(Epoch Times / Shutterstock)
Někteří lidé ve věku 80 let a více mají paměť srovnatelnou s lidmi o 30 let mladšími.
Někteří lidé se dožijí osmdesáti let s pamětí, která je lepší než u mnoha padesátníků. Vědci se nyní domnívají, že vědí proč: jejich mozky nikdy nepřestaly vytvářet nové buňky.
Vědci zkoumající vzácnou skupinu starších lidí označovaných jako superageři – tedy osoby ve věku nejméně 80 let, jejichž paměť se vyrovná lidem o 30 let mladším – zjistili, že jejich mozky vytvářejí nové neurony dvakrát rychleji než mozky běžných seniorů.
„Po většinu minulého století převládalo přesvědčení, že mozkové buňky s přibývajícím věkem pouze odumírají – člověk se narodil s určitou zásobou a tím to končilo,“ sdělil Epoch Times Jordan Weiss, profesor z Institutu optimálního stárnutí při Grossmanově lékařské fakultě Newyorské univerzity, který se na studii nepodílel.
Tento výzkum podle něj rozšiřuje množství důkazů naznačujících, že skutečnost je „nadějnější“.
Mozek vytváří nové buňky i v dospělosti
Neurony neboli mozkové buňky podporují téměř všechny lidské funkce, od pohybu prstu až po zpracovávání složitých vzpomínek. Na konci 20. století vědci poprvé zjistili, že v hipokampu – centru paměti – mohou po celý dospělý život vznikat nové neurony. Tento proces se označuje jako neurogeneze v dospělosti. Vědci jej nejprve pozorovali u hlodavců a později neurogenezi potvrdili také u primátů, přičemž ji spojili se zdravějším stárnutím mozku a lepší pamětí.
Nové výsledky, zveřejněné v časopise Nature, potvrzují, že neurogeneze probíhá také u dospělých lidí.
Vědci z Illinoiské univerzity v Chicagu (UIC), Northwestern University a Washingtonské univerzity zkoumali darované vzorky mozků z pěti skupin: zdravých mladých dospělých, zdravých starších lidí, superagerů ve věku nejméně 80 let s výjimečnou pamětí, osob s mírnou nebo počínající demencí a lidí s Alzheimerovou chorobou.
Zaměřili se na tři stadia vývoje neuronů: kmenové buňky, které se mohou přeměnit v neurony, neuroblasty neboli „dospívající“ nervové prekurzorové buňky a nezralé neurony, kterým chybí jen málo k tomu, aby začaly plně fungovat. Všechny tyto buňky jsou známkou toho, že mozek vytváří nové neurony.
Přestože zdraví dospělí pokračují v tvorbě nových neuronů v hipokampu, u superagerů jich vznikalo dvakrát více než u běžných starších lidí.
Mozky lidí v nejranějších stadiích kognitivního úpadku vykazovaly jen velmi malou tvorbu nových neuronů, zatímco u lidí s Alzheimerovou chorobou téměř žádné nové neurony nevznikaly. Nové neurony měly různé biologické charakteristiky v závislosti na stavu kognitivních funkcí daného mozku.
Tvorba nových neuronů bývá známkou lepší paměti a adaptability. Mozek je vysoce plastický a v závislosti na nových zkušenostech dokáže měnit svou strukturu i nervová spojení. Tato plasticita může rovněž napomáhat zotavení po poranění.
Jedinečný genetický podpis
„Podle našich pozorování mají [superageři] jedinečný genetický podpis, který jim umožňuje vyrovnávat se s projevy stárnutí,“ sdělila Epoch Times Orly Lazarovová, profesorka na Lékařské fakultě UIC.
Domnívá se, že schopnost mimořádné neurogeneze je zakódována v genech superagerů.
Když vědci porovnali genetické a epigenetické profily neuronů superagerů, zjistili, že jsou ve srovnání se všemi ostatními zkoumanými skupinami „velmi odlišné“. Podle Lazarovové to souvisí s jejich schopností vytvářet signální dráhy, které podporují přežívání neuronů, jejich tvorbu, případně obojí, „což umožňuje rozsáhlejší neurogenezi a větší množství nezralých neuronů v jejich mozcích“.
„Moderní medicína prodloužila průměrnou délku života,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Jalees Rehman, profesor na UIC.
„Musíme zajistit, aby toto celkové prodloužení délky života doprovázela také vysoká kvalita života, včetně zdravých kognitivních funkcí,“ dodal.
Porozumění molekulárním podrobnostem neurogeneze by podle Rehmana mohlo vést k cílené léčbě, která by lidem s přibývajícím věkem pomáhala uchovat paměť a duševní schopnosti. Tým nyní plánuje zkoumat, jak mohou faktory životního stylu, například strava, pohyb a zánět, společně s neurogenezí ovlivňovat stárnutí.
Co můžete udělat
Přestože mají superageři zřejmě genetickou výhodu, odborníci uvádějí, že životní styl může ovlivňovat buněčné prostředí v mozku.
„Z hlediska biologie mozku může životní styl utvářet prostředí, v němž tyto buňky [neurony] žijí, prostřednictvím průtoku krve, zánětu, stresových hormonů a kvality spánku,“ vysvětlil Epoch Times Rab Nawaz Khan, lékař se specializací na všeobecné lékařství, cévní mozkové příhody a rehabilitační medicínu, působící ve velšské organizaci Aneurin Bevan University Health Board, který se na studii nepodílel.
Khan a další odborníci soustavně poukazují na aerobní pohyb jako na nejdůležitější ovlivnitelný faktor.
„Cvičení zvyšuje průtok krve mozkem a jeho okysličení prostřednictvím zvýšení koncentrace neurotrofního faktoru odvozeného z mozku,“ sdělil Epoch Times Rajesh Burela, lékař připravující se na atestaci v oboru neurologie.
Doporučuje pravidelně se věnovat nejméně 30 minut aktivitě, která zvyšuje srdeční frekvenci, například rychlé chůzi, boxu nebo plavání.
Pokud jde o stravu, Burela upozorňuje na polyfenoly obsažené v borůvkách, kurkumin a resveratrol a také na polynenasycené mastné kyseliny, zejména omega-3 mastné kyseliny.
„Pokud jde o konkrétní způsob stravování, v neurologii obecně doporučujeme středomořskou stravu,“ poznamenal.
Žádná jednotlivá živina není podle Khana zázračným řešením. Mnohem důležitější je dlouhodobý způsob stravování, který snižuje metabolickou zátěž, což podle něj znamená „příznivější krevní tlak, hladinu krevního cukru a méně chronického zánětu“.
Weiss uvedl, že celkový obraz doplňuje také duševní a společenská aktivita.
„Izolace a osamělost patří mezi významné faktory kognitivního úpadku u starších lidí,“ řekl.
Učení se novým dovednostem, pohyb ve složitých společenských situacích a udržování intelektuální aktivity zřejmě podporují nejen tvorbu neuronů, ale také jejich přežívání a zapojování do nervových sítí. To nám podle Weisse může pomoci zachovat si kognitivní schopnosti i s přibývajícím věkem.
-etcz-
Comments