Detail obrazu Zvěstování, kolem roku 1644, Philippe de Champaigne. Metropolitní muzeum umění, New York. Foto: Volné dílo
Zvěstování patří k nejoblíbenějším křesťanským námětům ve výtvarném umění. Tento zásadní biblický příběh pochází z Lukášova evangelia. Bůh v něm posílá archanděla Gabriela k panně jménem Marie, která žije v Nazaretě. Archanděl jí oznamuje, že porodí Božího Syna Ježíše. Marie je zprvu překvapená a ptá se, jak je něco takového možné. Gabriel ji uklidňuje, aby se nebála, a vysvětluje, že na ni sestoupí Duch svatý. Marie pokorně přijímá Boží vůli.
Malíři v průběhu dějin dávali tomuto náboženskému příběhu osobitou podobu, v níž se odrážel jejich výtvarný styl i doba, v níž žili.
Sienské výjevy
Jedno z nejkrásnějších zobrazení Zvěstování vytvořili ve 14. století sienští umělci Simone Martini (asi 1284–1344) a jeho švagr Lippo Memmi (činný v letech 1317–1347). Jejich Zvěstování se svatou Maximou a svatým Ansanem z roku 1333 patří k mistrovským dílům ve sbírkách galerie Uffizi ve Florencii. Původně vzniklo pro oltář svatého Ansana v sienské katedrále.
Zvěstování se svatou Maximou a svatým Ansanem, kolem roku 1333, Simone Martini a Lippo Memmi. Tempera na dřevě; 183 × 168 cm. Galerie Uffizi, Florencie. Foto: Diego Delso / CC BY-SA 4.0
Martini patřil k nejnadanějším, nejúspěšnějším a nejvlivnějším malířům trecenta, tedy 14. století. Jeho dílo opěvoval i jeho současník, básník rané italské renesance Petrarca. Martiniho obrazy se vyznačují vytříbeným, lyrickým a elegantním malířským projevem, který přesto prostupuje naturalismus.
Jeho mecenáši byli početní a různorodí. Patřil k nim francouzský panovnický rod vládnoucí v Neapoli, sienská městská vláda, františkáni z Assisi i papežský dvůr ve francouzském Avignonu, kde malíř strávil poslední léta života. Martiniho styl výrazně ovlivnil jeho současníky i umělce působící ve druhé polovině 14. století. Jeho dílo položilo základy aristokratického dvorského slohu internacionální gotiky, který se těšil oblibě po celé Evropě.
Také Memmi byl vynikajícím umělcem, v dějinách však zůstal v Martiniho stínu, mimo jiné kvůli chybnému připisování jeho děl jiným autorům. Tento syn sienského malíře proslul jemnou dekorativní linií a modelací postav. Ve Zvěstování se svatou Maximou a svatým Ansanem je pro badatele obtížné rozlišit podíl jednotlivých malířů – natolik dokonale jejich práce splývá.
Sienský původ obrazu prozrazují vlnivé linie a kultivovaná barevnost. Umění Florencie, toskánské soupeřky Sieny, tehdy naopak kladlo důraz na objemovost tvarů. Obraz vznikl temperou na dřevěné desce, jejíž zlaté pozadí propůjčuje kompozici posvátný ráz. Technika puncování zlaceného povrchu, při níž se do něj otiskuje mosazné razidlo s vyrytým vzorem, pochází z byzantského umění a stala se jedním z charakteristických prvků internacionální gotiky.
