Budova koleje Christ Church při Oxfordské univerzitě ve Velké Británii, 5. května 2024. Foto: Mistervlad / Shutterstock
Komentář
Obrátili se západní pedagogové zády k tradičním základům liberálního vzdělání? A pokud ano, proč na tom záleží?
Právě tyto otázky stojí v centru pozornosti podnětné nové knihy kanadského akademika Patricka Keeneyho Liberal Learning and the Modern University: Reclaiming the Intellectual and Moral Foundations of Higher Education. Odpovědi mají důsledky, které dalece přesahují prostředí vysokých škol. Pokud demokratické zřízení potřebuje občany schopné zdravého úsudku, uvážlivého rozhodování a kultivované diskuse, je liberální vzdělání nezbytností pro celou společnost.
Profesor Keeney se zaměřuje na nešťastný odklon Západu od tradičního vysokoškolského vzdělávání. Univerzity se rozrostly, staly se byrokratičtějšími a nákladnějšími. Stále více se v nich mluví o kompetencích, výsledcích a efektivním řízení. Jejich problémy však sahají hlouběji než jen k nesprávně stanoveným prioritám. Vážné obavy vzbuzuje ideologická konformita a nadměrné zásahy administrativy. Zdá se dokonce, že moderní univerzita ztratila povědomí o samotném smyslu své existence.
Autor tvrdí, že liberální vzdělání – rozvíjení úsudku, představivosti a intelektuální svobody – tvoří základ naší civilizace. Není pouhou přípravou na povolání ani prostředkem k šíření dobových kulturních trendů. Ve své nejlepší podobě uvádí člověka do nadčasových otázek lidské existence: Co je pravda? Co je spravedlnost? Co znamená dobrý život? Co dlužíme jeden druhému? Co znamená být svobodný? Jakými lidmi bychom se měli stát?
Keeney vychází zejména z pojetí britského filozofa Michaela Oakeshotta, podle něhož vzdělávání znamená uvedení do rozhovoru, který lidstvo vede napříč generacemi. Nejde pouze o hromadění informací. Je to setkání s intelektuálním dědictvím předchozích generací a s myšlenkami, které mohou zpochybnit naše vlastní přesvědčení.
Důsledky pro občanský život
Stav moderních univerzit má zásadní důsledky pro občanský život. Liberální demokracie nemůže spoléhat pouze na ústavní uspořádání. Potřebuje občany schopné naslouchat, zvažovat důkazy, rozlišovat argumenty od pouhých tvrzení, měnit své názory a nesouhlasit s druhými, aniž by samotný nesouhlas považovali za něco nepřípustného. Tyto návyky nevznikají automaticky. Je třeba je pěstovat.
Keeneyho znepokojení nad úpadkem liberálního vzdělání tak nakonec přerůstá v obavy z jeho důsledků pro celou společnost. Studenti mohou absolvovat vysokou školu s hodnotnými diplomy a odbornými dovednostmi, ale přitom mít jen málo zkušeností s důkladným a systematickým zkoumáním myšlenek. Takoví absolventi mohou být připraveni na zaměstnání, ale žalostně nepřipraveni na roli vyspělých a odpovědných občanů. Jde o stále naléhavější problém v politickém prostředí poznamenaném polarizací, soupeřícími tvrzeními o vlastním postavení oběti a záplavou nespolehlivých informací.
Comments