Eugène Ysaÿe, belgický houslista, který tuto sonátu obdržel v den své svatby a po celou svou kariéru ji prosazoval po celém světě. (Veřejná doména)
Jak nám legendární bruselská premiéra z roku 1886, odehraná při svíčkách, dala jedno z největších mistrovských děl klasické hudby.
„Hudba, podivuhodná a osamocená, svrchovaně vládla v černi noci,“ vzpomínal 16. prosince 1886 skladatel Vincent d’Indy. Byl svědkem události, kterou popsal jako „zázrak, na nějž se nikdy nezapomene“.
O několik hodin dříve se v galerii Muzea moderního malířství v Bruselu shromáždilo publikum. Uprostřed chladné belgické zimy sem lidé přišli za hudbou. Přesněji řečeno si přišli poslechnout slavného belgického houslistu Eugèna Ysaÿe, který měl poprvé veřejně provést Houslovou sonátu A dur Césara Francka. Skladatel ji pro něj napsal jako svatební dar.
Vincent d’Indy (1851–1931), Franckův žák a skladatel, byl svědkem legendárního bruselského provedení v temnotě a zachoval o něm svědectví pro budoucí generace. (Volné dílo)
Houslista zahájil spolu s klavíristkou Marií-Léontine Bordes-Pène obvyklý koncertní program. Hodiny však ubíhaly a odpoledne se pozvolna přehouplo do soumraku. Když přišla na řadu Franckova sonáta, místnost se již ponořila do tmy. Na konci první věty bylo stěží možné rozeznat notový zápis. Žádné světlo se přitom rozsvítit nesmělo – v přítomnosti tolika obrazů nebylo dovoleno škrtnout ani jedinou zápalkou.
Navzdory okolnostem publikum odmítalo odejít. Posluchači chtěli slyšet zbytek skladby. Právě když se zdálo, že koncert skončil, Ysaÿe „udeřil smyčcem do notového stojanu a zvolal: ‚Pokračujeme!‘“
Následovala kouzelná chvíle. D’Indy s úžasem vzpomínal, jak „uprostřed tmy, v níž je téměř nebylo vidět, oba umělci zahráli zbývající tři věty zpaměti s takovým zápalem a vášní“, že posluchače ohromili.
Takové výjimečné okamžiky vstupují do hudebních legend. Pro Ysaÿeho se sonáta stala jedním z nejoblíbenějších děl. Nesčetněkrát ji provedl po celém světě a Franckovu hudbu prosazoval až do konce své kariéry. Franckova Sonáta A dur je dnes považována za jedno z nejlepších děl houslového repertoáru.
Franckova Houslová sonáta, IV. věta: „Allegretto poco mosso“
Dnešní nahrávku čtvrté věty Franckovy Houslové sonáty A dur, „Allegretto poco mosso“, pořídili David Oistrach a Svjatoslav Richter. (Poslechněte si)
Nádherná melodie čtvrté věty se vynořuje jako paprsek světla. Nejprve ji představí klavír a housle jej následují v kanonické imitaci – jinými slovy zůstávají neustále o krok pozadu. Historik James Harding ji popisuje jako „prostou, majestátní a neodolatelnou ve svých velkorysých, nádherně propracovaných proporcích“.
Oba hlasy se harmonicky proplétají, než nástroje v čase 1:27 téma zopakují. Tentokrát se vedení ujímají housle a třetí uvedení tématu nás v čase 2:54 zavádí na novou hudební půdu.
César Franck (1822–1890), skladatel, který napsal svou slavnou Houslovou sonátu A dur jako svatební dar houslistovi Eugènu Ysaÿeovi. (Volné dílo)
Franck měl mimořádný dar pro půvabné modulace mezi tóninami. Poslechněte si, jak změna tóniny promění návrat melodie: v protikladu k předchozímu optimismu nyní zní melancholicky. V čase 3:19 se klavír burácivě rozezní a připomene tematický materiál z předchozích vět skladby, čímž evokuje dramatickou bouřlivost druhé věty.
Na vrcholu hudební gradace vstupují housle a pronikavě se vznášejí nad sledem tónů klavíru. Když se fráze opakuje a housle se znovu přidávají, hudba v čase 4:20 konečně dospěje k velkolepému vzepětí klavíru. V podobě úvodní melodie se vrací naděje ze začátku věty. Z teskné nálady oba hlasy postupně sílí podobně jako na počátku, až se nakonec spojí. Radost z hudby neustále narůstá, dokud vzletný trylek houslí neuvede závěr skladby.
Ysaÿe svým posluchačům často říkával, že tuto skladbu hraje con amore neboli „s láskou“. Dílo bylo upraveno pro nejrůznější nástroje a obsazení – od flétny přes violoncello, kontrabas, hoboj a klarinet až po varhany se sborem, a dokonce i pro orchestr.
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Náměty a připomínky nám můžete zasílat na adresu [email protected].
Comments