„Útesy u Green River“, 1874, Thomas Moran. Tento člen umělecké rodiny Moranových přiblížil obyvatelům východní části Spojených států krásu amerického Západu. (Volné dílo)
V tomto díle seriálu „Umělecká rodina Moranových“ se seznámíme s malířem, který veřejnost ohromil nádhernými obrazy „velkého Západu“.
Na konci 19. století se Spojené státy rozšiřovaly směrem na západ. Byla to doba objevování, chamtivosti i snah o ochranu přírody. Mnozí průkopníci, kteří se vydávali na západ, chtěli poznat krajinu, v níž se hodlali usadit.
Jeden z umělců svými krajinomalbami nejen ukazoval obyvatelům východních států krásu západní přírody, ale také pomáhal tuto krajinu chránit. Jeho obrazy významně přispěly k zachování tamního přírodního bohatství. Tímto mužem byl Thomas Moran (1837–1926).
Fotografie Thomase Morana, 1890, Napoleon Sarony. (Volné dílo)
Moran pocházel z pozoruhodné umělecké rodiny. Tvůrčí nadání měli také jeho tři bratři – dva byli malíři a třetí fotograf.
Je ironií, že ačkoli se Moran proslavil obrazy americké krajiny, ve Spojených státech se nenarodil. Na svět přišel 12. února 1837 v anglickém hrabství Lancashire. Oba jeho rodiče byli ruční tkalci, vynález mechanického tkalcovského stavu však rodině přinesl těžké časy. Protože jen obtížně zajišťovali obživu svým sedmi dětem, emigrovali v roce 1844 do Spojených států a následujícího roku se usadili ve Filadelfii.
Moran tíhl k umění už jako dítě a rád navštěvoval místní galerie a muzea. V 16 letech nastoupil do učení jako dřevorytec v dílně Scattergood and Telfer. Práce mu však připadala velmi zdlouhavá a náměty nezajímavé, a proto každou volnou chvíli věnoval uměleckým zálibám, které ho naplňovaly více. Přes den maloval akvarely a v noci při plynovém osvětlení kreslil černobílé skici.
Jeho zaměstnavatelé brzy ztratili s jeho nezájmem o jejich podnikání trpělivost a stěžovali si jeho otci. Thomas se zanedlouho dohodl s panem Scattergoodem, že mu bude odevzdávat obrazy, které vytvoří. Zaměstnavatel je pak prodával za slušné částky.
Když si Thomas uvědomil hodnotu svých akvarelů, začal je směňovat s majitelem knihkupectví. Jako nenasytný čtenář získával výměnou za své obrazy svazky věnované nejrůznějším oblastem umění, literatury a vědy.
Toto uspořádání v dílně Scattergood and Telfer trvalo až do roku 1856, kdy Morana postihla revmatická horečka a zánět pohrudnice. Jakmile se zotavil z úporného kašle, dospěl k názoru, že během svého učení již získal všechny znalosti, které mohl. S pomocí otce proto ukončil původně sedmileté učňovství již po třech letech.
Krajinář
V 19 letech byl Moran přesvědčen, že se má vydat cestou malíře. Sdílel stísněný ateliér se svým starším bratrem Edwardem (1829–1901), který si budoval pověst autora olejomaleb s námořními motivy. Edward svého mladšího bratra zasvětil do olejomalby. Bratři pak po mnoho let sdíleli ateliér a úzce spolupracovali.
Moran nezískal formální umělecké vzdělání, částečně také proto, že možnosti studia umění byly tehdy ve Filadelfii omezené. Učil se od dalších umělců ve městě, především od svého bratra a jejich souseda Jamese Hamiltona (1819–1878). Přestože měl Hamilton na Moranův styl nesmírný vliv, malíř později trval na tom, že „nikdy nebyl žákem žádného mistra“. Věřil, že umění je spíše vrozenou schopností než něčím, čemu se lze naučit.
(Vlevo) „Výjev na řece Hudson (Rip Van Winkle)“, 1845, James Hamilton. (Vpravo) „Pod stromy“, 1865, Thomas Moran. (Volné dílo)
Moran brzy zaměřil svou pozornost na krajinomalbu. Inspiroval se Hamiltonem i britským krajinářem J. M. W. Turnerem, jehož obrazy kopíroval a jehož dílo studoval během cesty do Londýna.
Moran se nikdy nespokojil s malováním obyčejných přírodních výjevů, které mohl nalézt za domem svého souseda. Za skutečnou krásou přírody, kterou chtěl zachycovat ve svých dílech, cestoval. Často se vydával na výpravy se svým bratrem Johnem (1831–1902), jenž krajinu zachycoval fotoaparátem, zatímco Thomas používal skicák či štětce. Obvykle začínal akvarelovou studií vytvořenou pod širým nebem neboli en plein air a později podle stejného námětu namaloval větší olejomalbu.
Velký obraz
V 60. letech 19. století byl Moran ženatý a jeho rodina se rozrůstala. Pro své umění nalezl výnosné uplatnění při tvorbě ilustrací pro časopis Scribner’s Monthly a koncem desetiletí se stal jeho hlavním ilustrátorem.
V roce 1871 dostal za úkol ilustrovat článek „Divy Yellowstonu“, který napsal Nathaniel P. Langford (1832–1911) a který vyšel v květnovém a červnovém čísle Scribner’s Monthly téhož roku. Langford navštívil během jedné z expedic tehdejší teritorium Montana.
