Nová kuchařka herečky Ming-Na Wen obsahuje více než 70 rodinných receptů i pokrmů z rodinné restaurace. Foto: Jennifer Chong / TNS
Gretchen McKayová, Pittsburgh Post-Gazette
Ming-Na Wen prožila dospívání naplno ponořená do rušného a často náročného prostředí rodinné restaurace.
I dnes, po několika desetiletích a tisíce kilometrů daleko, si stále vybavuje obrazy, zvuky a vůně podniku Chinatown Inn. Tuto historickou pittsburskou restauraci její rodina vlastní a provozuje od roku 1943. Herečka, kterou diváci znají jako hlas titulní hrdinky animovaného filmu Legenda o Mulan (Mulan) nebo jako Fennec Shand ze seriálu The Mandalorian, dodnes vzpomíná na zběsilý ruch poledních špiček i na úžasné lidi, kteří tam v sedmdesátých a osmdesátých letech připravovali, vařili a podávali kantonská a čínsko-americká jídla.
„I moje maminka byla pořádné číslo,“ řekla během nedávného rozhovoru přes Zoom z domu v Los Angeles, kde žije s manželem, hercem Ericem Michaelem Zeem.
Teprve když se sama stala matkou a rozhodla se napsat čínskou kuchařku, dokázala naplno ocenit zážitky z mládí. Uvědomila si, jak ji formovaly v sebevědomou ženu a výbornou kuchařku, kterou je dnes.
Kniha Have You Eaten Yet? Family Recipes From a Restaurant Daughter (Simon Element, přibližně 760 Kč) obsahuje více než 70 rodinných receptů a fotografie pořízené v průběhu let. Na pulty knihkupectví se dostala 6. října.
Je to příběh tvrdé práce, nadšení, vzpomínek a touhy zanechat odkaz dalším generacím.
Wen se narodila v tehdejší portugalské kolonii Macau a vyrůstala v Hongkongu. Přibližně v sedmi letech se přistěhovala do New Yorku. Její matka se provdala za amerického podnikatele, jehož otec vlastnil Chinatown Inn. O tři roky později se přestěhovali do Mount Lebanon v Pensylvánii, aby se připojili k jejímu nevlastnímu otci při vedení restaurace na Third Avenue poblíž Grant Street v centru Pittsburghu. Wen tehdy chodila do šesté třídy.
Jak bývá v rodinných restauracích zvykem, očekávalo se, že přiloží ruku k dílu. Dělala všechno možné: sklízela ze stolů, obsluhovala hosty, účtovala i pracovala za barem. Nejen o víkendech, ale také po vyučování na Jefferson Middle School a později na Mount Lebanon High School.
„To se bralo jako samozřejmost,“ řekla. „Ani si neumím představit, co si naši pittsburgští hosté mysleli, když kolem nich pobíhala taková drobná asijská holčička, usazovala je ke stolům, kasírovala u pokladny a nosila jim jídlo. Ale takový byl život dcery z restauratérské rodiny.“
Když dospíváte a chcete hlavně trávit čas s kamarády, nekonečná dřina v restauraci je podle ní „to poslední“, po čem toužíte.
„Ale neměla jsem na vybranou,“ dodala.
Její pohled se však změnil poté, co v roce 1986 vystudovala herectví na Carnegie Mellon University a přestěhovala se do New Yorku, kde chtěla prorazit jako herečka.
Jako svobodná žena žijící sama se musela naučit postarat se o sebe. Na jídlo měla velmi omezený rozpočet, a tak začala vařit v malé kuchyňce svého jednopokojového bytu. Inspiraci hledala v rodinných pokrmech, jejichž přípravu v Chinatown Inn mimoděk odkoukala. Během několika let se ve vaření natolik zdokonalila, že se stalo „její parketou“.
„Zjistila jsem, že mě vaření opravdu baví,“ řekla.
Jak vypráví, „neustále pro někoho připravovala pohoštění“, a to i poté, co se jí začalo dařit v herectví a přestěhovala se do Los Angeles.
Když tato matka dvou dětí začala před několika lety na sociálních sítích sdílet fotografie jídel, která chystala při slavnostních příležitostech, fanoušci ji žádali o recepty. To ji postavilo před problém.
„My Číňané? My podle receptů nevaříme,“ řekla se smíchem. Čínští kuchaři podle ní spoléhají na cit a techniku, nikoli na odměrky a odměrné lžíce.
