Dobré rodičovství má mnoho společného se zdravým rozumem. (Maskot / Getty Images)
Na Instagramu má dnes na výchovu dětí názor snad každý, ale nikdo nezná vaše dítě tak dobře jako vy.
Malý Jimmy se začal v noci počůrávat. Pan doktor Pediatr vám říká jedno, NejlepšíMámaNaSvětě na Instagramu něco jiného. A vaše švagrová sice nic neříká, ale trochu se ušklíbá a vypráví o vzorném chování Andílka juniora a jeho věčně suchém povlečení.
Lze se vůbec divit, že si připadáte zahlcení a neschopní?
Rodiče se odjakživa potýkali s nevyžádanými radami i tlakem ze strany odsuzujících příbuzných nebo všetečných pediatrů. Dnes se však problém ještě zhoršil. Kvůli influencerům na sociálních sítích, televizním odborníkům a jednoduše také lepšímu přehledu o tom, jak své děti vychovávají ostatní, se rodiče setkávají s větším množstvím informací a výchovných rad než kdykoli předtím.
„Obsah rad se možná v průběhu desetiletí změnil, ale představa, že rodič neví, co má dělat, zatímco odborník ano, je stále živá a má se čile k světu,“ řekla Epoch Times Macall Gordonová, odbornice na dětský spánek a temperament.
Gordonová posledních 20 let zkoumá vliv rodičovských rad na sebeúctu a sebedůvěru rodičů. Jedním ze znepokojivých trendů, kterých si povšimla, jsou sdělení založená na strachu.
„Současným odborným radám vyhovuje, když rodiče zůstávají ustaraní a nejistí,“ uvedla. „Ustaraní a pochybující rodiče budou nakupovat věci, aby si zajistili, že pro své dítě dělají vše, co mohou.“
„Rady rodiče děsí všemi možnými riziky, a když na ně zareagují příliš rychle, označí je za „helikoptérové rodiče“. Rodiče zkrátka nemohou vyhrát.“
Také dr. Ray Guarendi, klinický psycholog specializující se na rodičovství a rodinné problémy, si všiml, že na rodiče ze všech stran útočí „rady“ plné strachu. V rozhovoru pro Epoch Times upozornil na „nápor všech těch odborníků a jejich teorií, které rodiče varují, že pokud budou postupovat špatně, jejich děti postihnou nejrůznější psychické poruchy a jednou se objeví v odpolední reality show“.
Přidejte k tomu skutečnost, že většina rodičů má pocit, jako by je někdo neustále „sledoval“, a máte zaděláno na pořádný rodičovský stres. Newyorská psychoterapeutka Katie Roseová k tomu poznamenala: „Nikdy nejsme daleko od nějakého nahrávacího zařízení a už samotná tato skutečnost lidi znervózňuje… Rodiče mohou mít pocit, že neustále předvádějí nějaký výkon a někdo je hodnotí.“
Moderní problém, osvědčené řešení
Co tedy mají rodiče dělat? Nejprve je třeba si všimnout, že mnohé z přívalu výchovných rad si navzájem odporují. To by nám mělo napovědět, že není nutné – a dokonce ani možné – řídit se za všech okolností všemi. Zároveň to naznačuje, že neexistuje pouze jediný správný způsob výchovy.
„Rodiče jsou největšími odborníky na své dítě,“ řekl dr. Guarendi Epoch Times. „Znají je lépe než kterýkoli odborník. Mohou si vybrat, komu budou naslouchat, podle toho, nakolik dané rady odpovídají jejich rodině, morálním zásadám a cílům.“
Gordonová souhlasí a doporučuje rodičům, aby si vybrali pouze jednoho či dva odborníky nebo zdroje rad, které budou sledovat, namísto snahy vstřebat úplně všechno. Zpracovat veškeré dostupné informace je nemožné – a nebylo by to ani vhodné, protože použitelnost jednotlivých rad závisí na kultuře vaší rodiny, konkrétních dětech a životních okolnostech. Rodiče si potřebují ujasnit vlastní rodinnou identitu a pevně se jí držet.
„Velmi důležité je podle mě vytvořit si rodinný étos a držet se ho,“ řekla Roseová. „Dovolte této filozofii, aby řídila vaše rozhodování a pomáhala vám ustát své stanovisko, když začne narůstat tlak.“ Vědomé pojmenování rodinných priorit, hodnot a přístupu může rodičům dodat potřebnou sebedůvěru ve chvíli, kdy jejich postup začnou zpochybňovat jiní rodiče nebo odborníci.