Krajina popisovaná v článku Morana zaujala natolik, že začal plánovat vlastní cestu na západ.
„Mosquito Trail“, 1874, Thomas Moran. (Volné dílo)
V létě téhož roku požádal redakci Scribner’s Monthly, aby mu financovala účast na vládní průzkumné výpravě geologa Ferdinanda Haydena (1829–1887) do pramenné oblasti řeky Yellowstone. Nabídl, že z expedice připraví skici a zprávy.
Potřebné prostředky nakonec získal od železničního magnáta Jaye Cooka (1821–1905) ze společnosti Northern Pacific Railway, který měl zájem o publicitu spojenou s expedicí. Cook financoval řadu jejích činností v naději, že výprava přitáhne pozornost k americkému Západu a přivede více zákazníků k jeho rozrůstající se železniční síti.
Expedici obrazově dokumentoval také krajinářský fotograf William Jackson (1843–1942). S Moranem často spolupracovali a v divoké, dosud nepoznané krajině společně hledali nejlepší vyhlídková místa.
William Henry Jackson jako člen Geologické služby USA při průzkumu oblasti pohoří Teton v roce 1872. (Volné dílo)
Zatímco Jackson musel při fotografování šetřit svými zásobami, Moran si skicoval každý pohled a každé místo, které ho zaujalo. Obzvláště ho uchvátil pohled na Dolní vodopády v Yellowstonu.
„Velký kaňon Yellowstonu“, přibližně 1893–1901, Thomas Moran. Smithsonian American Art Museum. (Volné dílo)
Po návratu do svého ateliéru v New Jersey vytvořil nejslavnější obraz „Velký kaňon Yellowstonu“. S rozměry přibližně 2,1 krát 3,7 metru šlo o největší malbu, jakou do té doby namaloval. S láskou ji nazýval svým „velkým obrazem“.
Moran neusiloval o zcela topograficky přesné zobrazení krajiny, nýbrž chtěl zachytit její barvy, majestátnost a ducha. Přiznal, že žádný z výjevů zachycených na obraze ve skutečnosti nebylo možné z daného místa spatřit. Dojem, který malba vyvolávala, byl však natolik ohromující, že ji Kongres zakoupil za přibližně 206 tisíc korun (10 000 dolarů).
Úspěch obrazu odstartoval Moranovu kariéru a vynesl mu přezdívku Thomas „Yellowstone“ Moran. Stal se jedním z malířů západoamerické krajiny řazených k takzvané škole Skalistých hor, jež byla protějškem východoamerické Hudson River School.
„Velké průzkumné expedice“
Moranův obraz „Velký kaňon Yellowstonu“ byl pouze prvním z mnoha úchvatných krajinářských děl zachycujících dnes proslulé přírodní památky amerického Západu. Moran doprovázel expedice známé jako „Velké průzkumné expedice“. K obrazům, které díky nim vznikly, patří také „Propast Colorada“, dramatická skalnatá krajina. Kongres ji zakoupil za přibližně 206 tisíc korun (10 000 dolarů) a nechal ji v Kapitolu zavěsit naproti „Velkému kaňonu Yellowstonu“.
„Propast Colorada“, 1873–1874, Thomas Moran. (Volné dílo)
Oba obrazy tam visely až do 60. let 20. století, kdy je ministr vnitra zapůjčil muzeím. V roce 2020 se vrátily do Muzea Ministerstva vnitra USA, kde jsou trvale vystaveny.
Moranovy obrazy přírodních pokladů Spojených států byly něčím víc než jen krásnými krajinomalbami. Mnohým tehdejším Američanům poskytly první pohled na divy, které se rozkládaly daleko na západě.
Po Moranově smrti v roce 1926 prohlásil ředitel Správy národních parků Stephen Tyng Mather (1867–1930), že Moran „nás více než kterýkoli jiný umělec seznámil s velkým Západem“. Pomohl rozdmýchat „yellowstonskou horečku“, kvůli níž obyvatelé východních států houfně nastupovali do vlaků mířících na západ.
Moranovým trvalým odkazem je jeho vliv na vznik národních parků. Právě v době, kdy byl představen jeho působivý olej „Velký kaňon Yellowstonu“, Kongres projednával, zda má být Yellowstone prohlášen národním parkem. Obraz odhalil barvy a majestátnost oblasti, kterou většina kongresmanů nikdy nenavštívila.
Moranovy skici byly spolu s Jacksonovými fotografiemi využity při přesvědčování Kongresu, aby příslušnou rezoluci schválil. Sám Jackson přičítal získání statusu národního parku pro Yellowstone malířově „nádherné práci s barvami“.
Při pohledu na rozsáhlou sbírku překrásných olejomaleb krajiny, které Moran vytvořil, lze porozumět jeho slovům:
„Pohnutkou […] byla velkolepá hra barev, která se mi vryla do paměti. Takovou kombinaci pravděpodobně nenabízí žádná jiná krajina na světě. Její tvary jsou nesmírně podivuhodné a malebné. A přestože jsem chtěl podat pravdivé svědectví o přírodě, nepřál jsem si tento výjev ztvárnit doslovně, nýbrž uchovat a zprostředkovat jeho skutečný dojem.“
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Náměty a připomínky nám můžete zasílat na adresu [email protected].
Comments