Zvlášť to platilo pro pečlivě střežené recepty jejich rodinné restaurace, kde se vaří ve velkém, nikoli v porcích pro jednu domácnost.
„Musela jsem si připadat jako šílený chemik a všechno vypátrat,“ řekla. I proto trvalo napsání kuchařky od začátku do konce tři roky.
Od hereckého umění ke kulinářskému
Základy dceřiny budoucí kuchařky položila její matka Lin Chan, když si vzala Soo Lima Yeeho. Jeho otec otevřel Chinatown Inn v roce 1943. Když se rodina na začátku sedmdesátých let přestěhovala z New Yorku do Pittsburghu, „Baba“, který za druhé světové války vařil pro americkou armádu, se připojil ke svému otci při vedení restaurace.
Než jeho otec odešel do důchodu, Yee si vaření zamiloval a v kuchyni byl šťastný.
„Pamatuji si, jak Baba trávil dlouhé hodiny vařením v té rozpálené kuchyni,“ napsala Wen. „Ale měl moc rád přátelství s ostatními kuchaři, společný smích i sdílení příběhů a receptů.“
Také doma připravoval jídla, v nichž se setkával Východ se Západem. O svátcích vařil krémovou polévku z jedlých mlžů vedle smažených rýžových nudlí chow fun a kuřecího chow mein. V dospělosti si Wen uvědomila, že právě vařením dával rodině najevo svou lásku.
„Do každého jídla, které pro nás připravil, vkládal celé své srdce,“ řekla.
Soo Lim Yee, který zemřel v roce 1995 ve věku 80 let, předal restauraci v roce 1988 jejímu staršímu bratrovi Jonathanovi. Ten ji dnes spolu s manželkou Wei Yee provozuje jako majitel třetí generace.
Wen se naopak nemohla dočkat, až život v restauraci nechá za sebou.
Od chvíle, kdy ve třetí třídě hrála zajíčka ve velikonočním představení, věděla, že chce být herečkou. Práce v rodičovské restauraci souběžně s účinkováním v divadelních představeních v rámci „naprosto úžasného uměleckého programu“ na Mount Lebanon High School její sen jen utvrdila.
„Rodiče měli za celý rok jen dva dny volna – 25. prosince a 1. ledna,“ řekla. Pracovali dokonce i během čínského nového roku, protože tradiční patnáctidenní oslavy patřily v Chinatown Inn k nejrušnějším obdobím.
Její matku rozhodnutí studovat herectví příliš nepotěšilo. Byla prý „ohromená“, že se z něčeho takového dá získat vysokoškolský titul. Když však dceru přijali na Carnegie Mellon, začala ji velmi podporovat, „protože to byla tak skvělá škola“, vysvětlila Wen.
V kuchařce žertuje, že role June Woo ve filmu Klub šťastných žen (The Joy Luck Club) z roku 1993 byla její „zelenou kartou“ do Hollywoodu. První velká příležitost však přišla už nedlouho poté, co v roce 1986 dokončila studium herectví na Carnegie Mellon. V seriálu As the World Turns se stala první herečkou asijského původu se stálou smlouvou v některé z amerických mýdlových oper.
Následovaly nezapomenutelné role doktorky Jing-Mei „Deb“ Chen v seriálu Pohotovost (ER) a hlas titulní hrdinky Legendy o Mulan. V marvelovském seriálu Agenti S.H.I.E.L.D. (Agents of S.H.I.E.L.D.) si také zahrála mistryni bojových umění. V roce 2023 získala hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
První myšlenky na kuchařku se podle ní začaly rodit po pandemii covidu-19, kdy začala na Instagram přidávat videa s vařením. O recepty si říkalo tolik fanoušků, že nakonec tento nápad předložila svým manažerům. Souhlasili a našli jí literární agentku, která „vytrvale tlačila na věc, i když já ne, protože jsem sama neviděla důvod, proč psát kuchařku“.
Její zkušenosti restauratérské dcery však daly projektu smysl. Zvlášť poté, co agentka přišla s nápadem využít recepty k vyprávění jejího životního příběhu Američanky asijského původu.
