Tichá epidemie: Proč může příliš mnoho léků ve stáří škodit

Recepty se často z pouhé rutiny celé roky jednoduše prodlužují. Jak ale poznat, kterou tabletu už lze vysadit? (Ground Picture / Shutterstock)

Hans-Christof Berger

Složité léčebné režimy a dlouhé seznamy léků, které se příliš zřídka kontrolují nebo upravují: užívání pěti, deseti či více různých léků představuje u starších lidí podceňovaný problém, který může vést k nežádoucím účinkům i chybám při užívání. Celostní medicína nabízí důležité přístupy, jak tomuto problému předcházet.

Před třemi týdny přišel poprvé do mé ordinace 78letý pacient, pan K. Působil unaveně, roztěkaně a při chůzi byl nejistý. Když se posadil, položil přede mě dlouhý seznam – dvanáct různých léků předepsaných pěti různými lékaři.

Během hovoru bylo nápadné, jak často hledá správná slova. Stěžoval si také na závratě, bolesti svalů a problémy s pamětí. Bylo mu řečeno, že to „zkrátka patří k věku“. Mně však brzy došlo, že nejde pouze o stáří, ale také o důsledky nekoordinované polyfarmakoterapie.

Pojem polyfarmakoterapie znamená, že pacient současně užívá nejméně pět různých léků. U mnoha starších lidí, stejně jako v případě pana K., se jejich počet pohybuje dokonce v dvouciferných číslech.

Když jsem se ho zeptal, kdy naposledy někdo zkontroloval celý jeho seznam léků, překvapeně se na mě podíval. „Nikdy,“ odpověděl.

A přestože seznam měl, během rozhovoru vyšlo najevo, že si plete dvě tablety stejného vzhledu, ale s rozdílnou silou. Už několik týdnů užíval dvojnásobnou dávku léku na snížení krevního tlaku, protože nové balení vypadalo jinak než to původní.

Tichá epidemie polyfarmakoterapie

Miliony starších lidí v Německu užívají každý den pět, deset nebo více léků. Předepisují jim je lékaři z různých ordinací, často bez vzájemné konzultace, a samotní pacienti se ve složitých léčebných schématech jen obtížně orientují.

Vědecké poznatky tento problém jednoznačně dokládají už řadu let. Studie ukázaly, že starší pacienti, kteří užívají více než pět léků, mají výrazně vyšší riziko nežádoucích účinků. Mnoho těchto vzájemných interakcí zůstává neodhaleno, protože jednotliví ošetřující lékaři o sobě navzájem nevědí.

Různé vědecké studie navíc ukazují, že starší lidé často užívají léky, které už ve skutečnosti nepotřebují.

Léčba se často z pouhého zvyku nepřehodnocuje. Výsledkem je, že pacienti celé roky užívají léky, které jim už téměř nepomáhají, přesto však mohou způsobovat nežádoucí účinky.

Když si léky navzájem překážejí

Ve své každodenní praxi často vídám, jak mohou jednotlivé léky působit proti sobě, navzájem zesilovat své účinky nebo se naopak oslabovat.

Závratě jsou například častým důsledkem kombinace léků na snížení krevního tlaku a léků na spaní. Dalším příkladem je svalová slabost, kterou mohou vyvolat statiny. Ty mohou zase interagovat s inhibitory protonové pumpy, běžně používanými při pálení žáhy, a dlouhodobě přispívat k nedostatku některých živin.

Pozorování z praxe potvrzuje i výzkum stárnutí. Obzvlášť názorná byla studie publikovaná v roce 2014 v časopise Journal of the American Geriatrics Society. Ukázala, že nekoordinovaná polyfarmakoterapie významně souvisí s pády, deliriem a hospitalizacemi. Podle autorů studie zvyšují riziko zvláště psychofarmaka a léky na spaní.

Další výzkum švédských vědců zdokumentoval, že s věkem roste počet předepsaných léků a zároveň se zvyšuje riziko obtíží spojených s polyfarmakoterapií, zatímco komunikace mezi lékaři slábne.

Různé studie rovněž upozorňují, že pacienti se složitými léčebnými režimy se častěji dopouštějí chyb při užívání léků. Není to však z nedbalosti, ale proto, že pro ně léčebná schémata nejsou dostatečně srozumitelná.

Celostní medicína proto vychází z principu, že je třeba každý předepsaný lék kriticky přezkoumávat. V této souvislosti jsou obzvlášť významné výzkumy kanadské profesorky Dee Manginové. Ukázala, že cílené vysazování nepotřebných léků může snížit celkovou zátěž pacientů a omezit nežádoucí účinky léčiv. 

Bez přehledu se každá další tableta stává rizikem

Nejdůležitějším krokem v boji proti tiché epidemii polyfarmakoterapie je přehlednost a transparentnost. Doporučuji, aby každý starší člověk měl úplný a aktuální seznam všech léků a nosil jej s sebou ke každé návštěvě lékaře. 

Stejně důležité je pravidelně kontrolovat i samotné tablety – jejich barvu, tvar, sílu a výrobce. Pečlivý pohled na obal může zabránit záměně a užití nesprávné dávky. 

Svou roli hraje také odvaha: zeptejte se svého lékaře, zda je každý z užívaných léků skutečně ještě nezbytný. Mnoho přípravků se předepisuje dál ze zvyku, přestože už nemusí přinášet žádný skutečný prospěch.

Závěr

Polyfarmakoterapie je tichá, ale nebezpečná epidemie. Vzniká kvůli nedostatku času, nedostatečné koordinaci mezi různými odbornými lékaři a stále větší složitosti zdravotní péče.

Vědecký výzkum ukazuje, že obtíže starších lidí nemusejí být vždy způsobeny pouze nemocemi, ale mohou být také důsledkem nekoordinovaného nebo nesprávného užívání různých léků.

Čas na rozhovor, čas na porozumění, čas na skutečnou lékařskou péči. Právě tento čas lékaři potřebují, aby mohli starší lidi bezpečně provázet složitými léčebnými režimy a pomoci jim tak získat zpět část kvality života.

Tento článek nenahrazuje lékařské poradenství. Máte-li zdravotní otázky, obraťte se na svého lékaře nebo lékárníka.

–ete–

-etcz-