Detail ústřední desky obrazu Zvěstování se svatou Maximou a svatým Ansanem, kolem roku 1333, Simone Martini a Lippo Memmi. Galerie Uffizi, Florencie. Foto: Volné dílo
Ústřední výjev zachycuje Gabriela, Marii a Ducha svatého. Archanděl právě dosedl na zem, jak naznačují jeho dosud rozevlátý plášť a rozepjatá křídla. Jeho pozdrav vyjadřuje reliéfní nápis:
„Ave Gratia Plena Dominus Tecum“ – „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou.“
Marie se půvabně otáčí a odtahuje dozadu. Umělci ji zobrazili překvapenou a znepokojenou Gabrielovým náhlým zjevením. Nahoře se Duch svatý objevuje v podobě holubice obklopené anděly. Malíři do výjevu zahrnuli také realistické detaily ze 14. století: mramorovou podlahu, nádobu s liliemi, které symbolizují Marii, bohatě zdobený trůn, vzácné tkaniny a napůl zavřenou knihu.
Zcela vlevo stojí svatý Ansanus, jeden z patronů Sieny. Žena na pravém okraji může být jeho matka Maxima. V horní části desek jsou v tondech, tedy kruhových obrazech, zpodobeni proroci Jeremiáš, Ezechiel, Izajáš a Daniel. Drží svitky, které podle galerie Uffizi „odkazují k tajemství vtělení“.
Champaigne a jeho oblíbený námět
Zvěstování, kolem roku 1644, Philippe de Champaigne. Olej na dubové desce; 69,2 × 70,5 cm. Metropolitní muzeum umění, New York. Foto: Volné dílo
Obliba Zvěstování ve středověkém a renesančním umění pokračovala i v barokním 17. století. Francouzský malíř vlámského původu Philippe de Champaigne (1602–1674) údajně namaloval sedmnáct verzí tohoto výjevu – více než jakéhokoli jiného námětu. Metropolitní muzeum umění vlastní drobný malířský skvost ze střední fáze této řady, přibližně z roku 1644. Malý obraz malovaný olejem na dubové desce původně vznikl pro jednu z malířových královských mecenášek, královnu Annu Rakouskou. Později prošel rukama dalších významných majitelů, posledním dokladem, z něhož ho badatelé znali, však byla rytina z roku 1812. Tehdy se nacházel v soukromé sbírce v ruském Petrohradě. Znovu se objevil v roce 2003 a následujícího roku ho získalo Metropolitní muzeum.
Champaigne patřil k zakládajícím členům francouzské Královské akademie malířství a sochařství a působil jako úspěšný malíř u francouzského dvora. Pracoval pro krále Ludvíka XIII., jeho manželku královnu Annu Rakouskou, kardinála Richelieua i královnu matku Marii Medicejskou. Vynikal v řadě žánrů, od portrétu a oltářního obrazu přes historickou malbu až po zátiší a krajinu. Své vlámské školení – zejména Rubensův realismus a výrazné, zářivé barvy – propojil s klasicizujícím stylem, který byl ve 40. letech 17. století v pařížském uměleckém prostředí v módě. Proslul především pronikavou pozorovací schopností, patrnou ve vystižení materiálů, precizní práci s barvou a sochařsky pojaté modelaci. Jeho obrazy prostupují důstojnost, střídmost, citová zdrženlivost a naturalismus.
Champaigne odmítal dekorativnost a dával přednost strohosti. Používal dokonce poněkud „ledovou paletu“, tedy chladné barevné tóny. Souviselo to s vlivem jansenismu, římskokatolického protireformačního proudu vyznačujícího se asketismem, který ho začal přitahovat ve 40. letech 17. století. V posledních letech života se stáhl z dvorského prostředí a maloval už jen náboženské obrazy nebo portréty rodiny a přátel, včetně předních jansenistů.
Zvěstování ze sbírek Metropolitního muzea vzniklo na objednávku pro soukromou kapli Anny Rakouské v paláci Palais-Royal. Královna už tehdy byla vdovou po Ludvíku XIII. a matkou Ludvíka XIV., za nějž vládla jako regentka. Pro tuto kapli, později rozebranou v roce 1752, vytvořil Champaigne několik dalších děl a na její výzdobě se podíleli i jiní přední umělci. Obrazy v kapli zachycovaly výjevy ze života Panny Marie, což byl pro královnu Annu jako matku mladého krále příhodný námět. Mariina tvář ve Zvěstování mohla vzniknout podle některé členky malířovy rodiny. Zatímco jeho raná zobrazení Zvěstování překypují živostí a pozdní verze jsou strohé, z tohoto obrazu vyzařuje klid.