Jak Wen řekla na svém youtubeovém kanálu Wen in the Kitchen With Ming-Na Wen, který spustila v červenci:
„Napadlo mě, že by to byl skvělý způsob, jak naše recepty předat rodině i fanouškům, protože i oni byli součástí mé cesty.“
Téměř dva roky trvalo, než připravila návrh podoby kuchařky, který mohla rozeslat nakladatelům. Za necelý týden projevilo zájem více než dvanáct společností. Nakonec si vybrala nakladatelskou značku společnosti Simon & Schuster. Ta požadovala 60 až 75 receptů – počet, který ji zprvu vyděsil.
„Říkala jsem si: ‚Nemohli bychom udělat jen takovou malinkou kuchařku, třeba s patnácti recepty?‘“ zavtipkovala.
Jakmile však skutečně usedla k psaní, shromáždila téměř 200 receptů. Výzvou najednou bylo vybrat ty, které podle ní nejvíce osloví domácí kuchaře. Pokud bude první kniha úspěšná, má tedy dostatek materiálu pro druhou.
Pocta rodině
Kuchařka plná osobních příběhů, rodinných fotografií a dojemných vzpomínek se dělí do čtyř kapitol: Hongkong s maminkou, Klasika z restaurace, Hostiny šéfkuchaře Baby a Kuchyně Ming-Na.
Nabízí pestrou škálu kantonských a čínsko-amerických jídel. Nechybějí placky s jarní cibulkou, hovězí s brokolicí ani krevetové omelety egg foo young. Najdete v ní také hovězí pečeni z vysokého roštěnce podle jejího nevlastního otce i ryze americké pokrmy, které Wen připravuje vlastní rodině: lososa s pestem a lasagnové závitky. Dokonce i vegetariánský sendvič pro ty, kteří nevaří.
„Jsem na ni opravdu hrdá, protože o něco víc přibližuje, kdo jsem,“ řekla. „Moji fanoušci jsou se mnou už přes čtyřicet let a mám pocit, že patří do mé širší rodiny.“
Kniha obsahuje také krátkou část věnovanou základním zásobám do spíže. Většinu receptů doprovázejí praktické tipy včetně možností, čím nahradit surovinu, kterou nemáte rádi nebo ji nemůžete sehnat.
A co když raději chodíte do restaurace, než jíte doma?
„Prostě se dívejte na krásné fotografie a vydejte se se mnou na cestu vzpomínkami,“ poradila.
Nabízí se úsměvná představa, že název kuchařky Have You Eaten Yet? odkazuje na pittsburské nářeční „Jeet jet?“, tedy zkráceně vyslovenou otázku „Už jsi jedl?“. Ve skutečnosti však vychází z otázky, kterou Číňané vítají návštěvy.
„Tak u nás při přivítání projevujeme lásku,“ vysvětlila Wen. „Maminku nikdy moc nezajímalo, jak se moji kamarádi jmenují nebo o čem sní. Nejdůležitější pro ni bylo, jestli už jedli. A tak z toho vznikl ten pravý názor.“
Dospívání na předměstí přinášelo své těžkosti, ale také ji posílilo.
Protože se už v dětství musela naučit anglicky a přizpůsobit zcela nové kultuře, léta v New Yorku ji naučila obstát, bojovat a jít si za svým. Pittsburgh ji naopak podporoval a pomáhal jí růst.
„Pittsburgh je místo, kde jsem zjemněla a uvědomila si všechny možnosti, které se přede mnou otevírají,“ řekla Wen.
„Vždyť si to vezměte – Carnegie Mellon! No ano!“ dodala a ukázala na své červené tričko s názvem univerzity. „Svým způsobem jsem opravdu místní holka, pravý yinzer.“
A jak ukazuje její Instagram, také taková, která mává fanouškovským ručníkem Terrible Towel.
Protože její matka nyní žije v Las Vegas, Wen se do Pittsburghu nevrací tak často, jak by chtěla. Asi před pěti měsíci se jí však podařilo navštívit bratra. A kdo ví? Možná nakonec bude spolupracovat s někdejším kolegou z Pohotovosti Noahem Wylem na seriálu Urgent (The Pitt), který se ve městě občas natáčí.
„Pořád jsme přátelé a mám ho moc ráda. Jakmile zavolá, přijedu a zase mu dám ránu defibrilátorem!“ řekla.
Wen doufá, že kuchařka přiměje lidi vrátit se k vaření. Všechno ostatní se dnes totiž až příliš točí kolem telefonů.
