Na Mezinárodním bienále starožitností v italské Florencii se od 26. září do 4. října 2026 představují tisíce olejomaleb, soch, textilií, kusů nábytku a dalších předmětů. Foto: Beige Luciano-Adamsová / Epoch Times; S laskavým svolením galerie Tomaso Piva; Dario Borruto; Dario Borruto; Antonello Tofani
„Lidé hledají vzácné předměty – předměty, které je okouzlí,“ uvedl Tomaso Piva, elegantní milánský galerista, který se specializuje na benátské barokní a neoklasicistní umění.
„Existuje jen jediný takový kus,“ řekl Epoch Times a pokývl směrem ke stolní dekoraci z poloviny 18. století. „Je kompletní, dostal se k nám ve skvělém stavu, ale především je nesmírně vzácný.“
Nezasvěcenému člověku může miniaturní zahradní výjev z benátského foukaného skla, umístěný na zrcadlovém podstavci s okrajem z lakovaného dřeva, připadat jako luxusnější dekorativní drobnost.
Jeho drobné květiny a ovocné stromky v pozlacených vázách by se neztratily – alespoň svým duchem – mezi romantickými porcelánovými miniaturami mé italské prababičky.
Dílo Italian Garden je však mistrovskou prací muzejní kvality z dílny Giuseppa Briatiho, nejslavnějšího benátského skláře 18. století. Podobné předměty se na soukromém trhu objevují jen zřídka.
Stolní dekoraci Italian Garden z muránského skla z poloviny 18. století vystavuje galerie Tomaso Piva na 34. Mezinárodním bienále starožitností v italské Florencii, které se koná od 26. září do 4. října 2026. Foto: S laskavým svolením galerie Tomaso Piva
Patří k tisícům podobných pokladů – olejomaleb starých mistrů, soch, textilií, nábytku a mnoha dalších předmětů –, které letos představuje více než 80 galerií na Mezinárodním bienále starožitností ve Florencii (Biennale Internazionale dell’Antiquariato di Firenze). Tato velkolepá přehlídka špičkového umění zahrnuje deset dní veřejných výstav a soukromých slavnostních večerů v barokním paláci na břehu řeky Arno i v jeho okolí.
Když bienále v roce 1959 vznikalo, jeho zakladatelé chtěli navázat na odkaz Florencie jako bašty humanistické kultury – podle pořadatelů „chápané jako kultivovaná a zanícená obnova etických, estetických a duchovních hodnot“.
Italskou renesanci, která se zrodila ve Florencii koncem 14. století, podnítilo znovuobjevení klasické antiky – obnovený zájem o umění, literaturu a hodnoty starověkého Řecka a Říma. Důraz na lidský potenciál a emoce, přírodní krásu a občanské ctnosti přinesl staletí nebývalého rozkvětu a průlomových objevů, které proměnily západní civilizaci.
Dnes, uprostřed roztříštěnosti digitálního věku a jeho neúprosného tempa zastarávání, nabízí bienále osvěžující pohled: oslavu zručného řemesla a pečlivého restaurování, rukodělných dovedností předávaných z generace na generaci a krásy, která přetrvává.
Mezi mladšími generacemi znovu roste zájem o život mimo digitální svět a o autenticitu jako podobu luxusu. Trh se starožitnostmi přitom ožívá. Propojení starých a moderních děl, které letos sahá až do konce 90. let 20. století, navazuje na sílící trend v současném uměleckém světě: hranice mezi volným uměním, dekorativní tvorbou a užitým designem se stále více stírají.
Pod novým vedením se však bienále zjevně snaží rozvíjet také dialog obrácený do budoucnosti. Klasická díla v něm nejsou jen útočištěm nebo nostalgií, kterou lze prodat, ale i prostředkem, jak porozumět současné kulturní situaci a vyrovnat se s ní.
Comments