Rossettiho pojetí
Ecce Ancilla Domini! Foto: Zvěstování), 1849–1850, Dante Gabriel Rossetti. Olej na plátně; 72,4 × 41,9 cm. Tate Britain, Londýn. (Tate / CC BY-SA 4.0
K předním uměleckým hnutím Británie 19. století patřilo Prerafaelitské bratrstvo. Jeho členové čerpali inspiraci ze středověku a rané renesance, z literatury a hudby. Chtěli v umění obnovit realističnost a citovou působivost a vrátit mu to, co považovali za čistotu italského umění před vrcholně renesančním malířem Raffaelem. Některá z nejslavnějších pláten tohoto hnutí zachycují romantizované Shakespearovy hrdinky, klasickou mytologii a středověké legendy. Významné místo však zaujímaly i posvátné náměty.
Jedním ze zakladatelů bratrstva byl Dante Gabriel Rossetti (1828–1882). Narodil se v Anglii do italské rodiny a byl nadaným básníkem i malířem, přestože se mu dostalo jen omezeného formálního výtvarného vzdělání. Obraz Ecce Ancilla Domini! (Zvěstování) z let 1849–1850, který vlastní Tate Britain, patří k jeho raným dílům. Ačkoli se Rossetti inspiroval slavnými ztvárněními Zvěstování od Sandra Botticelliho a Fra Angelica, toto plátno odhaluje jeho osobitou interpretaci.
Zvěstování, kolem let 1438–1450, Fra Angelico. Freska; 230 × 297 cm. Muzeum San Marco, Florencie, Itálie. Foto: Volné dílo
Vysoký a úzký formát Rossettiho plátna je neobvyklý. Badatelé však vědí, že mělo tvořit součást diptychu, který nakonec nevznikl. Zatímco u Martiniho a Memmiho převládá zlatá, Rossetti používá především bílou, symbol čistoty. Doplňují ji základní barvy: modrá, spojovaná s nebem a Marií, a červená, odkazující na Kristovu krev. Marie má dokonce zrzavé vlasy. Podobně jako možná Champaigne využil i Rossetti jako modely členy své rodiny. Gabrielovi propůjčil podobu jeho bratr a pro postavu Panny Marie mu seděla sestra.
Rossettiho obraz představuje Marii neobvyklým způsobem. Tradičně bývá zachycena vsedě při rozjímání nebo vkleče při modlitbě. Ve snaze o co nejvěrnější zachycení skutečnosti ji Rossetti umístil na nízké lůžko. Zdá se, že předtím spala; poněkud neobratně se posazuje a při zprávě se odtahuje dozadu. Archanděl jí podává lilii s jedním dosud nerozvitým poupětem. Nad nimi se vznáší Duch svatý v podobě holubice. Do spodní části plátna umělec napsal slovo „March“, tedy „březen“, patrně jako odkaz na slavnost Zvěstování Páně, která připadá na 25. března.
Martini a Memmi, Champaigne i Rossetti pracovali s odlišnými liniemi, kompozicemi a barvami, všechny tři obrazy však vystihují podstatu Zvěstování. Spojuje je snaha vnést do posvátného příběhu realistické detaily, a tím jej přiblížit divákovi. Tato díla, vzniklá v průběhu staletí, dokládají nadčasovou schopnost námětu Zvěstování podněcovat uměleckou představivost.
Jaké další články z oblasti umění a kultury byste si rádi přečetli? Své náměty či připomínky nám prosím pošlete na [email protected].
–ete–
-etcz-
Comments