„Na skutečné povídání a vzájemné sbližování už nezbývá čas, že?“ poznamenala. Společné domácí jídlo může tuto mezeru překlenout.
Zároveň chce vzdát hold odkazu Chinatown Inn a tomu, kolik restaurace i její rodina Pittsburghu daly. V roce 2022 před podnikem přibyla pamětní tabule. Připomíná, že jde o poslední dochovaný podnik z malé, ale rušné čínské čtvrti, která kdysi existovala v centru města.
Restaurace byla darem nejen pro její rodinu, ale i pro Pittsburgh, napsala v knize.
„Na podniku, který po dlouhá léta vlastní jedna rodina, je něco nádherného,“ řekla. „Propojuje generace. Stává se svědkem plynoucího času, tradic i vzniku tradic nových.“
Kuřecí chop suey patří k původním pokrmům restaurace Chinatown Inn v centru Pittsburghu.
Foto: Gretchen McKay / Pittsburgh Post-Gazette / TNS
Kuřecí chop suey
Chop suey vychází z myšlenky proměnit nejrůznější suroviny a zbytky v chutné jídlo. Často však nemá dobrou pověst: mnozí ho považují za neautentické a vybaví se jim konzervované verze, které se začaly objevovat na pultech obchodů ve třicátých letech minulého století. Wen ho vnímá jako značně amerikanizovanou podobu „skutečné“ čínské kuchyně.
„Přesto bylo chutné a právě díky němu naše rodinná restaurace přežila tolik desetiletí,“ napsala v kuchařce. „Dokonce i náš starý neonový nápis měl pod názvem Chinatown Inn uvedeno Chop Suey.“
Možná i proto patřilo podle textu v Pittsburgh Post-Gazette z roku 2003 k oblíbeným jídlům někdejší starostky Sophie Masloffové.
Název pokrmu znamená „různé zbytky“ nebo „směs kousků“. Klidně tedy některou zeleninu vyměňte, vynechte nebo přidejte jinou oblíbenou, kterou máte v lednici. Jak herečka napsala v úvodu receptu: „Nemusíte se ho držet úzkostlivě.“
Jedna surovina mu však dodává to pravé kouzlo: křupavé nudle chow mein, kterými se hotový pokrm posype. Čím víc, tím lépe!
Křupavé vepřové plátky s kořením pěti vůní podle maminky Ming-Na Wen patřily k hereččiným oblíbeným jídlům v době, kdy vyrůstala v New Yorku.
Foto: Gretchen McKay / Pittsburgh Post-Gazette / TNS
Pro 4 osoby
- 2 kuřecí prsní řízky bez kůže, nakrájené na kousky velké přibližně 2,5 cm
- 2 lžíce světlé sójové omáčky, rozdělené
- 1 lžíce kukuřičného škrobu
- 240 ml rostlinného oleje a 1 lžíce navíc, rozdělené
- ½ lžičky tmavé houbové sójové omáčky
- 2 celé jarní cibulky, podélně nakrájené
- 2 kousky zázvoru dlouhé přibližně 2,5 cm, oloupané a nakrájené na tenké plátky
- 1 středně velká žlutá cibule, nakrájená na kostičky
- 2 mrkve, oloupané a nakrájené na kostičky
- přibližně 100 g nakrájeného řapíkatého celeru
- přibližně 100 g fazolových klíčků
- 1 konzerva nakrájených vodních kaštanů o hmotnosti přibližně 225 g, bez nálevu
- 240 ml horké vody nebo kuřecího vývaru
- 1 lžička krupicového cukru
- 1 lžička hrubozrnné soli typu kosher
- 2 lžíce vody rozmíchané se 2 lžícemi kukuřičného škrobu
- vařená bílá rýže k podávání
- křupavé čínské nudle k podávání
Ve středně velké míse důkladně promíchejte kuře s 1 lžící světlé sójové omáčky, kukuřičným škrobem, 1 lžící oleje a tmavou houbovou sójovou omáčkou. Odložte stranou.
Velký wok rozehřejte na středně silném až silném ohni a vlijte zbývajících 240 ml oleje. Jakmile se olej rozpálí, přidejte jarní cibulky a zázvor.
Přidejte kuře a přibližně 2 minuty s ním nehýbejte, aby se z jedné strany opeklo. Ujistěte se, že se maso snadno uvolňuje ode dna, poté ho otočte a opékejte z druhé strany přibližně další 2 minuty. Ještě minutu míchejte, potom kuře vyjměte z oleje a odložte do misky.