„Důležité je rozumět tomu, jaké rozhodnutí činíte, proč je činíte, a poté si za ním stát,“ dodala.
Dále odolejte pokušení utišit rodičovské obavy tím, že budete dětem jednoduše kupovat další a další věci.
„Vytvořili jsme kulturu, v níž může větší množství činností vypadat jako větší projev lásky, přestože děti často ve skutečnosti potřebují něco velmi prostého: čas, pozornost, blízký vztah a rodiče, kteří nejsou naprosto vyčerpaní,“ uvedla Roseová.
Svým klientům ve skutečnosti radí, aby méně nakupovali a méně toho podnikali – omezili množství aktivit, kroužků a podobně – a takto uvolněný čas trávili společně jako rodina.
Tento konzumní přístup k rodičovství často pramení z pocitu, že musíme soupeřit s tím, co vidíme u ostatních na jejich pečlivě naaranžovaných profilech na sociálních sítích. Jaké je řešení? Nesrovnávat se.
„Výzkumy ukázaly, že srovnávání na sociálních sítích skutečně přispívá k vyšší míře úzkosti a deprese,“ upozornila Gordonová. „Instagram není skutečný život. Odstupte od něj.“
Podobně se vyjádřila i Roseová: „Pokud se neustále rozhlížíte kolem sebe, abyste zjistili, co dělají všichni ostatní, nakonec ztratíte přehled o tom, čemu vlastně věříte.“ Právě proto je vytvoření pevného rodinného étosu tak důležité. Vaším kompasem nejsou ostatní rodiče, ale vaše vlastní hodnoty a výchovná filozofie.
Nic z toho samozřejmě neznamená, že by rodiče nikdy neměli naslouchat radám. Existují však určité hranice. Samotní odborníci – alespoň ti poctiví – se obecně shodují, že by rodiče měli radu vyhledat pouze tehdy, když si skutečně nevědí rady, jsou zmatení nebo nedokážou nalézt klid. Roseová nabízí toto užitečné měřítko:
„Pokud nedokážete upřímně říci: ‚Ano, většinu času jsme doma všichni spokojení a cítíme se dobře,‘ pak bych řekla, že je načase zpozornět. Neznamená to, že je něco strašlivě špatně, ale je to dobrý ukazatel, že nastal čas zjistit, jakou podporu můžete využít. V opačném případě si pravděpodobně vedete skvěle.“
Důvěra v sebe sama je zásadní
S výjimkou situací, kdy si rodiče skutečně nevědí rady, by měli důvěřovat sami sobě a svým rodičovským schopnostem.
„Chci, aby si rodiče věřili,“ řekla Roseová. „Své dítě znáte lépe než algoritmus Instagramu. Máte právo učinit rozumné rozhodnutí, sledovat, jak se osvědčí, a podle nových poznatků je upravit.“
Perfekcionistický přístup může rodiče ochromit. Je v pořádku něco vyzkoušet, aniž byste měli naprostou jistotu, že to bude fungovat, nebo s určitostí věděli, že jde o „správný“ postup. Rodičovství je umění, nikoli exaktní věda. A zároveň je to proces učení.
Rodiče mohou podle slov dr. Guarendiho důvěřovat tomu, že „většina dobrého rodičovství stojí na zdravém rozumu a instinktech“. Když se věci navzdory veškerému úsilí rodičů vážně zvrtnou, mohou zasáhnout odborníci a pomoci. Nejsou však potřeba k tomu, aby potvrzovali správnost každého rodičovského rozhodnutí. Podobně se může stát, že dobře míněná rada jiných rodičů bude pro vás a vaši rodinu vhodná – ale také nemusí. Co funguje v jedné rodině, nemusí fungovat v jiné. Stejně jako neexistují dvě naprosto stejné děti, neexistují ani dva naprosto stejní rodiče. Některé základní zásady samozřejmě mohou platit obecně, při hledání nejlepšího způsobu jejich uplatnění však existuje značná volnost.
To by mělo rodičům přinést pocit svobody a schopnost převzít odpovědnost za vlastní způsob výchovy. Ano, je důležité učit se, naslouchat radám, posuzovat je a v případě potřeby vyhledat pomoc. Nakonec však své děti můžete vychovat pouze vy. A právě vy jste pro tento úkol nejpovolanější.
Comments