
Svíčky lidé zapalují, protože plamen představuje naději i vzpomínku. V lidových představách panovala víra, že plamen mohl duším rovněž ukazovat cestu. V křesťanské symbolice připomíná Kristovo světlo a vzkříšení.
Počátky tradice
Historie Dušiček sahá více než tisíc let do minulosti – tradice vzpomínání na zemřelé je mnohem starší a existovala v lidových zvycích již v předkřesťanských dobách. Obyvatelé Evropy uctívali své zemřelé předky dávno před příchodem křesťanství.
Keltové rozlišovali světlou část roku a začátek zimy a tento přechod slavili na přelomu října a listopadu jako svátek Samhain. Podle tradičních představ se v této době hranice mezi světem živých a mrtvých dala snadněji překročit.
Také v pozdějších lidových představách spojených s Dušičkami se objevovala víra, že se duše vracejí a navštěvují živé. V některých krajích jim proto lidé nechávali jídlo nebo se snažili zajistit jim teplo a odpočinek.
Staří Slované pořádali obřady na památku předků, jejichž součástí byly někdy hostiny, obětiny a symbolické pohoštění zemřelých. Tyto slovanské vzpomínkové slavnosti se však opakovaly v různých obdobích roku. Jisté však je, že křesťanská tradice vznikala v prostředí, kde úcta k zemřelým existovala již po staletí.
Odkaz kláštera v Cluny
Za zásadní mezník v historii Dušiček se považuje rok 998. Benediktinský opat Odilo z významného francouzského kláštera Cluny zavedl společnou připomínku všech zemřelých věřících na 2. listopad. Tento klášter byl jedním z nejvýznamnějších duchovních center středověké Evropy a právě odtud se zvyk společných modliteb za zesnulé během 11. až 13. století postupně rozšířil do značné části západní Evropy.
Socha svatého Odila z Cluny v bazilice svatého Urbana ve francouzském městě Troyes.
Foto: GO69 / Volné dílo
Proč se křesťané modlili za duše zemřelých? V jejich pojetí měly modlitby pomáhat duším, aby se podle katolického učení očistily před vstupem do nebe.
Během staletí se náboženský svátek stal také rodinným a společenským zvykem. Dušičky náleží k tradicím, které v českých zemích přežily zásadní náboženské i společenské změny.
Comments