Z woku slijte olej tak, aby v něm zůstala jen 1 lžíce. Přidejte cibuli a na středně silném až silném ohni ji za stálého míchání opékejte přibližně 5 minut dosklovita.
Přidejte mrkev a celer. Za stálého míchání opékejte přibližně 3 minuty, aby zelenina změkla, ale zůstala křupavá.
Přidejte klíčky a vodní kaštany. Vmíchejte horkou vodu, zbývající lžíci světlé sójové omáčky, cukr a sůl.
Vraťte do woku kuře a za stálého míchání ho minutu prohřívejte. Tekutinu přiveďte k varu a vmíchejte škrob rozmíchaný ve vodě, aby omáčka zhoustla.
Podávejte na rýži a posypte křupavými nudlemi.
Recept z knihy Have You Eaten Yet? od Ming-Na Wen (Simon Element, přibližně 760 Kč, 6. října 2026).
Křupavé vepřové plátky s kořením pěti vůní
Tento recept, který snadno zvládnete i ve všední den, je variací na vepřové plátky s kořením pěti vůní. Wen a její bratr Jonathan je jedli v newyorské čínské čtvrti, když byli malí. Jejich matka Lin tuto podobu poprvé připravila v roce 1998 na oslavě prvních narozenin hereččiny dcery Michaely.
„Když je začala smažit, vůně česneku a koření pěti vůní okamžitě všem způsobila sbíhání slin,“ napsala Wen v kuchařce. „A když je přinesla na stůl, nemohli jsme se jich nabažit. Zmizely téměř okamžitě.“
Pokud nemáte rádi vepřové, můžete použít vykostěná kuřecí stehna. Já jsem plátky podávala s restovaným čínským zelím.
Pro 4–5 osob
- 6 plátků vepřové pečeně bez kosti
- sůl
- ½ lžičky mletého bílého pepře; použít lze i černý
- 1 lžička koření pěti vůní
- 1 lžička světlé sójové omáčky smíchaná s 1 lžičkou vody
- 5 stroužků česneku, nasekaných
- přibližně 60 g strouhanky panko
- přibližně 110 g běžné strouhanky
- 1 lžička sušeného mletého česneku
- 2 velká vejce
- 2 lžíce vody
- 240 ml kukuřičného nebo jiného rostlinného oleje
- vařená bílá rýže k podávání
Každý plátek masa vodorovně rozřízněte na dva tenčí. Položte na něj naplocho dlaň a nožem vedeným rovnoběžně s prkénkem ho prořízněte ze strany.
Kuchyňskými nůžkami nebo nožem na několika místech mělce nastřihněte či nařízněte okraje plátků, aby se při smažení nekroutily. Podle chuti odřízněte tuk.
Vložte maso do plastového sáčku a lehce ho naklepejte na tloušťku přibližně 8 mm. Vyjměte ho a z obou stran lehce osolte a opepřete bílým pepřem.
Do velké mísy položte jeden plátek masa, posypte ho trochou koření pěti vůní a pokapejte částí sójové omáčky rozmíchané s vodou. Navrch položte další plátek a postup opakujte, dokud neochutíte všechno maso.
Do velkého uzavíratelného sáčku vložte nasekaný česnek a ochucené plátky. Nechte je s česnekem 10 až 15 minut marinovat.
V mělké misce nebo na talíři smíchejte panko, běžnou strouhanku, sušený česnek a špetku soli. V jiné mělké misce rozšlehejte vejce s vodou.
Marinované plátky z obou stran namočte do vaječné směsi. Přebytečné vejce nechte okapat, poté maso důkladně obalte ve strouhankové směsi a odložte na čistý talíř.
Ve velkém woku nebo hluboké pánvi rozehřejte olej na středně silném až silném ohni. Vložte maso a smažte dozlatova, přibližně 3 až 4 minuty z každé strany.
Hotové plátky přendejte na prkénko vyložené papírovými utěrkami, které vsáknou přebytečný olej. Nechte 5 minut odpočinout.
Podávejte celé nebo nakrájené na kousky, položené na rýži.
Recept z knihy Have You Eaten Yet? od Ming-Na Wen (Simon Element, přibližně 760 Kč, 6. října 2026).
Comments